„Nejsme vědeckými tygry v ekonomii“ (Ekonom č. 49/2005). Na habilitační řízení se v České republice nevztahuje správní řízení a jde proto z dlouhodobého hlediska o horší situaci, než se píše ve zmíněném článku. Čeští překabátění marxisté jsou ve své kleci prakticky nedobytní. Eventuální stížnost na ně posuzují oni sami a o výsledku pokusu změnit něco touto cestou nemusíte vůbec pochybovat. Kapři si sami rybník nevypustí a ani čeští „ekonomičtí tygři“ si sami klec neotevřou.

Proto se například k jednomu skandálnímu „vědeckému hodnocení“ od českého doktora ekonomických věd odmítla v roce 2002 vyjádřit tehdejší předsedkyně Akademie věd ČR prof. Illnerová. Jednoduše sdělila, že jí to nepřísluší a dle platného zákona měla a bohužel stále má pravdu. Právník, profesor Karlovy university Vojtěch Cepl, označil zmíněný pokus o nápravu v českém vysokém školství touto cestou za vůbec nejhorší možný postup pro jednotlivce. Cepl pro uklidnění dodal, že v České republice jsou nespokojeny dva miliony občanů. V tomto počtu pak nějaká konkrétní stížnost na ekonomickou fakultu určitě zanikne.

Polehčující okolnost

Zmíněný článek Martina Petříčka neuvádí zřetelně to, co hovoří ve prospěch jednoho aspektu neutěšeného stavu. České ekonomické vědy, tj. včetně managementu podnikání, mají ze všech českých věd vůbec nejnižší počet publikací a citací v prestižních zahraničních časopisech a v účasti na prestižních zahraničních konferencích. Polehčující okolnost spočívá v tom, lapidárně řečeno, že nikoho významného nezajímá, co se děje v naší postkomunistické ekonomice a nehodlá tyto poznatky dále využívat. I když strpí nějaký ten výsledek našeho výzkumu na prestižní zahraniční konferenci, za citaci jim to zpravidla nestojí. Česká ekonomika není americké Křemíkové údolí, kde se lze dozvědět něco o budoucích trendech.

Američané necitují naše poznatky o českém podnikání, podobně jako mne ještě nikdy nenapadlo ocitovat někoho z Ukrajiny či Kazachstánu. Mohu si jejich práce dokonce i se zájmem přečíst, ale protože se tímto směrem nehodlám vydat, dále necituji. Mám čtyři účasti na prestižní Babson Entrepreneurship Research Conference a připravuji se na pátou. V roce 1992 si na této konferenci přisedla u oběda k mému stolu profesorka z Harvardu, protože ji zaujala námi prezentovaná tzv. virová teorie organizační transformace. Profesorka dokonce tvrdila, že by tento jev fungoval i v americké ekonomice, ale žádná její budoucí citace z toho nevznikla. Ve zmíněném roce 1992 v Pittsburghu mne při několika informativních přednáškách o tehdejším podnikání v České republice sice vyslechli, ale v diskuzi se raději ptali na hokejistu Jaromíra Jágra. Pittsburgh tehdy vyhrál NHL a to se nedalo srovnat ani s Tomášem Baťou, Karlem Velanem či později Romanem Staňkem (který do pověstného Křemíkového údolí vítězně pronikl).

Koordinovaná obraná imunologická reakce

Na závěr dovolte, abych ještě připomenul jednu starší událost v českému vysokém školství. Koncem 90. let se v Lidových novinách objevilo několik kritických článků ke společenským (nikoliv technickým či přírodním) vědám na českých vysokých školách.

Fyzik RNDr. Antonín Kyselka, CSc. z Brna se o zajímavých článcích profesora Tuckera sice dozvěděl až s určitým zpožděním, ale jako důchodce, který má dostatek času, se rozhodl jej navštívit osobně. Přijel na Univerzitu v Olomouci, ale afiliace Tuckera k této instituci, uváděná pod jeho články, se ukázala být chybnou. Ať oslovil kohokoliv, dostával stále stejnou odpověď: „Tuckera neznáme, tento člověk zde nikdy nepracoval, nikdy jsme o něm neslyšeli, nic jsme od něho nečetli.“

RNDr. Kyselka však nebyl zcela naivní člověk a vzniklou schizofrenní situaci vyřešil změnou taktiky. Zaťukal ještě na další dveře a oslovil nějakou sekretářku. „Představuji skupinu lidí, kteří zásadně nesouhlasí s názory profesora Tuckera na české vysoké školství a jsme odhodláni to dát důrazně najevo. Můžete mi prosím říci, kde ho najdu?“

„No tak to musíte jít do vedlejší budovy a tam v přízemí na dveřích naleznete jeho jmenovku.“ Jmenovku Tuckera sice RNDr. Kyselka našel, ale zmíněný profesor mezitím odjel do USA. Tam Tucker řeší úplně jiné problémy a je mu zřejmě dobře, že o našich „tygrech v kleci“ už vůbec nic neví.

Systémovou chybu, kdy skupina nekompetentních lidí dostala nekontrolovatelnou pravomoc. si budeme muset vyřešit sami. Ale kdy?