Radši o tom nechci nic vědět, ale pervitin nebyl vynalezen v Československu

Drogy jsou téma, kterému zcela určitě nerozumím a které mne ani nijak nefascinuje. Nikdy jsem žádnou drogu neokusil a zřejmě působím takovým dojmem úplného Mikeše (Božena Němcová šla ještě dál, říkala hloupý Mikeš), že mi nikdo nikdy ani žádnou nenabízel. A zřejmě jsem opravdu skutečný Mikeš, neb bych mu odpověděl, že si myslím, že by to na mne nezabralo, akorát že by mi po tom bylo mdlivo od žaludku. Nicméně svou starou vlast na Dálném východě a v Tichomoří vzorně reprezentuji v jiném ohledu, neb mám pověst neopitelného muže. Rýžová pálenka má typicky jen asi 20 % alkoholu a mnoha domorodcům z genetických důvodů chybí enzym nutný na jeho odbourávání (takže záhy zčervenají jak ředkvičky a jsou mimo - výjimkou jsou Korejci, ti mají výdrž snad ve všem, asi to bude tím, že pijí každý den ráno čaj z ženšenu neboli ginsengu). Takže není až tak těžké být mezi slepými králem. Potud okrajová fakta na mé straně.

Na druhou stranu se pohybuji v poměrně klasických drogových zemích, jsem v kontaktech s domorodci, čtu noviny. Specielně na ostrově Tchaj-wan je amfetamin něco veskrze dost běžného. Byť přísnost je tam jako Thajsku, za amfetamin či kteroukoliv jinou drogu může být i trest smrti, záleží na okolnostech. Ovšem Číňani jsou fair, a před každým přistáním v Tajpeji letuška anglicky ohlásí: “Teplota je příjemných 33 stupňů Celsia, pašování drog se trestá až smrtí, zavazadla zapomenutá v letadle propadají státu, a jinak vám přeji pěkný a ničím nerušený pobyt.”

V Japonsku je v tomto ohledu také značná přísnost, nikoliv však provaz. Nedávno vzbudil mediální pozornost případ Japonce, který pašoval něco z Thajska na Tchaj-wan v množství význačně větším než malém, nicméně dostal jen doživotí. Po soudu byl velmi rozhořčen, že netušil, že je na to taková přísnost, a žádal, ať ho radši pověsí, když je takový zločinec (tchajwanské, stejně jako japonské věznice jsou pověstné tím, že nemají ani aircon neboli chlazení, ani topení, a čas od času v létě nějaký vězeň uhyne v důsledku přehřátí organismu, naopak v zimě je tam pěkná kosa vzhledem k vysoké relativní vlhkosti vzduchu).

Stojí za zmínku, že jak tchajwanská, tak japonská policie pracují mimořádně efektivně. U tchajwanské policie je to částečně v důsledku velkého počtu tajných informátorů - odhady se pohybují někde kolem počtu našich informátorů v Cibulkově indexu. Nyní se ovšem ozývají sporadické hlasy na téma tchajwanské obdoby lustračního zákona. Ten by ovšem asi vedl k nešťastnému rozdělení společnosti, kde by proti sobě stali mladší a starší bratři, babičky a vnučky, sousedé z rýžových poli. Generalissimo Čankajšek, stejně jako třeba Duce či Džugašvili, byl napříč ostrovem současně zbožňován i proklínán. Nakonec, nelustruje se ani v Jižní Koreji, ač jeden z pozdějších prezidentů byl svého času už jihokorejskou tajnou službou odsouzen k utopení na volném moři. Jenže zrovna když mu i k druhé noze přivazovali řetězem železnou kouli, tak se na obzoru objevil americký torpédoborec, zalarmovaný japonskou policií, i koule byla pohotově zase odvázána a jelo se ve vší počestnosti a pohodě do Soulu. A my obrátíme svou pozornost k perníku.

Perník je hojně užívaný český termín pro pervitin neboli metamfetamin. Amfetaminy se staly medicínsky zajímavé v třicátých letech, byť jejich historie je delší. Amfetamin je chemicky 2-amino-1-fenyl-propan, metamfetamin má na té aminoskupině navíc jeden metyl. Prvně jej připravil Japonec Nagai Nagayoshi, a to už v r. 1893. Ten byl na počátku japonské éry Meiji (neboli japonské perestrojky, která ukončila tři století záměrné izolace země) v r. 1871 vyslán do Německa, kde studoval organickou chemii. Po návratu se stal profesorem na Tokijské císařské univerzitě. Syntézu v r. 1919 zdokonalil jiný Japonec, Akira Ogata, tou dobou taktéž studující v Německu. Používání pervitinu jako psychostimulancia, tedy jako “lepšího” kofeinu, začalo až v třicátých letech. A na závažné vedlejší komplikace se přišlo až později. V policejní praxi se obecně hovoří o amfetaminech a existuje i mnoho cool-names jako ice či speed. Coby lékárenský produkt byl amfetamin zaveden např. pod jménem benzedrine, prvně jako prostředek proti rýmě, zatímco metamfetamin měl obchodní název pervitin.

Amfetaminy byly masivně nasazeny v době druhé světové války v řadě armád, neb potlačují únavu a spánek, posilují sebevědomí, potlačují potřebu jíst, vyvolávají euforii. Potlačují kritické myšlení a zábrany - ve Vondráčkově učebnici psychiatrie je např. zmínka, že lidé pod vlivem amfetaminu vyskakovali z tramvají jedoucích plnou rychlostí. Toto potlačení půdu sebezáchovy byl zřejmě důvod, proč japonská armáda poskytovala pervitin sebevražedným pilotům kamikadze na jejich cestu poslední. Jeho účinek oproti amfetaminu přetrvává několikanásobně déle, snad až třicet hodin. Po vytvoření návyku však dochází k dramatickému zvratu, euforii vystřídá deprese a agresivita. Objevují se paranoidní bludy o pronásledování a tendence na minimální podněty reagovat nepřiměřeným násilím. Jako povzbuzující preparát byl metamfetamin vyráběn farmaceutickým průmyslem ve všech částech světa. Celkem je známo více jak sto komerčních názvů, některé dosti sugestivní: stimulex, gerovit, eufodrin, bombita.

Památník u muzea pilotů kamikadze poblíž jezera Kasumigaura, kde započal jejich trénink (a kde také probíhal výcvik před útokem na Pearl Harbor).

Stojí za zmínku, že jedna z prvních indikací amfetaminů byla léčba nemoci známé jako narkolepsie, o které opět barvitě píše prof. Vondráček ve své učebnici. Je to chorobná spavost, záchvaty imperativního spánku, kdy člověk usne, jako když utne, a to i v nejnemožnějších pozicích - Vondráček uvádí usnutí při výstupu po žebříku. Na narkolepsii kafe nestačí, ale amfetaminy představovaly pro tyto nešťastníky pomoc. Je též zajímavé, že se jedná o opticky aktivní sloučeninu a jeden její optický isomer je význačné fyziologicky účinnější (ty dva isomery se též mají lišit v nárocích na funkci jater).

Pervitin se v řadě zemí prudce rozšířil v osmdesátých letech jako droga. Je totiž snadno připravitelný z efedrinu, který je celkem běžným prostředkem pro usnadnění dýchání a komponentou léků pro astmatiky; navíc se vyskytuje i v přírodě. U nás k tomu též přispěla okolnost, že teprve se zpožděním byl zařazen na drogový seznam. Pervitin se dnes stal vážným problémem pro USA, zvláště pro jihozápad hraničící s Mexikem. Má se za to, že pervitin je připravován mexickými organizacemi nejen v Mexiku, ale též patrně ve Guatemale a také v odlehlých rančích v Kalifornii. Americká agentura pro kontrolu drog bije na poplach - už např. mezi roky 1991 a 1994 se počet úmrtí v souvislost s pervitinem ztrojnásobil a přiblížil pěti stům. Předpokládá se, že za řadou brutálních zločinů byla paranoidní psychóza indukovaná používáním pervitinu. Arizonský guvernér nazval pervitin bezprecedentním ohrožením veřejné bezpečnosti.

O Adolfu Hitlerovi se předpokládá, že byl na pervitinu závislý. A dokonce existují spekulace, že jej taktéž užíval prezident Kennedy. Zatímco v Evropě a v USA jsou amfetaminy spíše aplikovány z důvodů řekněme relaxačních, kvůli euforii, na Dálném východě jsou užívány z důvodů pracovních, kvůli možnosti pracovat mnoho hodin bez únavy a potřeby spánku. Jak známo, Asiaté jsou fanatici práce. Jsou též fatalisté a mají za to, že pokud se něco má či nemá stát, tak se to taky stane či nestane. Bez ohledu na ušlechtilé pracovní či filosofické motivace se ovšem jedná o přísně postihovanou drogu.

Na amfetaminy jsem nečekaně narazil při četbě knihy o matematikovi maďarského původu jménem Paul Erdös (1913-1996). To Paul bylo původně maďarské Pál. Byl to jeden z nejproduktivnějších matematiků všech dob, srovnávaný produktivitou s Leonardem Eulerem. Paul Erdös je autorem či spoluautorem více jak 1500 prací. Zemřel na infarkt ve věku 83 let na vědecké konferenci. Erdös byl znám jako muž, kterému byl připisován aforismus: “Matematik je stroj na konverzi kávy na teorémy.” Erdös vedl kočovný život, neměl nějakého pevného zaměstnavatele nebo bydliště, cestoval z jedné matematické katedry či ústavu na jiný, zaklepal, řekl “My brain is open”, vyřešil s hostitelem nějaký zajímavý problém, sepsali publikaci, a Erdös pokračoval ve svém Brownově pohybu po matematickém glóbu.

Teprve v jeho biografii jsem narazil na zmínky o Erdösoví a amfetaminu. Jeho blízký přítel matematik Graham se s ním v roce 1979 měl vsadit o 500 dolarů, že on, Erdös, nebude schopen přerušit užívání amfetaminu na jeden měsíc. Erdös na sázku přistoupil a vyhrál. Inkasoval výhru a pravil: “Teď jsem ti ukázal, že nejsem adikt. Ale neudělal jsem žádnou práci. Vstal jsem ráno a jen zíral na prázdný kus papíru. Neměl jsem žádné nápady, byl jsem jako každý normální člověk. Ty jsi zpozdil matematiku o jeden měsíc.” Poté Erdös opět hned přešel na pravidelně užívání pilulek a matematika z toho dál profitovala. V knize je též jiná epizoda, kdy Erdös říká autorovi knihy, že by o té jeho amfetaminové volbě neměl psát, kvůli studentům, aby u nich nevznikl dojem, že bez amfetaminu nelze nic vytvořit.

Ale víc o té otázce fakt nevím, a ani radši vědět nechci. Jak říká prof. Vondráček ve své učebnici psychiatrie - ne každý se musí stát na droze závislý, ale nikdy nemůžete předem říct, kdo to bude. Někdo se třeba může dožít 83 v plné duševní síle, a někdo jiný třeba v osmnácti postřílí své spolužáky. Nicméně existuje zajímavá diference mezi etikou ve vědě a ve sportu. Pokud nějakému rekordmanovi přijdou na užívání nepovolených substancí, tak přijde o medaili nebo mu neuznají rekord, atd. Vědecký výsledek (nebo třeba umělecké dílo) vytvořený pod vlivem nějaké zakázané substance penalizován nijak není. Což je ovšem zrovna pro českou vědu opravdu marginálie - jejím hlavním problémem je, že akademická morální korupce je u nás na svém historickém maximu. A vedení Akademie s tím dodnes ani neuvažuje něco dělat, blíže viz třeba zde.

Autor působí přes dvacet let na Dálném východě a v Tichomoří jako badatel a profesor. Jeho hlavním oborem je fullerenová věda a nanotechnologie, přednáší i o etice vědecké práce.

S vědomím redakce převzato z blogu autora.