Uveřejnění článku Bloudění bludných balvanů (NP, 22.3.2006), který sledoval osud kamenů, přivezených v roce 1882 ze slezského Svinova do Brna profesorem brněnské německé techniky Alexandrem Makowskym, se stalo výzvou pro pracovníky Muzea města Brna. Podařilo se tak nakonec objasnit „bloudění“ všech 11 kamenů, které do roku 1945 tvořily dekorativní skupinu v někdejším parku před dnešní lékařskou fakultou. „Kameny se neztratily a je jim dobře,“ napsala mi z brněnského muzea paní Mgr. Milena Flodrová. Povídání o bludných balvanech před bývalou německou technikou prý v muzeu vyvolalo zájem.

Bludné balvany ve Slezsku a na severu Moravy nejsou vzácností. Nacházejí se zde podél celé hranice, na niž dosahoval pevninský ledovec. Naposledy tomu tak bylo v předposlední době ledové (před 250 000 lety), poslední doba ledová již ledovcem naše území nezasáhla. Podle odborníků není otázkou, zda nastane nová doba ledová, nýbrž kdy se tak stane. Optimisté hovoří o 200 až 300 letech.

Rozšíření bludných balvanů, které jsou tvořeny horninami skandinávského původu, má svůj význam pro studium procesů souvisejících s postupem kontinentálního ledovce. Samotné bludné balvany, nacházené na polích, v pískovnách a v korytech řek nebo při stavební činnnosti, se po staletí používaly jako stavební materiál a za tím účelem se roztloukaly. Od konce 19. století se velké bludné balvany zpravidla uchovávají. Takových míst, kde se s nimi lze setkat - v parcích, na náměstích či před významnými budovami - jsou jistě stovky. Ve volné krajině jsou velké bludné balvany ještě k vidění na západ od Opavy, avšak na Ostravsku, kde je hustá zástavba a dlouholetá průmyslová činnost, již tomu tak není.

Ještě před 52 lety se o výskytu bludných balvanů na polích, v lesích a v řečištích zmiňoval Jindřich Vodička ve svém článku Bludné balvany na Ostravsku a jejich ochrana (Ochrana přírody č. 9/1954). Jen ve Frýdku-Místku a nejbližším okolí se tehdy prý bludné balvany hojně nalézaly v Místeckém lese, na polích v Kunčičkách u Bašky a pod Štandlem (výrazný vrch na okraji Místku).

Vzhledem k těmto zajímavým informacím o volném výskytu bludných balvanů (tedy mimo desítky kamenů ve frýdecko-místeckých parcích, u zámku, vedle kina Petra Bezruče, před kinem Vlast a jinde) na území města a v jeho nejbližším okolí před více než 50 lety rozhodla se skupina nadšenců navštívit místa jmenovaná autorem článku z roku 1954.

Jako na dlani lze přímo z auta prohlédnout pole kolem Kunčiček u Bašky. Nikde nic. Pokud zde nějaké velké bludné balvany byly, musely být odstraněny dávno, nejspíše při počátcích družstevního zemědělství, tedy krátce po uveřejnění článku Jindřicha Vodičky. Kolem Štandlu vede dálnice a všude je nová zástavba. Nadějně vypadal Místecký les, kde „hospodařili“ vojáci. Po desetiletí byl Místecký les nepřístupný. Dnes patří městu a není problém do něj vstoupit, takže se každý může na vlastní oči přesvědčit, jak to po hospodaření armády v lese vypadá. Nepřežily to ani bludné balvany…

Nakonec jsme dostali tip na Frýdecký les, kde se dochovala – jako pozůstatek zalednění – ledovcová moréna. Byli jsme skeptičtí. Vodička ve svém článku Frýdecký les neuvádí a o výskytu bludných balvanů v něm se nezmiňuje ani poslední publikace Geologická minulost a přítomnost Frýdeckomístecka, vydaná Muzeem Beskyd v roce 2004.

Frýdecký les leží na severním okraji města Frýdku-Místku. Tedy přesněji v jeho slezské části, ve Frýdku. Je typickým příměstským lesem. Rozkládá se na 158 hektarech a je skutečně těžké v něm zabloudit, neboť je v bezprostředním sousedství obytné zástavby. Pramení v něm potok Podšajarka, který se po několika kilometrech vlévá do Ostravice. Podšajarka s dalšími potůčky, vyvěrajícími z četných pramenišť, vytvářejí v lese hluboko zařezané meandry. Prameny zde nevysychají ani v největším suchu. Jejich ledovcový původ je zřejmý.

Přes Frýdecký les vede naučná stezka s deseti zastaveními (deset tabulí s pojednáním o významu lesa a o přírodních zajímavostech). O bludných balvanech ani slovo. Naučná stezka Frýdecký les začíná v Zátiší a po třech a půl kilometrech končí u restaurace U mamy. Je to skutečně pěkná procházka, zvláště teď na podzim. Na bludné balvany ale nenarazíte. Tedy pokud se budete držet zelené značky.

Jestliže však turistickou značku opustíte, můžete v rokli jednoho z přítoků Podšajarky, asi 200 metrů od naučné stezky, spatřit na dvaceti metrech délky potůčku hned 8 velkých bludných balvanů. Sedm je z načervenalého granitu (žula), jeden z ruly. Minerální složení je v obou případech podobné (křemen, živce, slída aj.). U granitu jde o vyvřelou horninu s rozpoznatelnými zrny minerálů. Rula vznikla metamorfózou granitu a vysoké tlaky a teploty při metamorfóze vytvořily z minerálů proužky. Složení a vzhled ukazují, že jde o horniny severského, nikoli domácího původu.

Existují metody na stanovení váhy bludných balvanů. Objem bludného balvanu je možno stanovit pomocí násobku jeho tří na sebe kolmých os a s použitím koeficientu (podle tvaru kamene). Podle specifické váhy té které horniny (u granitu cca 2,7) lze pak určit váhu bludného balvanu.

Většina kamenů ze země vyčnívá, a není tak možné určit jejich rozměry. U jednoho volnějšího balvanu se to podařilo. Jeho váha je takřka tisíc kilogramů.

Na pohled nejsou šedé, nazelenalé a mechem obrostlé ohlazené kameny ničím zajímavé. Teprve na čerstvých úlomcích můžeme vidět, jak vlastně uvnitř vypadají.

Je vysoce nepravděpodobné, že by se našel někdo, kdo by tyto bludné balvany dovlekl z rokle na svou skalku. U novostaveb v sousedství Frýdeckého lesa jsou na skalkách balvany z místního pískovce a různí sběratelé se spokojí s mnohem menšími kameny severského původu z řečiště Podšajarky. Skupina osmi, zřejmě posledních volně v přirozeném terénu ležících velkých bludných balvanů v katastru města a v jeho okolí, by měla zůstat uchována. Všelijakých památníků z bludných balvanů je dost. Přinejmenším za úvahu tak stojí rozšíření naučné stezky Frýdecký les o poměrně krátkou odbočku do rokle s bludnými balvany.