… a hlavně se těch svých kamarádů vědátorů vyptej, proč nám zase odcházej včelstva. Prostě řídnou, až zaniknou. Snad nějaký nový postřiky nebo přece jen ty tvoje geneticky změněný řepky či co? Tak jak to vlastně je?

Tyhle moje chalupářské rozmluvy s kamarádem včelařem (jinak ovšem taky tesařem, truhlářem, hospodářem a vůbec všeumělem) mají podobný rámec už léta. A tak se vždy znovu ptám svých přátel vědátorů, co je vlastně nového. A pak ty nasbírané moudrostě kolem "těch mých GM" přebírám a dávám dál. Vždy tak činím s určitými rozpaky, neb na svět včel a včelařů hledím trvale s respektem a úctou a vědomím, co všechno o něm nevím.

A věřte nevěřte nepsal bych tohle pojednání, nebýt k tomu zase vyprovokován tím nedávným "zeleným seminářem" , o němž jste krátce četli v mém minulém článku. Za svým textem si nadále stojím, ale v jednom se přece jen musím opravit a současně se omluvit nejen čtenářům, ale hlavně moderátorovi oné besedy, panu Vladimíru Koteckému. Neboť pořadatelem nebylo naše Hnutí Duha, ale Nadace Heinricha Bölla, tedy společenství patřící k německé straně Zelených. Šíří tak po Čechách jejich pohled na svět kol nás, včetně trvalého odporu k jakémukoliv průniku "frankensteinských" GM plodin do zemědělské či přímo potravinářské praxe, zvláště té evropské.

Posledně jsem komentoval argumentaci týkající se GM plodin a jejich vlivu na zdraví zvířat či lidí. Rakovinné onemocnění včelám zřejmě zatím příliš nehrozí nebo alespoň včelaři o tom mnoho nevědí. Ovšem Alzheimer – to je jiná. A tak mezi materiály, které účastníci besedy obdrželi, byla i velmi impresivní samolepka, jejíž obrázek máte přiložen.

Vodítko k jejímu pochopení nám poskytla asi nejdůležitější VIPka celého panelu, tedy europoslankyně za rakouské Zelené, paní Eva Lichtenberg. Svůj úvod vzala ze široka a fundovaně, poukazem na skutečný, byť nikoliv nový, celosvětový problém, tedy trvalý úbytek přirozených opylovačů.

Prostě svět obchází strašidlo Coloss. Nebo také Colony Collapse Disorder (CCD), tedy syndrom zhroucení včelstev. Není to žádný dobrotivě přitroublý Pučmeloud z večerníčků o včelích medvídcích. Nekrade med, ale přímo jeho výrobce. Ve včelím úlu či v čmeláčí kolonii nakonec zbývají jen hladovějící královny, vajíčka a nějaký ten personál. Prostě – opylovači se masově ztrácejí a vědci stále spolehlivě nevědí proč. Nevědí to již dlouho. Sám jsem se termínem Coloss, vlastně se zkratkou dvojsloví "Colony Loss", tedy ztráta kolonie, ztráta včelstva, setkal prvně někdy před patnácti lety během svého působení v jedné bruselské komisi/doméně programu COST (Cooperation in Science and Technology). Naše zaměření se tehdy týkalo "Agriculture, Food Science and Biotechnology". A ony včelky samozřejmě patří do toho všeho, nejen jako medotvůrkyně, ale hlavně jako opylovači.

Již tehdy celý svět pociťoval pokles množství i kvality včelstev, navzdory jejich modernímu šlechtění a péči o ně. Od Ameriky po Čínu. A již tehdy byly odpovědi vědců velmi nejednoznačné. Mohou prý za to choroby virové, bakteriální, houbové, roztoči, klima,potrava – a samozřejmě nejrůznější pesticidy, zejména ty "protihmyzové" (tedy insekticidy).

Ovšem, jejich dynamický vývoj je také obecným průvodním jevem jak zemědělství, tak zdravotnictví již od poloviny minulého století. Tím nejúčinnějším a také nejdiskutovanějším ( viz mj. můj dávný blog s názvem "Zelený Mein Kampf" , týkající se boje s malárií ) byl nesporně DDT. Ale žádný z nich nebyl a není bezpečně "včelošetřivý". Vždycky, jak vám řeknou mnohem zdatnější odborníci než jsem já, záleží nejen na typu insekticidu a na použité dávce/koncentraci, ale také řadě průvodních faktorů : kdy, kde, na jakou plodinu byl aplikován. A zda se tedy, mj. přímo zamíchal, do včelí pastvy ("…teď třebas máme veliké problémy s ošetřováním řepky…", řekne vám pan docent Přikryl z brněnské Mendelovy univerzity). Jenže zkuste nestříkat – proti larvám/housenkám , proti mšicím. Ztráty produkce budou obrovské.

Laické veřejnosti (jako dosud mně) přitom možná uniká, že pesticidové ošetření různých plodin se neomezuje jen na zřetelné "postřiky" či "práškování", ale týká se i nejrůznějších úprav samotného osiva. Ani těm se čmelák či včela nevyhnou, neb z těch jemně otrávených zrn pak rostou příslušné rostliny a jejich cévními svazky postupně proudí různé koncentrace nejen fungicidů či herbicidů, ale také insekticidů do všech rostlinných orgánů. A výzkumníci či různá referenční pracoviště pak jejich stopy nacházejí i v nektaru, pylu – a medu.

Nacházejí a nadále nacházet budou. Vezměme to jako fakt. Moderní analytické techniky jsou již na takové úrovni, že neobjevit něco v něčem je spíše nečekané překvapení. Ale podstatný je zdravotní důsledek či jiná účinnost dotyčné látky, velikost její dávky akutní či chronické, na což jsou samozřejmě přesné a legislativně uznané normy.

Pochmurná popularizace insekticidové problematiky je ovšem mediálně lákavá. Pořádný impulz dostala zhruba v polovině minulého roku, kdy Evropská komise, na nátlak zejména různých "zelených iniciativ" s platností od 1.prosince 2013 zakázala používání některých insekticidů ze skupiny tzv. neonikotinoidů. Tyto látky obecně působí jako inhibitory účinku neurotransmiteru známého pod zkratkou GABA (Gama-AminoButyric Acid , tedy kyselina gama – aminomáselná). Ta je klíčovou složkou systému nervových přenosů v živočišném organizmu (tedy i lidském). Nejsa chemik, nevysvětlím vám detaily cílové specifity účinku těchto látek – možná se to dozvím od některého hloubavého čtenáře. V zámoří už se s úspěchem (účinnost působení na cílové hmyzí škůdce, šetrnost k necílovému živočišstvu) používaly málem desítku let, než se šťouraví vědci (od toho tu jsme, či být bychom měli) dobrali k výsledkům více varovným.

Testování bylo totiž obohaceno o nový pohled. Vedle standardních hodnocení bezprostřední toxicity zkoumaných látek se někteří vědci začali věnovat otázce, nakolik mohou tyto insekticidy působit i "plíživě".

A ejhle - tým Davida Goulsona z britské University of Stirling , sledující vliv jednoho z těchto insekticidů, jmenovitě imidaclopridu, na životaschopnost kolonií čmeláků, zveřejnil v roce 2012 v předním přírodovědném časopise Science zjištění velmi varovná. Když je totiž v laboratorních podmínkách přikrmovali pylem a cukerným roztokem s obsahem dotyčného insekticidu, pak oproti kontrolním koloniím produkovaly ty insekticidované o 85 % méně plodných samiček. A nadto se zdálo, že populace hnízd slábnou, mizí dělnice a snižuje se snůška. Mrtví čmeláci v hnízdech nebyli – ale hladovějící kolonie zřejmě "zpětnovazebně" snižovala produkci nových plodných matek. Takže insekticid sice bezprostředně čmeláky nezabíjel, ale postupně je decimoval. Jak a proč?

Nedlouho po Goulsonově studií publikoval svoje relevantní výsledky tým prof. Decourtye z Accociation de Coordination Technique Agricole (ACTA) ve francouzském Avignonu (viz blíže zde)

Ve svých pokusech použil velmi sofistikovanou techniku radiového sledování konkrétních včelích dělnic, vyletujících za potravou. Bližší popis takového báječného systému , zvaného "harmonický radar" najdete třebas v nové knize od prof. Jana Žďárka "Hmyzí rodiny a státy" vydané v loňském roce nakladatelstvím Academia : "..na čmeláčí zádíčka se přilepí čip s malou, asi šestnáctimilimetrovou anténkou a pozorovatel může zaznamenat každý pohyb do vzdálenosti až 700 m nebo i dál, neschová-li se hmyz za nějakou překážku… (poznámka: nedá mi to nedodat, že ta knížka není sice levná, ale jinak nádherná, však ji také prof. Žďárek sepisoval tři roky. Nikoliv náhodou zvítězila v soutěži o nejlepší knihu tohoto nakladatelství za rok 2013 – a na pokračování se z ní čte v sobotních Meteorech). Francouzští vědci také přikrmovali své včely roztokem s neonikotionoidy a pak identifikovali jednotlivé dělnice i jejich letové trasy, výlety i návraty. Zaznamenali tak přesně i ztráty – až 16% kontrolních dělnic se nevrátilo zpět. Z těch "nafetovaných" neonikotinoidem však našlo cestu zpět jen něco málo přes polovinu …zřejmě v důsledku ztráty orientace a tedy schopnosti vrátit se domů. A to přitom nešlo o nijak dálkové lety. Zabloudily – tak jako v dříve známém prostředí svého bydliště bloudí lidé postupně decimovaní Alzheimerovou chorobou.. Bloudily snad také spíše postarší včely? A hlavně – způsobil jejich bloudění opravdu neonicotionoid?

V těch laboratorních pokusech, přidávaný kontrolovaně do včelí potravy, asi ano. Ale platí to také v přírodě, v níž je jeho zdrojem jen pyl či nektar z pesticidem ošetřených rostlin? Nad tímto problémem se zamýšlel i kolega prof. Jaroslav Petr ve svém již loňském komentáři v technet.idnes. cz – viz. Jak je na místě, uvádí i protiargumenty, pod mezititulkem "na poli je vše jinak". A cituje v tom tomto kontextu opět britskou bioložku Helen Thompsonovou z Food and Environment Research Agency. Ta nedržela své čmeláky na umělé laboratorní výživě, ale prostě je přestěhovala do těsného sousedství řepkových polí neonicotinoidy ošetřených. A ejhle – vedlo se jim lépe, než těm Goulsonovým kontrolním či koloniím umístěným vedle řepek ošetřených klasicky. Logický závěr – na poli opravdu může být vše jinak, čmeláci si mohli zadebužírovat na pylu a nektaru i jinde než na oné ošetřované . Nebo to Goulson či Decourtye to s odhadem testované neonicotinoidové koncentrace přehnali?

Kde je asi pravda? Probíral jsem tenhle problém právě s panem profesorem Žďárkem . Jan každopádně neonicotinoidní kauzu nepodceňuje a Jaroslavův optimismus nesdílí. Cituji : …."Davida Goulsona osobně neznám, ale velmi si vážím jeho výsledků, a jeho práce se čmeláky versus neonikotinoidy byla jistě motivována těmi nejušlechtilejšími pohnutkami. Ta práce Heleny Thompsonové z Food and Environment Research Agency mě nijak nepřesvědčuje, už i proto, že závěrem tvrdí: "Variations in neonicotinoid residues were found across colonies within and between sites. However, no clear consistent relationships were found. " To by ji v seriózním časopise asi ani nevzali. Víš, kolik faktorů ve svém out-door pokusu by musela mít pod kontrolou, aby mohla vyvrátit pozitivní laboratorní zjištění Goulsona???...." Vidíte, jak to mají vědci se závěry mnohdy těžké?

Ale přidám vám, přátelé včelaři i nevčelaři, coby správný "investigativec amatér", ještě jeden názor – od uznávané odbornice "přes včely i pesticidy", z předního slovenského včelařského ústavu v Liptovském Hrádku, paní doktorky Tamary Čermákové.

Svolila k tomu být citována s tím, že její vyjádření je opravdu jen heslovité : " ja sa síce danou problematikou dlhodobo zaoberám, ale hlavne pre praktické použitie pri ošetrovaní poľnohospodárskych plodín. Je to veľmi široká problematika, pokúsim sa aspoň v skrade načrtnúť niekoľko problémov, ktoré podľa môjho názoru sú spoluzodpovedné za znižovanie množstva opeľovačov. Pesticídy - všeobecne : tu je to o dávke a riadení rizika -(dávka pesticídu taká, aby ešte postihla škodcu, ale zároveň nebola toxická pre včely, riadenie rizika- minimalizovať riziko pre opeľovače správnym návodom na aplikáciu pesticídu a povolenie plodín, na ktoré sa môže daný pesticíd použiť,napr. ten istý insekticíd bude za iných podmienok povolený na ošetrenie zemiakov a za iných podmienok na ošetrenie repky olejnej),riadenie rizika je vždy individuálne pre každý prípravok na ochranu rastlín.
Naše pracovisko nemá podmienky na základný výskum, ale kýmrozhodneme o povolení prípravkov, u rizikových si urobím aspoň základné overenia, tak to bolo aj u neonikotinovýchinsekticídov, kde je to zložitejšie - účinné látky (imidacloprid, thiamethoxam,clothianidin, thiacloprid, acetamiprid ) sú inhibítory GABA, čím teda priamo pôsobia na nervový systém a ešte majú aj systémový účinok a keďže sú určené na likvidách škodlivého hmyzu, tak sú vysokým rizikom aj pre včely a iný hmyz. Preto sme na Slovensku už pred povolením použitia týchto prípravkov cca pred 1O-12 rokmi využili možnosť riadenia rizika-povolili sme prípravky s účinnými látkami imidacloprid a thiamethoxam len ako moridlá a na foliárnu aplikáciu len u plodín, kde je malé riziko negatívneho dopadu na opeľovače a kde je malá výmera pestovanej plodiny (u nás chmeľ a zemiaky) a za špeciálnych podmienok aplikácie. Ak bolo osivo morené insekticídnym prípravkom nenikotinového typu, musí byť na ochranu plodiny počas vegetácie použitý iný typ insekticídu. Účinné látky thiacloprid a acetamiprid majú vyššiu hodnotuLD50 a platná metodika hodnotenia rizika pesticídov pre včely neumožňuje neautorizovať prípravky s týmito účinnými látkami. Ale nová metodika bude hodnotiť aj subletálne dávky a chronické riziko, tak novoautorizované prípravky by mali byť bezpečnejšie. U pesticídov je ešte viac rizík - napr. synergické pôsobenie viacerých účinných látok, zmiešavanie prípravkov, tzv. tank-mixy pesticid+pesticid, pesticid+hnojivo a pod.,vonkajšia teplota pri aplikácii - evaporácia aplikovanej kvapaliny, čo môže ovplyvniť pach lietaviek materským feromónom, úlety…."

Tolik tedy k prvnímu dějství našeho hororu na téma "moderní zemědělství , insekticidy a včely". Evropské autority to možná s tím zákazem přehnaly – podobně jako kdysi různé zelené iniciativy se strašákem "BT kukuřice nám vybije kultovního motýla monarcha" – jak se o tom zmiňuje i prof. Petr. I tehdy se odpůrci GM technologií odkazovali na zdánlivě nespornou práci v jiném našem "kultovním" časopise, Nature . Její autor krmil monarší larvy jejich přirozenou potravou (listy klejich) posypanou kukuřičným BT pylem. A ejhle, moc jim to nesvědčilo. Jenže v přírodě to nakonec bylo jinak a mezi lány BT kukuřice , která nepotřebovala být , jak si dále vysvětlíme, stříkána konvenčními insekticidy , monarch skvěle prospíval. No, asi ta laboratorní sousta byla příliš tučná.

Nechám to na vaší úvaze a čase.

Ale komentujme druhou část vystoupení paní poslankyně Lichtenberg – a také onu nálepku.Jakou logikou vlastně dospěla k závěru : insekticidy škodí včelám podobně jako GM plodiny?

No pesticides, no GMOs?

Inu jakou jinou, než filosoficko – ideologickou. Obdobně jako kdysi Jára Cimrman ve své úvaze na téma černých děr ve vesmíru. Rozpor v logice vyřešil svým populárním krokem stranou – přejda na pozici marxismu- leninismu: "… A z té, jak známo, lze obhájit všechno. .."

Tedy logika byla zřejmě následující – hle, jak škodí neonicotinoidy. A to bychom měli evropské včely vystavit ještě účinku GM plodin?

Netuším, jak je paní poslankyně vzdělaná v biologii. Určitě však ví, kolik je v Evropě v současnosti lánů s GM plodinami. Zanedbatelně. V jejím rodném Rakousku ani čtvereční metr. Pokud nadto opakovaně slyším zvěst, jak u nás či v Rakousku hynou včelstva třebas kvůli GM řepce, mohu se leda "smát nebo brečet". Ani ty světové GM řepky totiž nemají s insekticidy většinou nic společného – jejich základní komerční vlastností je odolnost vůči herbicidům, zejména glyfosátovým.

Původní nedůvěra včelařů – a vůbec entomologů – se takřka výhradně týkala tzv. BT plodin. Opět, pro zopakování : zkratka BT značí původ z bakterie zvané Bacillus thuringiensis, tedy bacil duryňský, neb tam jej před zhruba sto lety identifikoval jakýsi doktor Berliner v hynoucích larvách potemníka. V USA se již dvě desítky let pěstuje na milionech hektarů výše zmíněná BT kukuřice, odolná vůči motýlku zavíječi kukuřičnému. Má ve svém genomu vložený gen pro tvorbu bakteriálního toxinu, jenž selektivně decimuje zažívací trakt jeho larev. Jen jeho, nikoliv monarších. Žádnému jinému hmyzovi ani nehmyzovi ten toxin neškodí. Včelám vůbec ne (blíže viz mj. stránky mých přednášek U3V

Pro připomenutí: biozemědělec sice nesmí používat plodiny, co si samy produkují BT toxin, ale ty své rostliny smí shodným toxinem (resp.jeho protoxinem, abychom byli přesní) práškovat či stříkat. Existuje – a je mu doporučována – celá řada komerčních přípravků, vyrobených z masivně napěstovaného a pak zabitého "BT bacila", značených jako biopesticid. První vyráběla a prodávala jedna francouzská firma už někdy ve třicátých letech minulého století. Proti BT plodinám mají řadu praktických nevýhod – spláchne je déšť, sfoukne vítr, při aplikaci se nemusíte strefit do potřebného vývojového stadia škůdce.

Ale jsou ideologicky košer. BT kukuřice košer není, ale ochranný toxin má v pohotovosti stále. Když zaviječ nepřiletí, nic se neděje. Když ano, kukuřice si počká na správně vyvinuté housenky, ty si kousnou – a mají vystaráno.

Američtí biozemědělci sice na GM pěstitele také hudrují, ale současně z nich významně profitují – ty BT lány totiž, jak jinak, lákají i zavíječové samičky, jež by jinak kladly svá vajíčka na příslušnou biokukuřici. Zájemcům mohu dodat přesnou citaci ekonomických analýz, jež dokládají, že dotyčný biofarmář tak na svých konvenčních sousedech, kupujících dražší GM osivo, velmi slušně vydělá. Soudím proto, že i pro evropské farmáře – a evropské čmeláky i včely – by byly takové lány požehnáním. Tak jako jinde na světě by totiž masivně snížily objem konvenčních insekticidů aplikovaných na evropské ekosystémy.

A nejen to. Jak vědci ( čtenáři, zkus opět spolknout ono dehonestující "nojo, vědci, těm tak něco věřit", ne všechny nás platí Monsanto..) zjistili, pyl BT kukuřice je, samozřejmě sbírán místními včelami a ukládán v jejich plástvích. Plodu včel nevadí – ale výrazně decimuje larvy nezvaného hosta včelstev, živících se i jejich plodem - zavíječe voskového.

Nevím o tom, že by se již kdekoli na světě prakticky uplatňovaly jiné GM plodiny "insekticidního typu", představující potenciální nebezpečí pro hmyzí opylovače. Strategie ochrany plodin ku příkladu na principu vnášení genů inhibujících hmyzí trávicí enzymy (amylázy, trypsin ) mají zatím okrajový dopad. Asi žádná firma se zatím nepustila do takové exotiky, jakou by byly GM plodiny s vnesenými geny pro inhibici GABA drah.

Takže tady někde nám paní poslankyně ve svých úvahách zabloudila, podobna alzheimerovským včelám.

Dal bych v tomto kontextu ještě jednou slovo paní doktorce Čermákové : "….Aj keď verejnosť je skeptická ku GM plodinám, podľa môjho názoru pestovanie GM kukurice nemá žádny negatívny dopad na včely (okrem problémového rozhodnutia európskeho súdneho dvora o mede a peli z GM rastlín v ňom- ale aj toto sa už vyriešilo, resp. v blízkej dobe sa vyrieši).

A ďalšie faktory, ktoré sa podieľajú na úbytku opeľovačov? Nedostatok potravy
vplyvom zmeny klímy (horúce letá-nedostatok vlahy,nedostatek nektáru- rýchle vysýchanie nektárií,spálenie peľníc- nedozretý peľ). Je to aj vplyvom pestovania veľkých plôch monokultúr - s tým súvisí nedostatok potravy rovnomerne rozdelenej počas celej sezóny. A ďalej faktory chovu včiel: správne chovateľské postupy pri ošetrovaní včelstiev a výber chovateľského materiálu (včelie matky),
varroáza a sprievodné vírusové choroby a jej správne liečenie, ďaľšie možné choroby (nozematóza). A náhradné krmivá na zimné zakŕmenie…."

Shrnuto, podtrženo: ona včelí samolepka by správně měla mít podobu YES GMOs – NO PESTICIDES. Používejte GMO a nemusíte používat pesticidy…. Nad touto mojí argumentací v diskusi však paní poslankyně jen nevěřícně kroutila hlavou….

Včela odlišnost mezi BT postřikem a BT transgenem nepozná. Pro evropské GM moratoristy je ovšem ten rozdíl zásadní. Spotřebitele sice před ničím neochrání a jeho tělesné zdraví nijak neovlivní, ekonomickému zdraví evropských potravinových producentů však trvající zákaz GM potravin či surovin jde skvěle k duhu.

Pravda, na tvůj účet, spotřebiteli, na tvůj účet, evropská přírodo.

Vezměte to v úvahu, než zvolíte do evropského parlamentu politickou barvu zelenou. Nebo různě zelenkavou.

Převzato z blogu Opatrny.bigbloger.lidovky.cz se souhlasem autora