Při té příležitosti se mi vybavilo několik případů, které jsem si zapamatoval. Nemyslím tím, samozřejmě, onen kuriosní z Heathrow, kdy se mechanik mylně domníval, že u Boeinga 767 nouzové vypouštění paliva na zemi, při vypnutých motorech, nefunguje. A ono to funguje! Při té příležitosti na začátku devadesátých let vytopil hangár palivem a byl z toho náramný malér. Ale o tom jsem už psal. Mám na mysli nouzové vypouštění paliva za letu, kdy letadlo buď musí snížit přistávací váhu, když je plné paliva a z nějakého důvodu se musí vrátit zpět na letiště, nebo vzhledem k nějaké technické závadě musí mít co nejméně paliva na palubě, aby posádka eliminovala možnost vzniku požáru, například při přistávání bez podvozku.

Když letadlo, například IL 62, startovalo z Prahy na New York (jó, kde jsou ty časy!), mělo na palubě kolem devadesáti tun paliva. To je už slušný bazének! To je 112 000 litrů! Přibližně stejně se tankovalo na Havanu. Startovací váha se blížila maximální. To bylo u IL 62 162 600 kg a u IL 62M 166 600 kg. No jo, co ale když se letadlo muselo vrátit pro nějakou závadu, protože se posádce přeci jenom nechtělo nad vodu s letadlem, které mělo nějaký problém? Palivo se musí vypustit a snížit tak váhu na maximálně povolenou přistávací nebo i nižší. To bylo u IL62 105 000 a u IL62M 107 000 kg. Takže kolem šedesáti tun paliva muselo pryč. V naší republice byl k vypouštění paliva určen prostor kolem Rakovníka.

Foto Daniel Štuksa, planes.cz

Koncem osmdesátých let, nevím již, v kterém roce to přesně bylo, se z nějakých důvodů urodila spousta malých mušek. Takové ty prťavé, co létají v létě kolem ovoce. Nad Ruzyní jich byla celá oblaka. Několikrát se v té době stalo, že dvaašedesátka si při startu nasála mušky do pitotek neboli snímačů dynamického tlaku, a po nějaké době letu přestaly ucpané snímače ukazovat správně rychlost letadla. S takovou závadou se nad moře vypraví jedině cvok (a Amelie Erhart). A tak se rozhodli vrátit na Ruzyň. Předpisově vypustili šedesát tun paliva a sedli.

V té době se již poněkud uvolnily poměry, a tak se tyto případy medializovaly. Jednak všichni piloti a mechanici byli vrazi naší krásné zelené přírody a potom to bylo bráno jako útok na stranu a vládu. Obyvatelé Rakovnicka vyprávěli v televizi, jak jim padá petrolej z nebe, jak mají otrávené studny, jak bába pověsila prádlo na zahradě a teď s ním může jedině tak topit. Podobných blbostí se vynořila spousta a všechny do jedné byly vylhané. Podle předpisu se palivo u dvaašedesátky vypouštělo ve výšce kolem šesti kilometrů. A i když si řeknete, že takovým množstvím byste topili v kamnech několik let, v takové výšce se z něj stane aerosol a z valné části se vypaří. Něco jiného byly samozřejmě rybníky v okolí letiště, které byly lemovány kuriosními cedulemi „Zákaz kouření, nebezpečí požáru“, což je na břehu rybníka jistě úsměvné. Tam byla skutečně vrstva leteckého petroleje, který se tam ale dostal z popraskaného potrubí podzemního plnění letadel. Roury rozvodu nebyly dány do kolektorů, ale rovnou do země a jak je přejížděla těžká letadla, tak popraskaly, petrolej z nich vytékal a po jílovém podloží se dostával do okolí letiště, kde zamořil spodní vody.

Rozhodně bylo v ovzduší několikanásobně víc svinstva z tehdejších továren na Kladně a okolí, než co mohlo dopadnout z letadel! Protože se během krátké doby letadla musela vrátit se stejným problémem několikrát a byly to různé registrace, tak to všemocní tajní považovali za sabotáž. Ostatně v té době byla sabotáž i to, že pošťáci špatně zabrzdili Avii a ta se rozjela a narazila do křídla sto padesát čtyřky Aeroflotu. Pamatuji si na nešťastného pošťáka, když na něj nepříčetně řvali fízlové ze čtvrtého patra!

Nejprve jsme šli na paškál my. Policajti, aniž by zjišťovali, proč se letadla začala vracet se stejnou závadou, věděli s naprostou jistotou, že na vině jsou antisocialistické živly. Ostatně, ty tehdy mohly úplně za všechno.

Když přístrojaři začali rozebírat pitotky, aby zjistili, proč začínají přístroje napojené na sensor dynamického tlaku fixlovat, zjistili, že uvnitř je spečená jakási černá hmota. Napřed se mělo za to, že někdo nechal na pitotkách záslepky a ty se ohřevem spekly, ale hned na několika letadlech a na všech pitotkách? To je hloupost. Tak se po čase přišlo na to, že to všechno zavinily právě ty mraky mušek! Je to sice nepravděpodobné, ale bylo to tak. Mušky, jak se objevily, tak zase zmizely a letadla létala zase bez problémů.

Vypouštění paliva za letu se provádí v povoleném prostoru a v předepsané výšce. Stejně tak je tomu i v jiných zemích. S vypouštěním paliva měla třeba problém i MD 11 Swissairu, která měla požár na palubě. Švýcarský kapitán, bdělý předpisů, požádal kanadské řízení letů o povolení k vypouštění paliva, aby mohl s letadlem přistát na předepsané přistávací váze. Na tomto předpisu trval, i když už v kokpitu téměř neviděli pro kouř a Kanaďané mu nabídli okamžitě přistát na letecké základně. Kapitán tak mohl pravděpodobně zachránit životy cestujících, kdyby zbytečně netrval na předpisu. Jak říkal v televizní rekonstrukci jeden pilot: „Když mám kouř v kabině, kašlu na všechno a koukám, kde je nejbližší letiště. Kouř na palubě je vždycky malér!“

Největší malér s vypouštěním paliva za letu měl asi Interflug, společnost bývalé NDR. Letadlo po startu na Havanu, a tudíž plné paliva, mělo závadu a vracelo se zpět do Berlína. Před Berlínem začala mašina vypouštět palivo. Přitom letadlo nepochopitelně točilo nepředpisově poněkud utaženou zatáčku a do oblaku svého paliva si vlétlo. Letadlo vybuchlo a spadlo. Všichni cestující na palubě zahynuli.

Foto Martin Novák, planes.cz

IL62, a to i verze M, neměly vyhřívané palivové filtry a tak hrozilo, že bude-li palivo kontaminováno vodou, filtry zamrznou. Motory se sice nezastaví, palivo do nich půjde obtokem, ale nefiltrované. A tak se před letem musela dvaašedesátka odkalovat. To se dělo tak, že jsme měli dlouhé trubky s bajonetem na konci, ty se nasadily na odkalovací ventil na spodní straně křídla a vzorek paliva se vypustil do zavařovací sklenice. Speciálně z letadla, které se předtím vrátilo z Kuby, tekly neuvěřitelné věci. Napřed vyteklo několik kýblů červené vody, než jsme se dostali na palivo! Nevím, jak to soudruzi na Kubě dokázali, ale mám dojem, že jim tam letištní nádrže malinko prosakovaly. Úžasné bylo, když se odkalovací ventil zasekl nebo když pod jeho sedlem zůstala nějaká nečistota. To pak člověk smrděl jak majitel ropného vrtu. Čůrek paliva ho dokonale osprchoval. Také bylo dobré, když byl vítr, což se na letišti děje dost často, a ten palivo bral a rozprášil. To by zelení koukali, kolik paliva tam vyteklo do země!

Při jedné návštěvě Concorde v Praze letadlo natankovalo a odletělo s českými cestujícími do Caira, kde měli mít večeři u pyramid a tropickou noc s programem. Jenže po startu se nepodařilo zatáhnout kolečka pod ocasem; s tím sice může klidně Concorde letět, ale nesmí překročit rychlost zvuku. Protože bylo součástí výletu ukázat, co Concorde umí, kapitán se rozhodl, že se vrátí zpět do Prahy. Volal mi po frekvenci, že se vrací, vypouští palivo a za půl hodiny bude sedat. A tak nad Rakovníkem vypouštěl palivo i slavný Concorde. Protože se nám to nepodařilo ani na zemi rozchodit, museli jsme počkat, až noční mašinou přivezou z Londýna nový ventil, abychom ho mohli vyměnit. Naše „maminka“, jak jsme říkali naší vedoucí, vydala rozkaz, že se potraviny na palubě musí zlikvidovat (což je předpis, trvanlivost potravin je omezená), a tak jsme měli na palubě tohoto nádherného ptáka mejdan, sice bez alkoholu, neb jsme byli v práci, ale úžasné pochoutky, které by do druhého dne do večera nevydržely, jsme museli zlikvidovat. A tak jsme likvidovali krevety, lososy, steaky a podobné dobroty, se kterými se dnes na palubě letadel již nesetkáte. Inu Concorde byl výjimečný po všech stránkách!

Foto Dušan Kuchta, planes.cz

Australské vojenské letectvo, které má jako jediné ještě v činné službě letadla F 111, předvádí na show oblíbené číslo: ústí výpusti paliva je mezi výtokovými tryskami motorů a tak při zapnuté forsáži začne letadlo vypouštět palivo, které se zapálí od přídavného spalování - a za mašinou to udělá efektní ohnivý chvost. Ale musí se to umět, Američanům takhle jedna mašina spadla!

Nejlepší ale je, když se palivo z jakéhokoliv důvodu vypouštět nemusí a všechno na palubě je v pořádku. To přeji všem aeroplánům, co jsou na nebi!

***********

Knihovnička: Knihy si můžete objednat zde

Převzato z Planes.cz se souhlasem autora