Když jsem ještě směl provádět po letišti, když jsem ještě neznamenal permanentní nebezpečí pro pana Zemana, uvědomil jsem si, jak dlouho vlastně tam již jsem a co se za tu dobu změnilo. Začínal jsem na starém letišti. Vedle odbavovací haly byly přízemní dřevěné prozatímní domky, které tvořily celý komplex včetně hezkého atria se zahrádkou. Vedla stála budova zahraniční výpravny, která byla změněná po otevření Nového letiště (1968) na catering. Původní výzdoba, včetně reklamy "Celý svět již řekl své ano cigaretám Benson & Hedges", jediné západní reklamy na letišti, zůstala zachována. Dřevěné domky sloužily Slovairu. Budova starého letiště patřila ČSA a po roce 1968 sloužila pro vládní lety. Nicméně francouzská restaurace i "lidovka" byly otevřené pro veřejnost a my obě hojně využívali. V této budově také fungovala pošta a "šidílek" tam měl svůj krám s občerstvením.

Spřátelený personál "lidovky" na nás mnohokrát zařval "Nechte tady dvacku a vypadněte, jde sem Laštovka!" a my vypadli jak cukráři, neb setkání s parťákem v hospodě by znamenalo být bez premií, což by při mizerných platech, které jsme měli, bylo velmi nepříjemné.

Když bylo vedro, šli jsme k bazénu, svlékli jsme se do spoďárů a skočili do studené vody. Ach, kde ty loňské sněhy jsou, bazén je zdevastovaný, stejně tak stará odbavovací hala, která je nyní ve vlastnictví armády. Francouzská restaurace je špinavá a bez zařízení a "lidovka" je zazděná. Budovu pro veřejnost zavřeli hned poté, co ji získalo ministestvo vnitra, tuším koncem sedmdesátých let. I tehdejší mocipáni měli strach, aby je lid samou láskou neumačkal.

Dnes vládní delegace vítá krásná konstruktivistická budova z roku 1939 rozbitými a slepými okny, z kterých vlají roztrhané záclony a z nápisu Praha svítí jen raha… Je to bohužel to první, co zahraniční host uvidí a podle prvního dojmu si udělá celkový obrázek o zemi, kam přiletěl.

Šidílek, řečený Leon, vzděláním právník, byl velmi osobitou postavou letiště. Poté, co nesměl vykonávat svou profesi, se dal na dráhu obchodníka, a to velmi úspěšnou. Nejprve měl na starém letišti krám s lahůdkami, v roce 1968 koupil vyřazené letadlo Li-2, které nechal postavit do parčíku před halou. Bylo v barvách ČSA. Ostruhové kolečko bylo na pylonu, aby mašina byla v rovině. Tato restaurace dlouho nefungovala, protože po roce 1970 komunisti ukázali, kdo je tady pánem, a restauraci musel zavřít a letadlo chátralo. Nakonec ho Leon prodal hasičům, kteří ho dali mezi dráhu 22 a hangár F a tam trénovali hašení, až nakonec bylo sešrotováno. Škoda!

Nakonec se Leon přestěhoval do "dřeváku" na nové letiště. Tam prodával svou famózní sekanou s vlašákem, na které jsem fungoval mnoho let. Chtěl bych tu horu salátu a šišek sekaných za ta léta vidět jednou na jedné hromadě! Také odkudsi vydoloval čínské konzervy "Vepřové po sečuánsku", byly velmi dobré, ale někdy poněkud prošlé. Ze stejného kadlubu bylo i vepřové ve vlastní šťávě Ma-ling, které nemělo nic společného s podobnou dnešní konzervou, která obsahuje všechno, kromě masa. Tehdejší, skutečně čínská, byla plná masa a nahoře byla vrstva sádla a šťávy. Kupoval jsem si ji na víkendovou službu.

Když vidím v televizi Leonova syna, představitele židovské obce, napadá mě, jestli ta sekačka nebyla košer. Je to jedno, byla výborná a má generace na ní na letišti vyrostla. Leon je nejspíš po smrti, dřevák je zbouraný a na letišti Praha se levně a dobře už rozhodně nenajíte. Po Leonovi zdědil vlajku nejlepší sekané "konibar", čili kantýna pro zaměstnance. Vyrostla vedle bývalé budovy pro posádky. Tam vařili tak dobře, že jsem tam v nouzi kupoval jídlo domů, a nejen já. V současné kantýně vaří předražené blafy a lá uho a ty bych si domů nevzal ani náhodou. Budovu posádek i budovu kantýny zbourali, na jejich místě dnes stojí spojovací blok s vyhlídkovou terasou. A s McDonaldem uvnitř…

Budova posádek, kde krom posádek byla i meteoslužba, lékař a load control, musela ustoupit nové výstavbě. Zaměstnanci dostali dobrý nápad uspořádat mejdan "rozloučení se starými posádkami". Vypadalo to velmi slibně až do chvíle, než si někdo káknul do trenclí a akci zrušil. Škoda, taková šance se už asi nikdy nebude opakovat. Nové monstrum, budova APC řečená Titanic, není ani hezká, ani útulná.

Jak to tak po sobě čtu, není to ani trochu veselé, ani povzbudivé. Staré budovy je mi líto a vzpomínám, jak na letišti La Guardia v New Yorku stál Marine Port, původní budova letiště. V té době letiště sloužilo společnosti PanAm a jejím hydroplánům. Po válce hydroplány skončily, ale město se rozhodlo tuto lokalitu přebudovat na klasické letiště. Byly zasypány kanály, vybudovány dráhy. Původní budovu později PanAm vyklidil a přestěhoval se do nové, moderní. Já ji viděl prvně v roce 1983 a to byla zcela vybydlená. Zůstaly pouze původní fresky na zdech a obrovský betonový globus uprostřed haly. Pak někdo dostal nápad, budovu zrenovovali a uvedli do původního stavu. Nevím, která letecká společnost ji dnes používá, ale já z ní letěl PanAm shuttle do Washingtonu. Napadá mě, jestli by se nedala použít pro muzejní účely původní budova Starého letiště. Protože jestli ji bude mít i nadále v "péči" armáda, dlouho nevydrží.

Všechno se za těch čtyřicet pět let na letišti změnilo. Už nikdy nebudou stevardky chodit do práce "dírou v plotě", nikdy se už nebude chodit tančit "na čaje" do francouzské restaurace na Starém letišti. A to všechno proto, že to prostě nedovolí bezpečnostní předpisy. Mě bolí záda a jsem o třicet kilo starší a jako důchodce už mohu jenom vzpomínat na to, že to byla krásná léta.

Foto: autor