V pozdně májovém mezidobí se toho moc neděje a jen sledujeme, jak se advokáti snaží vysekat Davida Ratha z oné ohavné šlamastyky. Krásný pohled... Táhne mi hlavou: radši bych dělal hovnaře u fekálního vozu, než takovou práci. Na to musí být onaký žaludek. Nejúžasnější je nápad těch advokátů, že by se případ měl přenést do prokorumpovaného Rathova Středočeského kraje. Věru skvělý nápad.

O stávce

Nad některými nápady je dlužno vrtět hlavou. Odboráři se teď hněvají nad chystanou novelou, která by měla upravovat zákony týkající se stávek. V jednom momentě se hněvají zcela právem. Že by měli nahlásit pět dní předem jmenný seznam účastníků stávky?

Spíš by měl vzniknout zákon, který by stanovil, kdo je autor zákona. Když napíšu knížku, jsem na ní podepsaný. Když bude hovadská, koho by zajímalo autorství, stačí mu pohled na titulní list. Návrhy zákonů autora nemají. Návrhy zákonů, které sypou milióny do kapes kamarádů kamarádů, ani zákony typu "pět dní předem jmenný seznam".

To si představuju, že by za dob Gorbačovovy perestrojky naše politbyro komunistické strany rozhodlo, že soudruzi dělníci budou mít právo na stávku, příslušný zákon by jistě také obsahoval podmínku jmenného seznamu pět dní dopředu.

No, jelikož to byla komunistická diktatura, tak šest dní dopředu.

Závěrem povzdech – proč tak často musíme mít pocit, že se ti lidé zbláznili?