19.3.2024 | Svátek má Josef


ÚVAHA: Vírou k Bohu - vzděláním k životu

20.9.2018

V poslední době se citují (i zpívají) některé myšlenky J. A. Komenského, které vypadají jako ušité pro současnou situaci. A že nám také opět začala škola, tak se přidávám s jeho (možná ne moc známým) heslem, kteréžto bylo umístěno na průčelí naší základní školy po jejím dokončení v roce 1878 (v té době vydal Jan Neruda Povídky malostranské). Osud tohoto nápisu se trochu podobá osudu soch Masaryků: jejich mizení a objevování kopíruje vítězství ideálů pomíjivých nad nadčasovými a historické děje okolo.

V době druhé světové války byl nápis doplněn německým textem, po válce záhadně zmizel a na jeho místě se střídala hesla poplatná době (ne životu a vzdělání) – např. že „marxismus-leninismus“ je učení míru a pokroku, či pozdravy sjezdům jedné strany apod.

A dneska je tam už téměř 30 let nápis původní. Tento nám na jedné straně někteří návštěvníci z jiných obcí závidějí, že oni to doma nemají (a jak že jsme ho prosadili?), ale na druhé straně už se občas probouzejí názory – jako by nápis opět nevyhovoval době (a chtělo by tam opět dát heslo době poplatné, aby bylo v harmonii se stavem společnosti nebo obsahem výuky?). Pamětníci umírají a další generace už neví nebo má jiné představy o tom, co je víra, co je Bůh (to není Ten, co fantasticky hubičkuje), co je život, co je vzdělání. Jak by asi změnili heslo současníci (zas by „něco“ bylo učením míru a pokroku?) a jak by asi změnil heslo samotný učitel Jan – modernizoval by ho?

Dneska nejvíc bije do očí ta první část: „Vírou k bohu!“ Jak k tomu přijdou neznabozi, že musejí posílat děti do školy s takovým heslem – co když je to zkazí, odpadnou od ateismu svých otců a matek, budou pochybovat a hloubat a klást otázky… nestanou se nakonec členy nějaké církve či sekty? Vždyť věřit v Boha nebo něco podobného není dneska „in“, ale věřit čemukoli jinému se bere normálně. Věří se ale hlavně v člověka, jeho schopnosti – reálné, ale i sliby: že na to máme, že po vítězných volbách bude ráj nebo líp… A ovocem takové víry jsou pak věci nepřirozené – všelijaké regulace, evidence, dotace, bujná legislativa, kontroly, sankce a někdy i revoluční zvraty! Jednoduché morální zásady – udržované mlýny božími či mlýny svědomí, to ne! Pružně a rychle, kde je něco nesprávné, zalátáme nástrojem na odstranění škodlivého jednání! (Vyspělá) společnost se tak stává (otravnými) windowsy! Jenže to je prostředí bez morálky, kódy nemají svědomí, vše tu řeší záplaty, antiviry, antispamy… každý měsíc mega i giga záplat a denně nové filtry, co umí odhalit škodlivý kód nebo potenciálně nechtěnou aplikaci.

A tak se pohlíží i na lidi, když se s klíčovými a obecně platnými zásadami nepočítá. Může se tedy stát, že lidé, ač jsou stále stejní, jeden den jsou tolerováni či honorováni a další den se z nich stanou škůdci s nálepkou anebo jejich jednání – odvěké – najednou začne být potenciálně nechtěné a podezřelé. Ideální by bylo udělat z lidí (v rámci zkvalitnění života) naprogramované jednotky, objekty vykonávající jen předepsané a dokumentované úkony (cokoli navíc je nechtěné a podezřelé): za kladívko v levé ruce výstraha, za zpěv při práci důtka, za pohyb po schodech bez držení zábradlí trest…

Kam dneska s nějakou desítkou kořenových, tisíce let neaktualizovaných přikázání! V době aktualizování všeho! My budeme mít aktuální nůžky na každou podezřelou větvičku, co vyraší. Jenže u bonsají se stříhají i kořeny. Takže když je ten neviditelný kořenový val bez omezení a ignorován, pak ta viditelná koruna se nestíhá stříhat – a raší a raší, až haraší.

Takže věřit v něco vyššího, než je člověk a jeho schopnosti, není pošetilé, ale moudré. (Pošetilé může být dání se do služeb všelijakým lidským nápadům a spolkům – v Boha věř, ale s kým a jak měř!) Známého vědce se v minulém století (v době před PC) ptali, zda svět, jak jej známe, vznikl pouhým velkým třeskem, odpověděl takto: „Ano, je to možné, ale pravděpodobnost je asi taková, jako kdybychom v tiskárně snesli všechny štočky a písmenka na hromadu a dovnitř dali nálož a tu odpálili a vznikl by Ottův naučný slovník.“ Dneska bych to aktualizoval: … kdybychom na hromadu snesli vodiče a polovodiče a jiné součástky a ještě nuly a jedničky a odpálili nálož a vznikla by internetová síť včetně webových stránek.

Druhá část hesla, „Vzděláním k životu!“, je asi obecně přijatelná, jenže v době informační společnosti vyvstává otázka: V čem se vzdělávat a jaký život vést? Našimi životy, a tedy i dětmi a školou, hýbe internet, to nejde nevidět a ve škole ignorovat, vždyť byla i cílená akce Internet do škol! Jaké tedy vzdělávání? Přírodní vědy a nově i internetové vědy? Na internetu přece trávíme více času než v přírodě. A co takhle - lidská morálka a nově i internetová morálka? Tak to asi ne! Morálka je jedna a platí, a když ne, tak se za to platí!

A tak škole přibyly (psané nebo nepsané, ale životně důležité) další předměty, jako například Internetová gramotnost v reálném životě. Tento už není hrou! Bez znalosti internetu – povědomí o jeho zákeřnostech a umění rozlišovat – do života (v 21. století) nelez. Anebo lez, ale dostaneš se do průšvihu! Ne poplatná cenzura, ale neúplatné vzdělání, zkušenosti a praxe.

Na tyto úvahy mi vtipně odpověděl sám Jan Amos Komenský. 1. září časně ráno se mi u základní školy zjevila jeho postava i s žákem držícím v ruce tablet (s americkým jablkem)… a oba se tvářili zasmušile. Jenže to nebylo zjevení – bylo a je to poctivé dřevo a notně mě to v souvislosti s mým hloubáním na téma Komenský, vzdělání a internet pobavilo. I ten vážný výraz mi do toho zapadl a je na místě, protože ono nové prostředí přináší nemalé problémy – dětské pojistky a odměřená doba jsou vhodné a myslím, že by si je mohli nastavovat i dospělí. Vrásky způsobuje i to, že internet ještě neřekl poslední slovo v kategorii „zlý pán“ (nepříjemnost zvaná EET je jen jedna vlaštovka z tohoto hejna). A jako je to nekonečný zdroj informací o ledasčem, tak je to i nekonečný zdroj informaci o nás, a tak je to i nekonečná možnost kontroly a byrokratizace všeho.

A škola má tedy vychovat k odolnosti vůči této elektronizaci společnosti, nebo k její toleranci a podpoře? Přimlouval bych se za to první!

Ale internet i v roli dobrého sluhy způsobuje, že mnoho věcí z našeho života mizí nebo živoří. Vytrácí se například rukou psané slovo, dopisy, pohledy i mluvené slovo ustupuje psanému, dohledatelnému - denní tisk, kniha, knihovna, televize, kino, CD a jiné nosiče, rádio (bedna), papírové učebnice, škola… Škola?! Škola z cihel, kde se (ne)vyrušuje, hlásí se, o přestávkách se svačí, kamarádí nebo se pere či laškuje.

Je internet školou, nebo je škola internetem – jeho nedokonalým předchůdcem?

Je internet školní pomůckou, nebo škola pomůckou internetu?

Je to řetězec pokroku, který začal jazykem a mluveným, pak psaným, tištěným a elektronickým slovem, ale nově i zvukem a obrazem… sdíleným s ostatními. Prvními weby a portály byli vzdělaní lidé – pan učitel, farář, hajný – solidní weby. Bulvár a fake zastřešovaly drbny nebo lidé hloupí (prázdné sudy nejvíc duní).

Uzlové body byly hospody, kostely, čekárny apod. I ta cenzura byla – nepohodlný web byl umlčen, upálen, přesunut do pohraničí, vězení, kde byla návštěvnost minimální.

Co ale přijde po něm, po tom dnešním starém dobrém internetu? Máme dětem závidět?

Vraťme se ale od internetu a jeho budoucnosti zpátky k heslu v nadpisu – věřím, že Jan Amos by bez ohledu na technické možnosti i změnu života své heslo neměnil.

Vírou k Bohu by zůstalo – to moc vylepšit ani nejde, není lepší cesty než věřit v něco vyššího, než jsem já, a není to ani agitka do nějakých spolků.

Vzděláním k životu by také zůstalo – nic lepšího nebylo ani pro život před 400 léty, a o to víc pro ten složitý a komplikovaný život ve 21. století.

A ještě je v tomto heslu pěkně oddělena víra a vzdělání, což v (bezbožné) současnosti někdy neplatí – někdo do studia a vědy montuje viru v různé ideje a někdo zase dělá ze své víry vědu.

A tak by snad toto heslo, které dneska možná zní aktuálněji než v minulosti, mohlo být i na jiných (všech) základních školách a zůstávat tam bez ohledu na technické a politické zvraty.