V dnešním dynamickém světě se na nás toho valí hodně ze všech stran. Informace, úkoly a povinnosti, až by se z toho jeden zbláznil. A aby k tomu nedošlo, obklopujeme se často ochrannou bublinou. Jednak je to bublina komfortu, aby nám zjednodušila život, a sociální bublina, kdy se stýkáme hlavně s lidmi podobného názoru.

Je totiž velmi obtížné diskutovat s člověkem opačného názoru. Lidé si už odvykli naslouchat tomu druhému a zamýšlet se nad opačnými názory. Tedy pokud je vůbec podpírají nějakými fakty nebo argumenty. Většinou diskuse vypadá tak, že si oba sdělí hotové názory formou nezpochybnitelných pravd a jen zjistí, že se neshodnou. Jak se postavit k nositeli opačného názoru?

Pořad M. Jílkové na ČT1 ukazuje, jak to nedělat. Účastníci na protivníky vychrlí své pravdy, ty po oponentech jen stečou, ti jim to oplatí, pozurážejí se a je konec. Argumenty toho druhého vás nemusí přesvědčit a obrátit na jeho víru, ale je dobré, pokud aspoň trochu otřesou vaší neochvějnou pravdou a donutí vás se nad ní zamyslet a vidět vše šířeji.

Nejlépe je na tom oficiální názor hlavního proudu šířený médii. Ten nemusí nic dokazovat, protože „přece všichni vědí, že... a jen hlupák by si mohl myslet něco jiného“. A takový hlupák je také nálepkován a zesměšňován. Za totality jsme na schůzích ROH zvedali ruce pro nejabsurdnější závazky a rezoluce, abychom nebyli existenčně trestáni a naše děti se dostaly na školu, a to máme znovu držet ústa a krok? Naštěstí je tu internet a tam je možno ventilovat své názory beztrestně (zatím). Jen nesmíte číst ty diskuse pod nimi. V nich se projeví to, že internet je sice vítaným kanálem pro svobodné šíření názorů, ale také stokou pro nejnižší pudy, zejména když je to anonymně.

Internet snese všechno a najdete tam užitečné informace, ale také vyložené nepravdy. Dobro i zlo. Tok neověřených různorodých informací přispívá k relativizaci pravd. A to je také cílem politické propagandy, která k nám sítí míří v posledních letech i z východu. Znejistit sebevědomé občany, vnést červíčka pochybnosti a jejich nižší pudy se pak už projeví samy. Jak proti tomu bojovat? Asi ne vládním úřadem uvádějícím nepravdy na pravou míru, ale vzdělaností a transparentní informovaností. Případně upozornit na podezřelé kanály. Relativizace pravd pronikla už i do vojenství a ani válka už není válkou, ale hybridní válkou-neválkou.

Informace z internetu bude třeba brát pravděpodobnostně – jaká je asi pravděpodobnost, že je to pravda? Informace medií zase mohou být zmanipulované. U hlavních zpráv, přinášených světovými agenturami, to asi nehrozí, a tak otázku „Byl opravdu Trump zvolen americkým prezidentem nebo je to hoax“? si klást nemusíme. Ale jinde už to tak jasné není. Na četnost informace moc sázet nemůžeme, protože nejlépe se šíří právě hoaxy a už starý lišák Goebbels říkal, že stokrát opakovaná lež...

Takže už se ani moc nedivím, že bublina není zas tak špatným řešením. Jen je z ní třeba občas vystoupit a rozhlédnout se po světě, aby člověk po čase nezjistil, že stále žije v minulém století. A jednou za čtyři roky má také možnost říci k tomu svoje, aby svým hlasem věděl, co vlastně chce.