Byl jsem až překvapen, kolik křesťanů dalo v prezidentské volbě svůj hlas panu Drahošovi. Rovněž tak jejich lamentujícími reakcemi nad tím, že volby vyhrál Miloš Zeman. Prý v následujících letech nastane doba temna a všeobecného úpadku.

Dobře vím, že pan Zeman není zrovna ideálním politikem. Měli jsme však jiné zbytí než volit mezi dvěma nedokonalými kandidáty? Proto jsem rád, že volby vyhrál (byť ranař, ale vlastenec) Miloš Zeman, nikoliv (prý slušný) Jiří Drahoš, z jehož dosavadních projevů bylo zřejmé, že by se podřizoval temným záležitostem, které jsou k nám usilovně tlačeny z kdysi tak obdivovaného Západu. A dodávám: Kdy jsme měli možnost, abychom se přesvědčili o skutečném charakteru pana Drahoše?

Vůbec nejvážnější otázkou je Bruselem protlačované nekritické přijímání neprověřených migrantů (většinou muslimů), kteří již dokázali přivést západoevropské země do rozvratu a začínajících občanských válek. A v této záležitosti je Zeman jasný a rozhodný, zatímco Jiří Drahoš jenom mlžil a nikdy jasně nedeklaroval, že by se v roli prezidenta jednoznačně postavil na odpor proti všem pro nás zničujícím bruselským nátlakům. Naštěstí se o tom nebudeme muset s panem Drahošem v čele státu přesvědčit, poněvadž většina voličů dokázala rozlišit, odkud přichází nebezpečí. Už jenom ta okolnost, že dříve jen velmi málo známou osobu Jiřího Drahoše podporoval Miroslav Kalousek, takřka všechna média a pražská kavárna, bylo dostatečně varovným signálem koho nevolit!

Důvodem zklamání mnohých křesťanů spočívá v jejich nepochopení podstaty voleb. Ve své touze po dokonalosti by chtěli na prezidentské kandidáty uplatňovat kritéria vedoucí k výběru co nejdůstojnějšího pastora pro vedení církve. (Pokud by mezi kandidáty na prezidentský úřad byl člověk deklarující, že je skutečným křesťanem, majícím svědectví církve o tom, jak i v zátěžových situacích dokázal v Boží moci obstát, jednalo by se o docela jinou situaci.) Jenže smyslem sekulárních prezidentských voleb je zvolit silného vůdce, který obstojí v politické aréně, v níž platí zákony vlčí smečky, kde neobstojí list zmítaný větrem a slabý vůdce v zátěžových situacích selže. Tak jako selhal prezident Beneš, když v roce 1938 nepodnikl nic proti Mnichovské dohodě a odletěl do Británie. Tak jako selhali Alexandr Dubček a Ludvík Svoboda, když v roce 1968 spolu s dalšími podepsali Moskevský protokol. Tak jako selhal Václav Klaus, když v roce 2009 podepsal Lisabonskou smlouvu.

Jinými slovy řečeno: V naší době, těhotné na zrození stále závažnějších problémů, potřebujeme rozhodné a nebojácné bojovníky Churchilly, kteří umějí vyhrávat války, nikoliv falešně uhlazené Chamberlainy, kteří dokážou dokonce i zradit.

To nejlepší, co můžeme nyní udělat, je modlit se za to, aby měl prezident Zeman pevné zdraví a silnou vůli odolat jak vnějším tlakům, tak i vlastním slabostem. Doslova nejlepší by byla skutečnost, kdyby se Miloš Zeman stal aktivním křesťanem vládnoucím v Boží moci.

leden 2018