19.3.2024 | Svátek má Josef


ÚVAHA: Poučení z Babylónu

4.11.2017

Kdo se nepoučil z historie, je odsouzen si ji zopakovat

Přinejmenším od té doby, co údajně nepotopitelný Titanic, chlouba techniky a pokroku, navždy zmizel v ledových vodách oceánu i s většinou svých pasažérů, mělo by si být lidstvo vědomo, na jak křehkých základech stojí jeho blahobyt, ba sama jeho existence. Ačkoli z dějin známe dost příkladů (jeden si hned připomeneme), kdy rozvinuté civilizace a „nepřemožitelné“ říše zanikly v troskách přes všechnu svou technickou vyspělost, jen nemnoho současníků si připouští myšlenku, že i naše civilizace může být fatálně ohrožená. A nemusí to být hned nukleární válka nebo dopad asteroidu. Stačil by neznámý virus, případně i virus počítačový, který by napadl a vyřadil z provozu elektrickou rozvodnou síť na celém kontinentu. Takové pokusy už byly zaznamenány. Civilizace, v níž je všechno závislé na dodávce proudu, by se bez něj zcela rozložila během několika dnů, maximálně dvou tří týdnů.

V noci 12. října 536 př. Kr. uspořádal babylónský král Belšazar obrovskou párty pro tisíc svých velmožů - karneval s hudebníky, tanečnicemi a konkubínami, při němž víno teklo proudem. Že před městem leží armáda Peršanů, neznepokojovalo ho ani za mák, vždyť Babylón byl nedobytný, obehnaný dvojitým prstencem hradeb tlustých sedm metrů, na kterých se mohlo otočit čtyřspřeží i s vozem. Byl v té době největším městem na světě, stejně jako jeho proslulá věž, symbol úspěchu a technické zdatnosti. Měl však jednu slabinu a ta mu byla osudná. Vlastně dvě.

Město bylo postaveno na řece Eufratu v místě, kde její zákrut tvořil jakýsi poloostrov. Peršanům stačilo prokopat jeho šíji v nejužším místě a Babylón se rázem ocitl na suchu. Nedobytné, nepřemožitelné město, připravené o vodu, padlo nakonec téměř bez boje.

A druhá slabina? Příliš sebevědomý, arogantní vládce, který si byl svým bezpečím tak jistý, že v bujarých radovánkách za svými hradbami vůbec nepostřehl, co mu nepřítel tam venku chystá.

Jak už řečeno výše, i naše civilizace je daleko zranitelnější, než si většinou připouštíme. Proti terorismu nemáme účinnou obranu a proti kyberútokům teprve ne. Evropou se potulují desetitisíce individuí s pochybnou identitou a neméně pochybnými úmysly. Spolu s jadernými ambicemi severokorejského diktátora,astronomickou zadlužeností USA a nevyhnutelným pádem dolaru s ničivými důsledky pro globální ekonomiku jsou to momentálně nejakutnější rizika. Dlouhodobě k nim přičtěme porodnost hluboko pod hranicí prosté reprodukce, úbytek lesů, hmyzu, ptactva i zvěře úměrně tomu, jak přibývá betonu, odpadků a znečišťujících látek. Čím dál vzácnější je pitná voda a čistý vzduch, čím dál častější jsou přírodní pohromy a katastrofy způsobené přímo či nepřímo člověkem. Největší chybou je namlouvat si, že všechno je OK a rozjetá párty může vesele pokračovat. Vlády, které na stěnách svých paláců neumí přečíst varovné „mene tekel“, vedou své země do záhuby stejně spolehlivě jako kdysi Belšazar.

Toto bych rád připomněl rozhašteřeným stranám, až se budou dohadovat o sestavení příští vlády a její podpoře či nepodpoře. Nepitvejme komáry, když na zápraží dupe slon, zapomeňme na malicherné hádky a hledejme, v čem se můžeme a musíme spojit, aby tu po nás zůstalo něco víc, než z kdysi slavného Babylónu.