Slyšel jsem ráno v rádiu, že se stěhuje socha Klementa Gottwalda z Příbrami do Alšovy jihočeské galerie. Sochu jsem nikdy neviděl, ve vzpomínce mám aféru z roku 1978. Tehdy socha stála někde v Příbrami a odpálil ji horník Ondřej Stavinoha. Vyfasoval za to devět let. Ptali se ho, jestli tu sochu od té doby viděl. Mluvil velmi hezky, bez trpkosti. Jen to řekl, že už ji vidět nechce.

Takže ji stěhují do galerie. Čtvrt století ležela pod plachtou ve skladu příbramských technických služeb. Převážejí ji do galerie, tam půjde do depozitáře.

Připomnělo mi to písničku Suchého a Šlitra. Pamatujte? Měl jsem doma mince, byly po mamince... zpívalo se v ní. A v pointě bylo, jak je nechtějí vyhodit, protože... třeba budou ještě někdy platiti.

Moc bych si přál, aby v pozadí transferu nebyla tahle myšlenka. V hlavě mi to ale vrtá. Že snad je za tím úcta k uměleckému dílu?

Tak vraťte na Malostranské náměstí pomník vedle Žižky nejvýznamnějšímu českému bojovníkovi maršálkovi Radeckému!

Ale k tomu hned tak nedojde. S minulostí se vyrovnáváme těžko, s komunistickou i s rakouskou. Ani do šmelce, ani vystavit. Řešíme to tím, že vzpomínku strkáme pod plachtu a do depozitáře.