Kam se schová světlo, když večer zhasneme? Hledat ho v ledničce je nejjistější.

Kam se ale schová inkluze ve vzdělávání, když přijdou prázdniny? V ledničce není! Zkusíme ji tedy pohledat.

Nejdřív ale, odkud se ve školství vzala? Co bylo v pozadí? Opravdu to byly smutné oči a bledé tváře dětí ve speciálních školách? Touha vylepšit jim život a dát šanci na lepší vzdělání a následné uplatnění? Nebo to byla touha uspokojit nějakého Pánaboha (který se teď konečně dostal ke slovu a napravuje mnohaleté křivdy) a být před ním pašák? Bůh, který menšinám dává možnost: „S vlastnostmi menšiny, žít život většiny!“ Podle toho, jak je inkluze ve školství prosazována, tak bych si tipnul, že soucit za ní nebude, spíše jsou to ambice někoho dohnat a předehnat: „Inkluze bude a basta, protože všude ve světě to je a my jsme tu od toho aby to u nás bylo jako všude ve světě. A jestli se Vám to nelíbí, tak Vás vyměníme za lidi, jací žijí všude ve světě!“

Čas ukáže, zda to nedopadne jako v té anekdotě, kdy: Tatínek řeže synka a soused se ptá proč? ... „Ale koupil jsem mu boty a představ si - jsou mu malé!“ Přejme dětem pěkné prázdniny, dětství i pěkné vzpomínky na školu. (a nekupujme jim boty bez vyzkoušení jenom proto, že jsou pěkné)

Mě ale zaujala inkluze jako matematický pojem „podmnožina“, vztah dvou skupin, na kterém nic špatného není, zlé může být ono množinové operování s lidmi (Inkluze není zlá, zlé je inkluzování!), to které se neděje jenom ve vzdělávání. Lidé jsou prvky množin, jsou různí a jsou v různých vztazích – jak si kdo stele, tak patří tam a nebo jinde (svoboda), ale do toho se montuje inkluzování ... (na)řízené (nepřirozené) vztahy, začleňování i vyčleňování, odsunování i přisunování. Ze samostatné skupiny se stane podmnožina a tím i menšina a ta je automaticky i utlačovaná a v rámci odtlačování se pak mohou dít věci různé. Princip kolektivní viny, princip kolektivní neviny, kolektivní výhody i nevýhody. Svoboda a osud jednotlivce a na druhé straně množinová operace - to se dělo vždycky, ale u inkluze ve vzdělání to dostalo pravé nemaskované technické pojmenování.

A u toho vzdělávání mě napadlo, že by byla i druhá cesta, jak začlenit slabší žáky do kolektivu, a to ... změnit jeho vlastnosti. To by pak asistenty neměli slabší žáci, ale naopak ti bystřejší. Asistenti by jim dělali kaňky do slohovek, při násobilce by jim podstrkovali nemravné obrázky a při dějepisu šeptali fóry. Z jedničkářů by se snadno stáli průměrní a slabí a o takové asistenty by asi nebyla nouze. Jenže tak to ve škole snad nikdy nebude, ale za školou? Tam se to děje a nikomu to ani není divné, že asistenti mnohdy škodí, třebaže je platíme a měli by nám pomáhat (a bere se to jako samozřejmost) a dělají se množinové operace – radost i žalost pohledět. Čím divnější režim, tím méně si láme hlavu s realizaci množinových operací nad lidmi a považuje je za pokrok.

Inkluzování se přitom týká všech: těch, co někam chtějí nebo jsou tlačeni i těch co je mezi sebe přijímají. Funguje tak trochu jako novodobý zbojník a to zbojník všech typů zbojnických:

Zbojník klasik, co bohatým bere a chudým dává.

Zbojník realista, co bohatým bere a chudým nic nedává nebo jím také bere.

Zbojník idealista, co chudým dává a bohatým také.

Propagátoři všelijakých začleňování připouštějí zbojníka idealistu a klasika (bohatým se přece má brát), odpůrci zase vidí realistu, ale v životě je to nemnožinově - případ od případu. Stejně se ale lépe žije bez zbojníků.

Pár starých i nových příkladů asistovaného podmnožinování:

Příkladem z historie či budoucna je „beztřídní společnost“ (pracující lid), které se dosahovalo oběma technikami: bohatí a schopní dostali asistenty, kteří jim pomohli od majetku a postavení (a poslali je do továrny či družstva) a chudí a obyčejní si polepšili - dostali (povinnou) práci a průměrný blahobyt ... A fungovalo to! (do času, protože každá voda nakonec zteče z kopce dolů)

Technický příklad z historie: aby řidiči mohli být se svými auty účastníky silničního provozu, museli mít asistenta - před nimi šel chodec s praporkem! Silnice byly v té době plné povozů, dobytka a poutníků ... a šlo to i jelo to.

Aktuální technický příklad inkluze je u zdrojů elektřiny: do rodiny (i energetické sítě) jaderných, vodních a tepelných elektráren přibyly obnovitelné zdroje, které mají handicap, že závisí na počasí, jsou nevyzpytatelné, (nemají v síti co dělat), ale mohou tam být, protože za zadkem jim sedí asistenti v podobě (zatracované) klasické elektrárny, která kdykoli klientovi dojde šťáva, tak naskočí a dotáhne to za něj ... a funguje to!

Akutní příklad: migrace do Evropy (velkoobchod a maloobchod s lidmi), kvóty apod. – to jsou nové množiny, podmnožiny a velké (převážně teoretické) operování s nimi. Inkluze je jednou z těch operací. Jinak je to ale krásný příklad mezinárodní spolupráce a koordinace inkluzních asistentů na všech úrovních, který dlouhodobě funguje!

Choulostivý příklad: menšiny dle sexuální orientace. Podpory se jim dostává. Kolik vlastností většinového modelu ještě přeberou? Např. už mohou být ženatí i chlapatí a jsou filmatí (ve filmech - oproti minulosti - běžně vystupují postavy „orienťáci“, aby se diváci správně vyvíjeli bez předsudků - multiorientačně)

Smutný příklad: Množina děvčat v přísně muslimských zemích – i ony mohou patřit do lidské společnosti a vyjít mezi lidi - stačí je obřezat, zahalit a mít mužského doprovodného asistenta k pochůzkám na veřejnosti.

A státy: Izrael, jeden demokratický, stabilní a funkční v oblasti – anomálie! Co ten má asistentů, aby konečně s tím přestal a zapadnul do party okolních zemí. A nejbližší soused na to využívá podporu z mnoha zdrojů. Místo aby sám sebe zveleboval, obětavě pomáhá sousedovi (do hrobu) ... Ale kdo jinému jámu kopá! A státy Evropy! Taková malá množina zemí, které nejsou až tak moc bohaté, ale jejich bohatství je v tom, že jsou v míru, poklidné, fungující, vzdělávající se, bezpečné, čistotné, solidární ... možná se to podaří za pomocí externích (kvótajících) i domácích (kvókajících) asistentů srovnat, že budeme jedna parta se zeměmi Afriky a Asie, pokud jde ale o ty horší – v Evropě ne moc známé - vlastnosti. (Protože Evropa přece nemá právo takové vlastnosti nemít!)

A ještě příklad z obchodní praxe: množina „prodavačů zlodějů“ může být díky asistenci EET podmnožinou skupiny slušných podnikatelů (to jsou ti, kteří odvádějí daně jako každý druhý).

A co živnostníci a samoživitelé? Není náhodou snaha je začlenit do množiny (ne)zaměstnanců byrokraticky asistovanou inkluzí? Opravdu je snaha státního aparátu a všech těch regulací a opatření aby: „ten dělal to a ten zas tohle a všichni dohromady udělali (a měli se dobře) moc?“ Nebo má být výsledkem jejich snažení konečně(ý) pořádek! Jedna firma (stát) a zbytek sterilní, nekradoucí, neškodící, bezproblémoví zaměstnanci nebo pobírači předepsaných dávek?

Ta písnička z budovatelské pohádky je pravdivá, alespoň první dvě sloky (ty další dvě pokus vyvrátil) Aby se dobře žilo, té vší práce a dovedností je třeba. Velké bedny za městem (trenažéry a simulátory štěstí), kde se dá koupit „všechno“ – „všechno“ nenahradí. A schválně si dneska u jmenovaných písničkových profesí představte seznam všech podmínek, které je třeba splnit (seznam všech poradců, které je třeba živit) a seznam zákonů, na které je třeba při (a po) práci myslet – ne myslet na to, co dělám, ne si zpívat a mít legraci a radost ... snad jednou za rok plánovaný firemní Happy Day!

Doporučení k volbám: Podle ovoce (sklizeného i zrajícího i toho, které se teprve chystá na květ) volte, ne podle slibů a teorií! I podle toho, nakolik dotyčný (spolek) kromě toho, že slouží obecnému blahu, slouží ještě jako asistent nějaké inkluzi a jaké!

Dneska mi připadá, že např. média tak trochu slouží, ne skupinám obyvatelstva, ale manipulaci s nimi – ta je asi měřítkem výkonu - i když se dušují, že ne. A tak se někdy z přirozených menšin, fungujících spokojeně mnoho let, najednou stanou otravné menšiny, ty kterým někdo otevřel oči a nám vytřel zrak! Být členem menšiny - zejména s nějakým handicapem - žádná výhra není, ale být mluvčím, reprezentátorem a předvojem menšiny, formulátorem jejich potřeb – být inkluzním asistentem - je dobrý džob, který má dneska zelenou. Je tu totiž možnost získat dotace - finanční i politické (a o dotace jde vždy až v první řadě).

Menšiny jsou díky tomu vidět a slyšet (zejména protestující menšiny), mají masku důležitosti a masku hanby nasazují zbytku. To, že vůbec menšina existuje je hanbou a průšvihem většiny. Její hanbou vlastně je i to, že sama existuje a chová se většinově. Menšiny tak ovlivňují náladu společnosti a „společenská většina“ se díky tomu dostala do skupiny bezzubých fackovacích panáků a užitečných idiotů.

Podobně, jako ta (ne moc viditelná) elektrárna na pozadí namyšlených (dobře viditelných) větrníků, je nezbytná, tak funguje i ona „společenská většina“ na pozadí namyšlených menšin (např. těch bráničů čehokoli a protestantů proti čemukoli - nejen v Hamburku) – nese břímě fungování a stability.

Jenže to není princip vlády většiny (není to ani princip vlády domluvy), ačkoli máme svobodné volby. Jako finanční dotace kazí trh a soutěž podnikání, tak i politické dotace projevované všelijakým skupinám kazí politickou soutěž a kulturu.

Menšiny s nepřirozenými právy (někdy si jakoby přisvojují i právo veta) jsou nevyzpytatelné, na rozdíl od většiny, kterážto tu většinu získá právě svou vyzpytatelností - normálností (pozor, je to asi necitlivé slovo). Jsou nevyzpytatelné, protože se vůči většině chtějí ukázat podobně jako pubertální potomci vůči dospělým. S vlastnostmi nezralého mít postavení dospělého. (jenže tato puberta je stav trvalý)

A tak milé děti, inkluzování se o prázdninách neschová do ledničky, inkluze nikdy nespí, nemá prázdniny. To vzdělávání je jen takový malý vedlejší úvazek.

Co je svět světem a běhají po něm různé skupiny lidí, stále je přítomná snaha uměle měnit jejich vlastnosti. Pomáhání slabším a všelijak postiženým (kterým je co dát) je ten lepší případ, jenže je to mnohdy i dobrá záminka, udělat nějakou boudu na ty ostatní, (kterým je co brát), protože je mnoho inkluzních pomáhačů, kteří berou jako své poslání pomáhat komukoli, ale za peníze jiných.

A proč v nadpisu Podmnožina (menšina) spol. s r. chybí písmenko (ručení se neomezuje)? Možná je tu nová právní forma! A také mám pocit, že dnešní doba dává (některým) menšinám podepsanou směnku s nevyplněnou konečnou částkou.