Pokud si snad někdo po přečtení titulu článku pomyslí, že autor se musel totálně zbláznit, pak nechť laskavý čtenář počká se svým úsudkem až na konec.

Chtěl bych zde volně navázat na svůj předchozí přípěvek do NP pod názvem Velikonoce ve Svaté zemi, který byl nedávno publikován.

V jednom z odstavců toho článku zmiňuji návštěvu městečka Umm Qais (hebrejsky Gadara) už na jordánské straně. Kromě římských památek je tam také jedna docela hezká restaurace, z které se můžete kochat pohledem na Golany a směrem do údolí spatříte pod sebou Galilejské jezero. Zavřete oči a přeneste se v čase o dva tisíce let zpátky.

Na břehu jezera spatříte rybáře a mezi nimi jednoho veledůležitého „pána“, který položil základní cihlu k civilizaci, jež už po dvě tisíciletí ovlivňuje zásadním způsobem život na planetě zvaná Země.

Ano, ten pán se jmenuje Ježíš Kristus a ta civilizace se jmenuje – křesťanská.

Pokud snad někdo namítne, že před Kristem tady byl už dávno judaismus, pak samozřejmě souhlasím. Jen dodám, že judaismus posloužil Ježíšovi jako kvalitní hlína, z které vytvaroval cihlu a ta se stala základem stavebnice zvané křesťanství.

Jistě se ptáte, co proboha mají společného ateisté s Ježíšem, vždyť Kristus je přece náboženská osobnost? Milánkové moji ateističtí, moc, víc než si dokážete představit. Podívejte se kolem sebe, co všechno nás obklopuje. Veškerý pokrok na světě, tak jak ho dnes vnímáme, by nebyl možný, kdyby u jeho zrodu před dvěma tisíci lety nestál Ježíš Kristus. Právě na platformě křesťanství bylo možné dosáhnout technického pokroku, který nás dovedl až k bodu, kdy můžeme používat mobil, TV, PC, atomové elektrárny, satelity a řadu dalších vymožeností.

To, že si ho plně přivlastnila církev a přisoudila mu jen náboženské poslání, nemění nic na faktu ateistického významu pro pokrok lidstva na celé planetě prostřednictvím křesťanství, u jehož zrodu stál.

Pokud by to snad někdo pokládal za samozřejmost v evolučním vývoji lidstva, pak bych mu rád připomněl, že stačilo, aby se jeden prorok narodil o šest set let dříve a mohli jsme dnes všichni bušit pětkrát denně hlavou o zem, svítit olejem, jezdit na oslovi a zadek si vytírat kamenem.

Jen malý příklad, teprve nedávno zrušili v Turecku islámské nařízení, které zakazovalo muslimům používat toaletní papír jakožto symbol západnictví, a tudíž věc nečistou, vytvořenou bezvěrci. Ovšem na druhé straně můžete podobně jako já na vlastní oči spatřit v tureckém Efesu, v jednom velkém hotelu, záchodové mísy značky „Church“ (je to podobné a na stejné intelektuální úrovni jako na Ukrajině vyráběný toaletní papír značky „Putin“).

Jen taková malá glosa. Když v roce 2010 začaly různé propagandistické „kuchyně“ světa rozeštvávat syrské společenství, tak křesťané začali vozit na zadním skle auta obrázek ryby a muslimové (sunnité) tam měli obrázek kamenu. Alawité, kteří jsou napůl křesťané a napůl muslimové (šíité), tam neměli nic. Já jsem si tehdy naivně myslel, že ten kámen má představovat onen v Kaaba (nejposvátnější stavba uprostřed mešity) tolik uctívaný „černý kámen-meteorit“ uprostřed mešity al-Masjid al-Haram v Mekce, kam muslimové z celého světa vykonávají každý rok hadž (pouť). Až později mně došlo, že je to vzkaz nám nevěřícím psům, abychom si už začali hledat nějaký pokud možno co nejvíc oblý šutr, poněvadž ho budeme už brzo potřebovat.

Zajisté si řeknete, jaké mám pro shora uvedené tvrzení důkaz. Odpověď je zcela jednoznačná a přesvědčivá – korán. Muslimové jsou stoprocentně přesvědčeni, že korán byl dán muslimům jako dokonalý a navždy neměnný text. Každý krok je Alláhem předurčen a vše, co se stane, je jeho dílem (to má vliv na lidskou motivaci a na absenci individuality). Korán je považován za absolutní neměnnou pravdu – není zde místo pro zpochybňování, ale ani pro kritické myšlení.

A zde je zakopán ten pes. Zatímco judaismus a křesťanství prošly reformou, přizpůsobily se modernímu pokroku, nechaly prostor pro nové myšlenky, tak islám ustrnul na mrtvém bodě. Je to něco podobného jako latina, která je dnes mrtvý jazyk. A navíc, islám se s tím nijak nepáře, kdokoliv by o neměnné pravdě i jen trochu zapochyboval, pak šmik a hlava pryč. Jednoduché pro pochopení jako facka.

Aby to bylo s tím islámem ještě komplikovanější, tak Alláh obdaroval nejislámštější zemi světa, Saúdskou Arábii, největšími zásobami ropy na světě. To se to pak hlásá islám, když nemusíte makat a jen sbíráte petrodolary. A navíc je to vzkaz všem muslimům světa: “Buďte tak zbožní a oddaní Alláhovi jako my a budete se mít také jako my.“ (O ropě se taktně pomlčí.)

Islám skončí s ropou, ale do té doby je to na nás, jestli se z odkazu Ježíše Krista bude západní civilizace (možná by bylo výstižnější použít slovo – křesťanská) dále vyvíjet anebo se hloupostí a omezeností západních politiků a státníků vrátíme do středověku. Spoléhat na to, že islám také projde nějakou reformou, je stejně tak naivní jako věřit, že děti nosí čáp.

Rovněž tak naivní je si myslet, že je možné multikulti problém, islám vs. křesťanství, vyřešit tím, že si padneme do náručí. V předešlých řádcích na základě citace z koránu jsme si ukázali, že to není zásadně možné. Kdy to už konečně ty zabedněné hlavy pochopí a budou se řídit zdravým selským rozumem a ne nějakými smyšlenkami, byť byly výtvorem z těch nejprestižnějších světových univerzit? Ještě žádná univerzita světa nezbavila člověka blbosti, každý nalezne pro toto tvrzení příkladů kolem sebe dost.

Co dodat závěrem? Ta rovnice je velmi jednoduchá. Pokud chceme islámskému náporu odolat, a to bychom vůči odkazu našich předků (sem počítám také Ježíše Krista) a povinnosti vůči našim potomkům měli, pak nás čeká tvrdá a těžká práce. A na té cestě nás čekají jenom pot, krev a slzy, jak pravil Winston Churchill.

Kéž bychom takového státníka někde našli. Proto vyzývám věřící i nevěřící, aby Pánbůh vyslyšel naše modlitby a toho člověka nám seslal.