Na Sardenu poprvé vyšlo 11. března 2002.

Napadla vás také někdy myšlenka, proč se v post-katastrofických filmech objevují chudáci v hadrech? Mne ano, a tak přikládám několik úvah, které by mohly podpořit či vyvrátit pravdivost těchto představ.

Nu, přišla katastrofa a lidstvo se ocitlo zpátky v barbarství. Katastrofy, které přijdou, je ale možné rozdělit na několik kategorií. Já bych tyto katastrofy rozdělil na lehké, těžké a opravdu zničující.

Příkladem lehkých by se mohla stát - dejme tomu - všeničící epidemie, neutronové bombardování nebo třeba porušení ozónové vrstvy a následné skorovymření lidstva. V tomto případě by tedy nedošlo k vážnějšímu poškození materiálního světa, pouze by zmizel z matičky Země člověk. (Tedy ne úplně.)

Jako o těžké katastrofě by se dalo uvažovat například o napadení Země mimozemšťany nebo třeba o větší válce, ve které by nebyly masivně použity jaderné zbraně. Nebo by mohl  zapracovat například jinak dost mírumilovný meteorit, který by do nás narazil. Na těchto příkladech je vidět, že součastně s většinou lidstva by sice zmizela i všechna větších měst a lidských usedlostí (v případě extrémní smůly - konec konců civilisté jsou ve všech válkách prvním cílem!), ale přece jenom by zůstalo poměrně dost materiálu na to, začít znovu.

Nakonec bych zmínil opravdu zničující katastrofu, za kterou bych považoval kupříkladu kobercové bombardování jadernými střelami, případně i součastné zamoření země škodlivými chemikáliemi a bombardování atd.. Nebo opravdu velká kometa či invaze tak agresivních mimozemšťanů, že by u nás už ani nechtěli bydlet. Kdo ví. V každém případě by přežili pouze ti šťastní jedinci, ukrytí v krytech, kteří by mohli vylézt tak za sto let. Těm by pak zbyly jen oči pro pláč.

Abych se vrátil k odění a jak do něj mohou takové katastrofy zasáhnout.

Filmy nám představují ubožáky obalené hadry. Jak a proč však takové hadry nosí, to neuvádějí.

U slova jak je to jasné. Hadry jsou omotané kolem částí těla a místy i přivázané řemínky, řetězy, či v extrémních případech vlasy. Proč - to je ovšem těžší otázka a přímo zasahuje do toho, jaká katastrofa předcházela současnosti.

Jestliže šlo o katastrofu lehkou, je nošení hadrů nepochopitelné. Zvlášť, pokud tato katastrofa proběhla v blízké minulosti. Šaty se za nějakých padesát let neustálého nošení nerozpadnou, jak nám to dokazují někteří naši spoluobčané, a že by lidstvo náhle přišlo i o schopnost sešít potrhané oblečení, případně na ně přišít záplatu z jiného obleku, nepředpokládám. Opravdu mne nenapadá, proč v tomto případě ty hadry nosit.

Samozřejmě váš oblek nemusí být zrovna zánovní, ale také to nejsou kousky pytloviny namotané na těle a přepásané řetězy. Po prožitých a přežitých padesáti letech je vaše kolonie snad dostatečně na výši, aby jste byli schopni nějakou látku na oblečení vyprodukovat. (O kolonii uvažuji proto, že malá skupinka nevyhnutelně musí brzy zahynout. Samozřejmě ne okamžitě, ale také dlouho nepřežije, přestože se nás jacísi robinsonové snaží neoprávněně přesvědčovat, že ano.)

Prostě není důvod k nošení hadrů.

Ovšem v případě katastrofy těžké je situace poněkud jiná. V prvních letech budou nebozí přeživší žít v té nejubožejší nouzi. Na to, aby si mohli přešít šaty po nějakém jiném nebožtíkovi, jim nezbude ani energie, ale hlavně ty šaty. Tak se budou muset spokojit se svou garderobou. Šaty se nevyhnutelně rozpadnou po prvních několika desítkách let. (Spíše po několika rocích.) Předpokládám zde, že sice přeživším zbude několik artefaktů z minulosti, ale opravdu jen několik a nebudou moci sáhnout po starém oblečení. Oděv se rozpadá, co s tím. Mnohem jednoduší, než utkat látku, je vydělat kůži a oblečení si ušít z ní. Kůže se dá vydělat docela lehce. ( Já bych to nesvedl, ale má babička zvládá kůži z králíků nejen stáhnout, ale i vydělat a přešít. Nevím jak, ale jde to.) Ovšem - jak k té kůži přijít?

Volně žijící zvěř se u nás omezuje na králíky a pár nebohých kusů vysoké zvěře, a tudíž nám nezbude, než se obrátit na ni. Králíky nevyhubí nic (Australané by mohli vyprávět). Jejich kůže (těch králíků, samozřejmě) je poměrně dostupná, tudíž budeme v budoucnu chodit oděni do králičích slipů. Ovšem až tak tragicky bych úpadek civilizace neviděl ani po těžké katastrofě. Lidé jsou jako švábi a krysy. Také se brzy vzchopí. Čekal bych tak pouze sezónní doplňky z kůže a kožené slipy bych přenechal jiným.

Zničující katastrofa, tedy taková, kterou přežijí jen ti lidé v opravdu dobrých krytech, je zase úplně jiná věc. Takoví lidé, kteří přežijí desítky let v krytech, určitě nějaké šaty mít budou.Ovšem po těch několika desítkách let, co stráví v krytu, budou muset vylézt. Taky jak jinak, když jim bude docházet jídlo a oni sami budou muset svá hezky chráněná těla vystrčit ze svých děr, aby zaseli připravené zrní (nebo něco na ten styl), aby hlady opravdu neumřeli. Předpokládám, že každý, kdo tyto kryty pro dlouhodobé přežití zakládal, již předem myslel na potřebu znovuosídlení poměrně zničené Země, a tak budou mít tito obyvatelé, vylezlí z krytů, na nějakou dobu vystaráno co se týče mechanizace a podobně. To je ovšem docela dobrý základ pro založení nové civilizace, a tak nebude třeba v hadrech chodit.

Takže, jak vidíme, obyvatelstvo oblečené v hadrech a hřející se kolem rozpálených popelnic je už předem nesmysl a zůstává jen v představách režisérů pevně rozhodnutých připodobnit post-katastrofickou budoucnost tomu, co vidí ve slumech a podobných místech.