Tento článek nepovažujte za nic víc, než čím opravdu je, tedy pouhým myšlenkovým experimentem - úvahou. Československá filmová historie neoplývá příliš mnoha fantastickými filmy, natož pak mluvit o české, přesto, když už nějaké vznikly, pak stály vysloveně za to (namátkou můžeme jmenovat komedie jako "Zítra vstanu a opařím se čajem", Zemanovy filmy, Návštěvníky, Krakatit, atd.). Opravdu zajímavý a relativně stručný přehled nalezneme v otevřené encyklopedii Wikipedii, ale jeden,  který využil snad všech myslitelných motivů vědeckofantastického žánru, tam nenalezneme. Možná, některým z vás začíná svítat, proto vás nebudu déle napínat. Mluvím o žácích 3. B, o seriálu Mach a Šebestová...

Úvodem si vypůjčím slova z jednoho, již mnou zapomenutého internetového zdroje: Miloš Macourek jako autor, Adolf Born jako výtvarník a Petr Nárožný jako vypravěč dali v letech 1976-1983 kongeniálním způsobem dohromady své talenty a vznikl seriál, jehož každý díl byl natřískaný až po okraj dějem, nápady a humorem. A tak jsme viděli, jaké by to bylo, kdyby se k sobě pes a kočka chovali jako lidi, jak Mach, Šebestová a pes Jonatán bojovali s bacily, co zažili v pravěku a co mezi piráty, co se stane, když někomu přičarujete křídla Babočky Admirála a nakonec i to, co se semele, když vám utržené sluchátko ukradnou dva největší sígři - Horáček a Pažout.

Celkem třináct původních epizod nám odhaluje dobrodružství mladých a naivních, světa neznalých, žáků. Zápletka je založena na nalezení podivného artefaktu, o kterém můžeme předpokládat, že je mimozemským přístrojem nebo dárkem z naší budoucnosti. O kvantové teorii či snad nanotechnologiích nejsou dítka jako Mach a Šebestová poučeni, takže prostě vstřebají skutečnost, která jim otevírá mnohá dobrodružství.

Samotné sluchátko "musí" být převlečený kvantový superpočítač, s ne příliš nadanou umělou inteligencí, jež při plnění pošetilých přání třeťáků zákonitě využívá dalších, skrytých, periferních zařízení. Z tohoto důvodu bych se přiklonil k názoru, že lidská rasa byla sledována a zkoumána emzáky, pardon mimozemšťany. Ostatně tuto teorii připouští také jedenáctý díl s názvem "Páni tvorstva". Chytrému napověz, hloupého trkni. Můžeme se hádat, nakolik toto poselství musel pan Macourek skrývat do pohádky pro děti, ale jeho dřívější scénáristická spolupráce s režiséry Oldřichem Lipským (Happy End, Zabil jsem Einsteina, pánové!, Čtyři vraždy stačí, drahoušku!...) a Václavem Vorlíčkem (Kdo chce zabít Jessii, Pane, vy jste vdova!, Což takhle dát si špenát?...), mluví za vše. (zdroj: csfd.cz).

Mluvil jsem však o tom, že v tomto, bezesporu kultovním, seriálu nalezneme téměř vyčerpávající přehled nápadů fantastiky. Je libo cestovat do minulosti? Bez problému, "mimozemský superpočítač" (sluchátko) vás tam dopraví. Dokonce se podaří přivézt z pravěku neandrtálce pana Vumla. Přemýšlíte o transportu hmoty? Hned úvodní díl nám předvede, že není problém přesunout kompletní kočičí populaci ze všech koutů světa. Pokud jste viděli film Vnitřní vesmír, který vznikl až v roce 1987, máte tady kompletní biologickou válku proti bacilům. Pravda, trochu přitažené za vlasy, ale ve své podstatě předznamenání budoucí miniaturizace a nanotechnologií. Můžeme uvažovat, nakolik se nechal Miloš Macourek inspirovat Asimovovým románem Fantastic Voyage (1966).

V závěru seriálu (můžeme říci první řady) se setkáváme s opačnou situací, kdy Horáček s Pažoutem narostou do monstrózních velikostí, zde si musíme připustit, že lidská anotomie by nejspíš vykonala své a z mladistvých desperátů by byla neskutečná hora stejků.

Vzpomeneme-li Zoologickou zahradu, pak tu máme evoluční skok po vzoru Planety opic, Simakova Města, popřípadě můžeme nově přemítat nad Lewisovou Narnii. Mluvící a myslící zvířata, krásné. Stejně tak myslíme na biologické inženýrství, které z Jonatána udělá humanoida, ale nezbaví ho jeho psího rozumu a návyků. Ve sci-fi bývá obvyklé, že si lidé v budoucnosti mohou vyzkoušet, jaké to je být v kůži, ehm, třeba dinosaura. Do takových extrémů tvůrci nezašli a setkáme se "pouze" s funkčním vylepšením člověka, přidáním křídel, opět šly stranou fyzikální zákony.

Jediná podstatná složka vědecké fantastiky, kterou tvůrci opomenuli, byli roboti, popřípadě androidi či kyborgové. Odpusťme jim to.

Mach a Šebestová jsou pojmem, ale nikdy neklesli v pouhý brak, poněvadž v každém díle nesli silnou výchovnou složku, morální poselství s ponaučením. Toto, skloubeno s převlekem za dětskou pohádku, humorem a vědeckou naivitou zapříčinilo, že se na tento seriál v análech fantastiky zapomenulo.

Seriál byl natolik úspěšný, že se dočkal před několika lety filmového (hraného) zpracování, které propadlo, dalších řad, které nejspíš postrádají původní genialitu, knižních a audio podob. Bohužel, následující pokusy o oživení legendy, podle ohlasů diváků, nikdy nepřekonaly původní třináctidílnou sérii. Holt, tak už to ve světě šoubyznysu bývá...