19.3.2024 | Svátek má Josef


ÚVAHA: Malé předvolební zamyšlení

16.10.2017

Čekají nás volby a to je ten jediný čas, kdy můžeme něco ovlivnit. Náš hlas je náhle důležitý a politici se o něj ucházejí. Když ho nevyužijeme, tak nějak ztrácíme právo potom reptat, jak to dopadlo. Každý by se měl zamyslet, co s ním udělá. Dovedete si představit, jak odlišně by volby dopadly, kdyby jednou volilo dolních pět milionů a jednou těch horních?

Je to proto, že společnost je rozdělená. Jen část lidí je ochotna vzít svůj život plně do svých rukou, založit si třeba firmičku nebo firmu a rozhodovat o sobě sám. To jsou ti sebevědomí a kurážní, kteří vždy razili cestu. Zbytek lidí ví, že na to nemá, a tak se raději nechá zaměstnat. To neznamená, že mezi nimi nejsou sebevědomí a iniciativní lidé. A část lidí to vzdala a čeká, že se o ně někdo postará. Tím je dán odvěký boj mezi kolektivistickým, přerozdělovacím pojetím společnosti a individualistickým, kdy člověk má být plně odpovědný sám za sebe. S možností uspět nebo i prohrát. To jsou dva protipóly a jak správně tušíte, realita aby fungovala, musí být někde mezi nimi. Historicky se tomu říká levicové a pravicové pojetí nebo také každý chvilku tahá pilku. A jak tyto protipóly vyvážit, je věčné téma.

Těch, co si nezaložili firmu ani obchod, je mnohem více, tak jak to, že vždy s převahou nevítězí levice? Ti prozíravější z nich totiž dobře vědí, že levice by po čase tak dlouho přerozdělovala a bohatým brala a chudým dávala, až by podlomila vůli a iniciativu podnikatelů podnikat a všichni bychom se měli hůře. Ostatně to jsme zažili za komunistů, kdy i ti nejpracovitější jen tiše záviděli životní úroveň západoněmeckých nezaměstnaných. Proto někteří volí i pravicové subjekty, neboť vědí, že i ty mají nějaký sociální program a nenechají je na holičkách v případě ztráty zaměstnání nebo nemoci.

Další otázkou je, jestli máme možnost se svobodně rozhodnout a uvážlivě dát svůj hlas. Ne, o svobodě volebního aktu nepochybuji, ale je tu to, co mu předchází. Masivní mediální masáž. Tak jako reklama ovlivní náš postoj, ať už chceme nebo ne (jinak by se v ní netočily miliardy), tak i předvolební kampaň nás zasáhne a také se v ní točí slušné peníze. Kolik lidí dnes čte programy stran nebo sleduje, jak se politici chovají v mezivolebním období? Seberozumnější volební program tedy většinu voličů nezaručí, a tak se všechny strany musí nutně uchýlit k jisté formě populismu a slibovat. A my Češi jsme na sliby chytlaví. Proto také málokterá strana uvažuje dál, než na čtyřleté volební období. Jak se pak mají řešit dlouhodobé koncepční problémy jako reforma důchodového systému nebo zdravotnictví? Dovedete si představit, jak by dopadla strana, která by řekla: teď na pár let zmrazíme platy, zmodernizujeme náš průmysl a zvýšíme produktivitu práce. Po pár letech uděláme skok, abychom se více přiblížili životní úrovni západní Evropy… A proto teď projídáme i to, co by nás posunulo dál. Lidé jsou už takoví, ostatně žijí tady a teď.

Navíc si většina lidí myslí, že politika je svinstvo. Ona asi také z části svinstvo je, díky mocenským tlakům a korupci. Ale přesto je tam řada poctivých lidí a jde o to, aby postupně převažovali. Výběr politiků je omezený a máme takové, jaké si zvolíme a i jaké si zasloužíme. Nevěřte tomu, kdo říká, že korupci vyhladí. Je to s ní jako s prostitucí a kriminalitou. Bude tu s námi věčně. Můžeme ji jen rozumně omezit a hlavně ztížit. Čím tenčí a jednodušší stát, tím méně příležitosti pro korupci. Ruku na srdce, kdo z nás se někdy nepokusil získat nějakou výhodu výměnným obchodem? Zkuste jít vyřizovat něco na nějaký úřad a poznáte, co je to byrokracie.

Teď si říkáte, to jsou takové všeobecné řeči, ale koho tedy máme volit? To si musí každý rozhodnout sám a já vám mohu jen říct, jak naši politickou scénu vidím já. Nakonec to však bude stejně na vás a vašich prioritách. Jde o to, abyste si je uvědomili.

Sociální demokracie je v krizi a ani personální rošády jí moc nepomohly. Podepsalo se na tom to, že je vládnoucí stranou, i to, že jejím vůdcem je necharizmatický Bohuslav Sobotka. I když se snažil. Ostatně strana se snaží už i před volbami rozdávat a kupovat si voliče, ale nevím.

Fenomén Babiš je pozoruhodný a odráží v sobě dlouhodobé rozčarování z politiky tradičních stran nalevo i napravo. Musím se přiznat, že jsem se ho po nástupu dost obával, tvrdého miliardáře v politice. Ale skutečnost byla naštěstí lepší. Jako ministr financí si vedl vyloženě dobře a představoval jisté vyvážení příliš rozdávačné levici. Obklopil se inteligentními lidmi a teď směřuje k metě nejvyšší. On nepotřebuje krást, má už dost a jeho Agrofert by čerpal dotace mnohem snáze, kdyby nebyl v politice, a tudíž pod drobnohledem. Teď chce ochutnat moc a vliv. Těch pár umělých afér z dřívější doby, které se jako na potvoru v médiích vynořily zrovna před volbami, mu neublíží. Na to jsme už u politiků zvyklí. Ostatně kouzlo Babiš nebude trvat věčně, a tak toho chce využít.

Komunisté jsou klasika. Vědomi si toho, že stejně vyhrát nemohou, protože se nedokázali odstřihnout od pupeční šňůry totality, si mohou volně hlásat líbivé myšlenky všeobjímajícího státu. Nehrozí jim, že by je také museli plnit. Jejich voličská základna vymírá, ale přesto se drží. Doplňuje ji hospodská politika a nesvědčí to příliš o prozíravosti našich voličů.

ODS se pomalu stává volitelnou. Po několikaletém úsilí Petra Fialy a jeho týmu přesvědčit, že ji tentokrát vedou slušní lidé a mají vizi. Ostatně většina kmotrů poznala, že jim z ODS už řadu let nic nekyne.

Dalším pravostranným subjektem je TOP 09. Charisma Karla Schwarzenberga už odeznělo, hnutí STAN odešlo, a zbývá jí problematický Kalousek. Rozhodně nejlepší rétor naší politiky, který umí brilantně zdůvodnit i napadnout vše. Je rozhodně inteligentní a schopný, ale lidé ho buď milují, nebo nenávidí. Také ve stínu migrační krize hrozí, že tato proevropská strana bude příliš poslušná Bruselu.

Lidovci jsou stálicí naší politiky, Pavel Bělobrádek je vede dobře a jejich působení ve vládě nepopudilo. Škoda, že se chystali spáchat sebevraždu koalicí se STAN. Oba subjekty patří k těm slušným a byla by jich škoda. Snad jim záchranný obrat neublíží, ostatně mají stabilní a ukázněné voličské jádro.

Zelené považuji za nejnebezpečnější stranu a jsem rád, že v posledních letech zůstává mimo parlament. Jejich vítězství by snad bylo ještě horší než komunistů, protože ti, zatíženi minulostí, by se museli mírnit. To Zelení by mohli plně hlásat své ideje upřednostňující brouky a žáby před lidmi a svými neochvějnými pravdami škrtit průmysl a naši životní úroveň. Ti jsou teď největším nebezpečím budoucí totality. Naštěstí je snad už většina voličů prohlédla a navíc ochrana přírody je už dostatečně zakotvena v našem právním řádu, protože jsme všichni tak trochu zezelenali.

Piráti zazářili v minulých volbách, ale život ukázal, že oni umí říkat, jak ne, ale to „jak ano“ jim moc nejde. SPD jsou okrajovou stranou, která může překvapit. I když má Tomio Okamura pár dobrých názorů, tak Česko není Švýcarsko a přímá demokracie by se zde stala obětí populismu. Lidé u nás si neumí zvolit politiky, natož aby si vládli sami.

Nakonec jsem si nechal dva malé pravicové subjekty, protože dnes jako by bylo neslušné se hlásit k pravici. Svobodní Petra Macha a Realisté Petra Robejška. Jejich názory jsou zajímavé a rozumné a inteligentní člověk s nimi intuitivně souhlasí. V čem je tedy problém je volit? Nejsou všeobecně známí napříč populací a neobjevují se ve sdělovacích prostředcích. Jejich preference jsou tudíž nízké a pravděpodobnost, že se dostanou do parlamentu, je malá. Volič si tedy říká, mám je volit, když můj hlas tak pravděpodobně spadne do kanálu? A tak většina vybírá „to menší zlo“ ze zavedených stran. Je to racionální, ale současně ukazuje na setrvačnost a zakonzervování našeho politického systému. Jak se má prosadit nový subjekt? Babiš to dokázal, namítnete. No jo, ale za každým nestojí miliardy. Čili můžete mít seberozumnější názory, ale pokud neoslovíte nějaký kapitál, nemáte šanci. A když ho oslovíte, musíte mu pak být vděční. To není moc veselá perspektiva. Tou není ale ani výběr „nejmenšího zla“.

Naše volby budou nepochybně akcentovat i migrační problém a vztah k EU. Každý subjekt, který chce uspět, bude muset deklarovat, že bude hájit naši suverenitu vůči Bruselu a že nekompatibilní migranty prostě nechceme. Když už západní Evropa hodlá spáchat sebevraždu, my ji v tom nebudeme následovat. To je jedna z mála jednot naší politické scény. Jsme ve schizofrenní situaci. Víme, že v EU musíme být, ale současně se nám nelíbí, kam směřuje. Čili zase tu je „oni a my“.

Cílem mé úvahy nebylo dát vám návod, koho byste snad měli volit, ale abyste se zastavili a zapřemýšleli. Co vlastně chcete a jak to vidíte. Pokud se to povedlo, mohu být spokojen. Tak zvolte dobře.