Nejen oheň, ale i kalendář je zlým pánem. O to horším, že jsme si ho do této úlohy z role sluhy povýšili sami. Lovci, pastevci a sběrači nepotřebovali ke svému životu znát přesné umístění dne v koloběhu roku, jejich život řídily přírodní události - tah mamutů, losů, bizonů nebo lososů, vhodné počasí pro setbu či sklizeň, doba bahnění ovcí. Postupem času jsme se od přírody odpoutali a začali žít ve stále rychlejším tempu - a to jsme již začali trpět potřebou řídit se kalendářem.

Nestačilo už počítat dny od úplňku či od novu, nestačilo vědět, na kdy připadne slunovrat či rovnodennost - kovář, horník či truhlář se začali řídit více vztahy k dalším lidem než ke přírodě. Mlynáři začali stavět rybníky, aby mohli mlít obilí bez ohledu na stav vody na českých tocích, zámečníci se stáhli do krytých dílen, aby mohli splnit své zakázky včas a bez ohledu na déšť a sníh. A sládkové se termínem sklizně řídili jen při nákupu ječmene, při jeho zpracování už potřebovali mnohem jemnější časové měřítko.

Sobota a neděle - to jsou výmysly kalendáře, díky kterým se co sedm dní uvádějí do pohybu milióny lidí v české kotlině (a stamiliony jinde), stěhování národů v malém, a o dva dny později se opakuje návrat do vyježděných kolejí postel - práce - nákup - televize - postel. Bez ohledu na fázi měsíce nám posledního banky účtují své poplatky, zaměstnavatelé nestudují výšku slunce a směr větru, aby věděli, kdy nám poslat výplatu (tedy: někteří ano, ale to je spíše důsledek jejich insolventnosti, než snaha o návrat k přírodě). Prodejci na konci kvartálu finišují, aby splnili plán a dostali prémie, a vlastníci gregoriánského kalendáře o silvestrovské půlnoci zvednou své sklenky šampaňského, medoviny, bourbonu nebo kolaloky a připijí novému roku, aniž by si uvědomili, že pro možná miliardu jiných lidí to je den zcela obyčejný, protože jejich nový rok začíná úplně jindy.

Maskujeme to racionálními vysvětleními, ale ve skutečnosti jsme podlehli magii čísel a slov. Hledáme kouzelné světy, v nichž slovo staví či bourá, zabíjí nebo léčí - a přitom sami v takovém světě žijeme, jen si to nechceme připustit. V pátek tisíce Lazarů vstanou ze svých loží, aby mohli víkend strávit na chalupě pilnou prací. Kouzelné slovo rabat donutí obchodníka, aby posledního v měsíci objednal několikanásobně víc zboží, než kolik vůbec může během příštího týdne prodat. Čarovná tabulka s nadpisem Předběžné výsledky prvního pololetí uvádí do transu milióny lidí investujících do akcií. Třicátého června dostávají zástupy čekatelů do rukou list vytržený z knihy osudu, a najdou se i tací, kteří jej přijmou jako svůj rozsudek smrti.

Magie uvězněná tiskařskou černí v knihách vypadá mnohem zajímavěji a poutavěji. Aspoň tak si to říkáme, když před spaním odložíme další díl nekonečné ságy, abychom další den vyrazili do ještě nekonečnějšího opakování magie dalšího dne. Ona ta knižní magie má totiž proti té okolo nás přece jenom svoje výhody. Dovoluje nám do ní vstupovat a vystupovat podle našich potřeb a možností - a navíc naši fantazii uvolňuje, místo aby ji svazovala. Když si ke knižnímu příběhu vytvoříte paralelní svět v sobě, jste pochváleni za kreativitu - když totéž učiníte vůči skutečnému světu, léčí vás ze schizofrenie.

Magie okolo nás přece neexistuje. Zítra o půlnoci na to připiji šampaňským.