Pro agenty zpravodajských služeb se s oblibou používá označení číselnými kódy. Všichni známe agenta Jejího Veličenstva 007 Jamese Bonda. Největším agentem čsl. předválečné zpravodajské služby byl agent A 54 Paul Thümmel, rezident Abwehru v Praze a spolupracovník „Tří králů“ (Balabána, Mašína a Morávka ), hrdinů protinacistického odboje. Nyní se k překvapení všech objevil agent A 234 s krycím názvem Zemičok, kterým není nikdo jiný než prezident ČR Miloš Zeman.

Důvody, které vedly k jeho odkrytí ruskou tajnou službou FSB, jsou podle odborníků několikery. Je to především důvod propagační; jak je zřejmé z výzvy Marie Zacharovové, mluvčí ruského ministerstva zahraničí, aby se Západ konečně přiznal k lživému obvinění Ruska, že se pokusilo zavraždit ex agenta Skripala a jeho dceru, když s přiznáním přišel i prezident země NATO Zeman. Dalším důvodem je skutečnost, že Zeman je už lidově řečeno jako proruský agent stejně profláknutý a jeho další utajování jako agenta legála nemá smysl. Větší význam má nyní jeho propagační využití proti EU a NATO.

Zeman samozřejmě nebyl agentem typu Jamese Bonda, je tzv. agentem vlivovým, který nevyšpionovává nějaké tajnosti, aby je předal Rusům, ale využívá svého vlivu, své obliby u poloviny národa, jak ukázaly poslední volby, ve prospěch ruské propagandy. Historie zná řadu takových vlivových agentů, stačí vzpomenout Harry Hopkinse, poradce prezidenta F. D. Roosevelta, nebo, když zůstaneme u tohoto prezidenta, jeho velvyslance v Londýně Josepha Kennedyho, otce pozdějšího prezidenta J. F. Kennedyho. Velvyslanec Kennedy se choval na svém postu v Londýně tak poraženecky a servilně vůči Hitlerovi, že Winston Churchill musel Roosevelta požádat o jeho odvolání. Snad „největším“ agentem tohoto druhu byl americký velvyslanec v SSSR Joseph E. Davies, který sedával v prvních řadách Okťabrského sálu v Domě odborů, kde v třicátých letech probíhaly tzv. „Moskevské procesy“, aby pak tvrdil, že jako advokát pozná, kdy obžalovaný mluví pravdu a kdy ne. Samozřejmě vždy poznal, že sebezničující přiznání Zinověva, Kameněva a desítek dalších obžalovaných v následujících třech procesech byla pravdivá. Takto informoval svého prezidenta a svět. Jenže kde se u Zemana, který si prožil komunistický režim, srpen 1968, normalizaci, a který po listopadu 1989 vystupoval a dosud se snaží vystupovat jako demokratický politik, vzal jeho vazalský vztah k Rusku a Putinovi? Nezbývá než se obrátit k Sigmundu Freudovi. Ten odhalil, jak zážitky z dětství uložené v podvědomí ovlivňují člověka po celý jeho život. Freud poznal nakrátko i totalitu. Když Gestapo dovolilo po obsazení Rakouska Hitlerem odjet Freudovi do Anglie, chtělo po něm písemné potvrzení, že se k němu chovalo slušně. Freud jim vyhověl, dokonce iniciativně na potvrzení připsal, že může každému Gestapo vřele doporučit. (To ještě nevěděl, že tři jeho starší sestry, které v Rakousku zůstaly, se stanou obětmi holocaustu).

Ti, kdo četli můj otevřený dopis Milošovi, mému kolínskému spolurodáku, vědí, že klíč k odhalení jeho vztahu k Putinově autoritativnímu režimu a vůbec k jeho osobnosti je ve vztahu s jeho matkou. Již v dětství to byl zápas dvou osobností, malý Miloš ji obdivoval, ale také se snažil proti ní prosadit. Je známo, že profese rodiče hraje svoji roli při formování osobnosti dítěte, i to, že učitelství zanechává stopy na učiteli samotném, který se mnohdy k ostatním v „civilním“ životě chová jako učitel. Střet dvou silných osobností, syna a matky, musel v tomto případě syna poznamenat. Již nadále bude muset všem ostatním dokazovat sílu své osobnosti, svoji inteligenci a svoji duchovní převahu. A takovou matkou se mu v budoucnu stane každý politický protivník, každý novinář a každý, kdo se nepokloní jeho majestátu. Běda těm, kteří to neudělají, třikráte běda těm, kteří mu připraví nějakou prohru nebo nepříjemnost, nebo se jen nachomýtnou kolem nich. Protože Miloš Zeman neodpouští!

Přidáme-li Milošovu vášeň pro urážky, napadání, neobjektivní kritiku a zesměšňování jiných, pak pochopíme mnohé, co se nám dosud zdálo nepochopitelné. Ale může nám jeho dětství a dospívání s oním zápasem s matkou vysvětlit jeho vazalské chování k Rusku a přímo k Putinovi? Může a nemůže.

Miloš Zeman se smíří s autoritou nebo dokonce s „nadřízeným“, pokud s ním jedná jako rovný s rovným a touto „rovností“ ho postaví na piedestal mocných. Tím se ale nevysvětlí jeho konkrétní vazalský vztah ke Kremlu, naposledy projevený aférou s novičokem. Tento motiv je podobný motivu – důvodu obdobného vztahu k Moskvě u jeho předchůdce na Hradě. Západ totiž oba nepřijal díky jejich povahovým vlastnostem. Svědčí o tom prakticky nulový počet jejich státních návštěv na Západě. Soukromé cesty, cesty na pozvání různých universit nebo organizací se samozřejmě nepočítají. Ani jednomu se nepodařilo dostat do Bílého domu a avizovaná návštěva Miloše Zemana na březen tohoto roku skončila ostudou. Trump se nenamáhal aspoň formálně pogratulovat Zemanovi, českému Trumpovi, jak se sám označil, k jeho znovuzvolení prezidentem. Poté, co z kapes daňových poplatníků byla marně vyhozena jistě nemalá suma na zaplacení lobbistické firmy v USA, která měla návštěvu Zemana v Bílém domě zajistit, hradní propaganda kolem Zemanovy státní návštěvy v USA usnula.

O to „významnější“ jsou setkání Zemana s druhým nejmocnějším mužem planety, Putinem . U jeho předchůdce chlouba s popularitou v zemích bývalého SSSR nebyla až groteskních forem. Kdo chtěl za jeho prezidentování navštívit lánský zámecký park, musel od pokladny do parku projít úzkým pavilonem s vysokými skleněnými vitrínami s vystavenými dary, které Václav Klaus posbíral při svých státních návštěvách v zemích bývalého SSSR. Kroje, zdobené kožené kabáty opatřené nákladnými výšivkami a další honosné obřadné oděvy svědčily o významu, jaký Ázerbajdžán, Tádžikistán , Kazachstán a další asijské republiky přikládaly státní návštěvě českého prezidenta Václava Klause. Co si ale vozí z návštěv Ruska a Číny Miloš Zeman? Jídelní hůlky a matrjošky?

Není zřejmě náhodou, že Klaus je pro vystoupení z EU (obávám se jako předstupeň před vystoupením z NATO), a Miloš sice horuje pro EU, ale i pro obecné referendum. Co za tím skrývá, mu nemusí napovědět ani Okamura. Co by více mohl uvítat Putin se svou strategií: „Rozděl a panuj“, si můžeme lehce představit. Nejdříve obrátil svůj pohled na Kreml z uražené ješitnosti Václav Klaus. Stalo se mu něco podobného, co potkalo prezidenta Edvarda Beneše. Západní přátelé selhali a ruku mu podal z Kremlu nový ochránce Stalin. A Beneš mu uvěřil. Zatímco u Klause jistě nehrály roli peníze, o nedostatku inteligence nemluvě, pak již zbývá jen ta ješitnost a absence západní adorace k jeho majestátu. Zemana peníze a majetek nezajímají, víme to již od kmotra Mrázka, který dal Zemanovi přízvisko „Mlha“ a který věděl, že Zeman se nedá koupit.

Ale na něco přece jen Zeman peníze potřeboval. Ví o tom jistě svoje ruská spojka Nejedlý a důkazem je fakt, že Zemanův volební fond při prvních prezidentských volbách nebyl transparentní, ale transformační, jak o tom svědčí např. skutečnost, že Zeman nikdy nepřiznal, kdo mu dal těch prvních osm milionů, které se na jeho fondu objevily, ačkoliv mu to zákon přikazoval. Podal jsem tehdy na něj žalobu na neplatnost zvolení, abych na ten fakt upozornil, s vědomím, že moje žaloba bude zamítnuta, protože jsem k jejímu podání neměl aktivní politickou legitimaci.

V případě druhých voleb Zeman již podmínku transparentnosti volebního fondu a sdělení jmen dárců „splnil“. Největší část finančních prostředků mu věnoval spolek jeho přátel, který se prezentoval na tisících billboardů, protože Zeman volební kampaň přece nevedl. Jen nikdo neví, kde peníze vzal tento spolek. Pátrání po tom skončilo někde ve Starém Kolíně u jisté neexistující firmy.

Proč Klaus a Zeman navázali na někdejší SČSP (Svaz československo-sovětského přátelství), nevíme. Abych to zjistil, vzal jsem si na pomoc Psychologický slovník. Disociální poruchu osobnosti (dissocial personality disorder) charakterizuje nerovnováha mezi chováním a společenskými normami spolu s nezájmem o city druhých, trvalý postoj nezodpovědnosti a bezohlednosti vůči společenským normám, pravidlům a závazkům, neschopnost poučit se ze zkušeností, výrazná tendence k svádění viny na druhé a nalézání výmluv pro své chování. 

Tato porucha může být kombinována s poruchou histriónskou (histrionic personality disorder), která se projevuje mimo jiné sebedramatizací, teatrálností, snahou být středem pozornosti, egocentričností, touhou po ocenění nebo manipulací s jinými pro dosažení vlastních cílů. Když k tomu přidáme, co napsal exministr a exvelvyslanec Luboš Dobrovský na adresu Babiše, totiž že „nemůže převzít Cenu Bezpečnostní rady státu z rukou někoho, kdo svými útoky na právní podstatu českého státu jeho bezpečnost oslabuje“, a dojdeme k Okamurovi, soudně uznanému Pitomiovi, jehož porucha osobnosti se vymyká celému Psychologickému slovníku, zjišťujeme, že nám povládnou silně narušené osobnosti, agent a komunisti. Ještě, že ministryně Ing. Šlechtová, je se svým Rambohafíkem na odchodu.