Po velmi úspěšném emotivním projevu presidenta Obamy na tryzně za oběti atentátu v Tucsonu předcházelo druhou Obamovu Zprávu o stavu Unie jisté napjaté očekávání. Během posledních dvou měsíců se ve štábu Bílého domu vystřídalo několik klíčových osob - odešli dva hlavní levicově radikální strůjci presidentova volebního úspěchu: politický poradce David Axelrod a šéf štábu Rahm Emanuel. Byli vystřídáni politiky clintonovského středu Demokratické strany. Bude to znamenat posun v Obamově politice k umírněnému středu ochotnému kompromisů s vítěznými Republikány? Nenaznačuje tento posun spíše Obamův pragmatický krok k záchraně druhého volebního období? Jak bude president reagovat na změnu sil v Kongresu? V rozborech a odhadech se mediální politologové snad nemohli předhánět více.

Podle očekávání začal president Obama emotivním reflexem tucsonské tragedie, která by měla národ sjednotit k celoamerické diskusi o budoucnosti země. "V sázce nejde o výsledek příštích voleb, ale jestli bude Amerika vyrábějící velmocí nebo se ekonomický tah přesune jinam," naznačil v prvních minutách co bude těžištěm projevu. Nejdříve trochu pokrytecké sebechvály: "Snížili jsme daně, což umožnilo vznik milionu nových pracovních příležitostí." (Ve skutečnosti pouze pod nátlakem republikánské většiny ve Sněmovně reprezentantů se podvolil prodloužit daňové úlevy podnikatelské vrstvě uzákoněné za G.W. Bushe.) Další tři čtvrti hodiny hovořil o ekonomické situaci Spojených států a o své vizi, jak znovu přivést Ameriku na výsluní průmyslového světa, aniž by se podstatně dotkl nejpalčivějších problémů - deficitu, zahraničního zadlužení a trvající nezaměstnanosti (9.4%).

Nejprve se soustředil na nedostatky ve vzdělávacím systému: Spojené státy, vydávající nejvíce peněz na studenta, klesly na deváté místo na světě v poměru počtu vysokoškoláků na počet obyvatel. Zdůraznil, že primární zodpovědnost za vzdělání je na rodině a teprve pak na vzdělávacím systému, jemuž chybí učitelé přírodních věd a matematiky. Jedním z cílů jeho vlády bude zajistit během příštích deseti let 100 000 nových učitelů přírodních věd a matematiky, aby se Amerika vrátila znovu na špičku států s největším počtem vysokoškoláků. Při prezentaci této leninské vize universitně vzdělaného národa jaksi pominul, že v každé společnosti přibližně polovina lidí na vysokoškolské vzdělání - nemá-li jeho úroveň poklesnout - nemá. Hlavní problém v americkém vzdělávacím systému nevidím v nedostatku peněz, ale v politickou korektností rozmělněné autoritě učitelů, mizerné disciplině, odborech chránících neschopné učitele a v přesunu zájmu studentů ke žvanícím disciplinám, v nichž lze snadněji dosíci vysokoškolského titulu než v technických a přírodovědeckých disciplinách.)

Druhým podstatným krokem je podle Obamy oživení amerického inovačního ducha. "Ocitáme se na stejném historickém rozcestí jako už v minulosti, v novém ´momentu Sputniku´," řekl Obama. "Proto musíme investovat do obnovy naší kdysi nejlepší infrastruktury na světě - do chátrajících mostů, do rychlostních železnic, biochemie, do ´čisté energie´ - větrníků, biopaliv a nukleární energie - a do rychlého internetu propojujícího celý národ. Dnes má Čína rychlejší vlaky i počítače a spolu s Indií věnuje více prostředků na vzdělávání mladé generace. Proto navrhuji, abychom do roku 2015 měli na silnicích milion elektromobilů." Jako příklad americké inovace uvedl malou firmu dvou bratří z Wisconsinu, kteří s pomocí státních subvencí zavedli ve své skomírající továrně výrobu fotovoltaických střešních panelů. Ve srovnání s Kennedyho programem Apollo trochu bída, že. Dnešní NASA není hybnou organizací soustředěnou na dohnání sovětského kosmického náskoku, ale byrokratickým tělesem polykajícím miliardy, aniž by za ně odváděla adekvátní výsledky. Hlavně, že do roku 2030 bude 70% energie pocházet z "čistých" zdrojů. A kde na to vzít peníze? Jednoduché, milí Watsoni, sebere se podpora olejářským společnostem a jejich zlodušným lobbistům. Kongresmanka Michelle Bachman v reakci na presidentovu řeč jen připomněla, že bez fosilních paliv, zejména bez ropy, se ještě dlouho současná společnost neobejde a brzdit inovace petroprůmyslu je cesta do záhuby. (Podle amerického petrolejářského ústavu API jsou jen na území USA těžitelné zásoby ropy, které by vystačily na 30 let při dnešní spotřebě, aniž by se musel dovézt jediný barel. Během Obamovy vlády byly vydány pouze dvě povolenky k těžbě ropy.)

Pasáž věnovaná imigrační politice zněla jako z jiného světa. Uvedl ji tím, že na amerických universitách studuje hodně cizinců, kteří se pak vracejí domů a které by si měla Amerika ponechat. Z toho odvodil, že v zemi studuje i značné množství talentovaných potomků ilegálních přistěhovalců, kteří jsou po vystudování deportováni. (I na právníka pitomost přímo obludná.)

Asi nejpoctivější částí Zprávy bylo přiznání, že vládní byrokracie je zkostnatělá a její poslední reforma proběhla ještě v dobách černobílé televize. V její struktuře je dvanáct vládních institucí regulujících export, pět zabývajících se regulací bydlení a dvě tahem lososů. "Potřebujeme reorganizovat vládní byrokracii, aby odpovídala informačnímu věku, aby občané mohli vyplňovat zjednodušené formuláře přes internet a aby na internetu bylo podrobně zveřejněno, jak je zacházeno s prostředky získanými z daní. Jedině tak si občané obnoví ztracenou důvěru, že vláda je tu skutečně pro ně."

(Nemohu si pomoci, abych neocitoval presidenta Reagana, který jednou prohlásil: "Nejhorší noční můrou je pro mne představa, že mi někdo zazvoní u dveří se slovy ´jsem z vlády a přišel jsem vám pomoci´.")

Ač byla většina projevu velice nevýrazná a chudá na fakta, za několik návrhů je třeba presidenta Obamu pochválit. Zdůraznil, že je třeba zjednodušit daňový systém (po tom volají Republikáni už dvacet let - byť ani oni v tomto ohledu nebyli příliš úspěšní v době, kdy byli u moci). Zamezit daňovým únikům a snížením korporačních daní přilákat americké společnosti nazpátek z ciziny. (Americké korporační daně jsou dnes s japonskými nejvyššími na světě.)

"Nařídil jsem odhalit a zrušit zbytečné regulace," blýskl se v další pasáži, aniž by skromně přiznal, že během dvouleté vlády jich 172 podepsal. "Čemu se nikdy nepodvolím, je zrušení reformy zdravotního pojištění. Prosadili jsme zákon, který znemožňuje pojišťovnám vykořisťovat pacienty, ponechává studenty na pojištění rodičů (pokud nějaké mají) a zakazuje pojišťovnám nepojistit žadatele se zdravotními problémy." To jsou jistě pozitiva, která by se vešla na dvě stránky A4, jenže zákon o reformě jich má 2300 a vytváří novou metastatickou byrokracii. V jednom však Obama Republikánům konečně ustoupil: podvolil se do zákona o reformě vtělit dodatek omezující frivolní žaloby ze zanedbání zákonné odpovědnosti lékařů a nemocnic. Na žádný pád ale nepřistoupí na její zrušení v současné podobě, je pouze ochoten přistoupit na pozměňovací návrhy. Poněkud sebevědomě prohlásil, že bude vetovat každý zákon, který bude obsahovat lokální subvence (tzv. earmarks), jimiž většina kongresmanů podmiňuje schválení zákona, jež se těchto nesouvisejích výdajů vůbec netýká. Jsem zvědav, jak dlouho tento slib vydrží.

Jednoho z nejpalčivějších problémů, jehož neřešení dalo vznik hnutí Tea Party, obrovského zadlužení a státnímu deficitu, se prezident dotkl jen letmo. Většina jeho iniciativ nazývaných euforicky "investicemi" totiž představuje další plýtvání penězi, další zadlužení u Číny a další nárůst státního zaměstnanectva. Chce na pět let zmrazit úroveň státních výdajů a deficit snížit o 500 miliard během příštích deseti let. Zatím se mu podařilo ho během dvou let navýšit o tři biliony dolarů. Pochopitelně se nezmínil, že v loňské Zprávě nasliboval do konce prvního volebního období snížit deficit na polovinu. Zato federálním institucím zvýšil během dvou let výdaje o 84% (započítáme-li i neúspěšné stimulační balíčky). Senátor Jim de Mint k tomu jen suše podotkl, že "když se auto řítí k okraji propasti, je třeba dupnout na brzdy a nikoliv aktivovat tempomat".

Posledních deset minut věnoval president zahraniční a bezpečnostní politice. Ocenil schválení zákona garantujícího homosexuálům v armádě otevřeně se hlásit k sexuálním preferencím. Zároveň ujistil muslimy, že jsou pevnou součástí americké multikulturální rodiny. V této závěrečné pasáži také sklidil největší z 82 potlesků, když složil poklonu americkým ozbrojeným silám bojujícím v Afghánistánu. "Nedovolíme, aby se Taliban znovu zmocnil vlády a udělal ze země základnu teroristický skupin Al Kajdy," řekl Obama a poukázal na nutnost, aby se afgánská vláda zbavila neefektivnosti (neřekl naplno korupce). Podobně se jednou větou zmínil o Pákistánu. Potvrdil i platnost plánu začít v červenci stahovat z Afghánistánu první jednotky. O zavření tábora na Guantanámu se už nezmínil vůbec.

Závěr Zprávy symbolicky podtrhl defensivní a neinspirativní charakter Obamova projevu opakovanými klišé velebícími unikátní velkolepost amerického historického úspěchu, k němuž za jeho vlády přibyly jen dluhy.