(první část zde)

Pokračuji s podrobnostmi získanými ze zdroje Mapping America, Census 2010. Myší popojíždět po obrazovce a okamžitě se dozvídat všelijaké údaje až do detailního zjišťování pomocí různobarevných teček - kriteria jako rasa, průměrný věk, vzdělání, průměrný výdělek a též procento v cizině narozeného obyvatelstva.

K dispozici jsou údaje v pěti barvách: zelená (běloši), modrá (černoši), žlutá (Hispánci, španělsky mluvící Latinos), červená (Asiaté), šedivá (Ostatní – Others, doslova že "Jiní.") Jiní jsou aleutští Eskymáci, jakož i Indiáni, politicky korektně výlučně označovaní jako "Native Americans", jimiž však nejsou běloši, i když jejich pradědové se přistěhovali třeba už před pěti stoletími.

Zjištěné údaje oněch pěti kategorií - bílí, černí, hispánští, asiatší, ostatní - budu uvádět jen číslicí jejich získaného procenta. Takže ze své převážně portorikánské enklávy se složením 1-31-56-0-0 jsem docházel na campus Kolumbijské univerzity v oblasti s etnickým složením 2-44-53-0-1. Slovutné učení tam v intimním sousedství s převážně černošským světem, oním Harlemem, proslulou ulicí číslo 125. Podél Lenox Avenue, jižně od 145. ulice, výsledek je tento: 5-79-6-7-3.

Nepřekvapuje mě nedostatek vřelosti ve vztahu černochů a asijského etnika. Například na Manhattanu Census tract 92 (42. ulice mezi Park a 3. Avenue) černochů jsou 4 procenta, kdežto Asiatů 28 procent. Census tract 58 (jižně od 34. ulice, mezi 5. a 6. Avenue) černochů procento jen jedno, kdežto Asiatů devatenáct. A v čínské čtvrti (Chinatown, Census Tract 16) disproporce je ovšem ještě značnější - 1% a 82%.

Z Manhattanu do Bronxu, tento příklad z Census Tract 409, podél Goulden Avenue: černoši 71%, Asiaté 2%.

Přesuňme se na Long Island, do Queensu, kde v sousedství v Jackson Heights, oblíbené končiny české komunity, někdejšího bydliště velikánů kalibru Ferdinanda Peroutky, se usídlilo mohutné procento (41%) Asiatů - zejména Indů a Pákistánců, nikoliv tedy Číňanů, Korejců, Vietnamců, Kambodžanů či Laosanů. Též tam stále žije Jiřina Krásová, výtečně svěží devadesátnice, absolventka hororu Osvěčima, narozená v Praze, přímo na Václavském náměstí, v hotelu s nynějším jménem Evropa, původním majetku jejího otce. Porovnávám s adresou její dcery, sídlící na Manhattanu, v končině, kde zdaleka nejpočetnější jsou oni Hispánci (58%), druzí jsou černoši (18%), pak teprve běloši (16%), potomci někdejších zámořských vetřelců, kteří od Indiánů celý ten Manhattan koupili za pár korálků. A pak se v tom vyznejte.

Zpět na Long Island - tam jsem se totiž ženil. K obřadu došlo v městečku Mineola ( 57-22-8-10-2) v útulně chaotické kanceláři soudce Nejvyššího soudu státu New Yorku. Tak zařízeno protekcí rodiny Waldesů, pražských kapitalistů vykořisťovatelů (a zejména značných mecenášů), na něž dolehla tvrdá pěst proletářské spravedlnosti, jejich továrna s proslulým jménem Koh-i-noor dána lidu. Znárodňovat se ale nedaly další majetky, provozovny v Brooklynu, Španělsku a Portoriku, takže jen částečně rozkulačená rodina hladem netrpěla. Na svém sídle v Plandome (91-0-3-5-2) nám uspořádali náramnou hostinu.

- - -

Porovnávám údaje z všelijakých končin. Přítel Mojmír, původem matematik z Prostějova, nyní ve zdejší Vídni (Vienna, stát Virginia) s adresou na Talisman Street, což ve mně vyvolává nutkání poslat mu dopis s označením Taliban Street a čekat, zda doručen bude. V téže ulici sousedem mu byl Robert Hanssen, dlouholetý zasloužilý pracovník FBI, prodavač tajemství zájemcům od KGB a nyní doživotně dlící ve federální šatlavě ve vzdáleném Coloradu. Census v tamější Vídni: běloši 59%, černoši 4%, Hispánci 9%, Asiaté 23%, Ostatní 4%.

Vladimír, nukleární fyzik z Prahy, poté z jihoafrické univerzity Witwatersrand přesídlil do státu West Virginia, do Morgantownu (99-0-0-0-1).

Na Floridě se mí přátelé našinci vyskytují v jiném etnickém uspořádání. Slávek, bývalý zaměstnanec pražské MHD, autobus, trolejbus, nyní Cape Coral (79-1-16-1-2).

Krasavice Jana od nás z Plzně si lebedí na Boynton Beach (27-59-12-0-2).

Jiří Hochman, bývalý dopisovatel Rudého práva, v roce 1968 tuze kurážný redaktor Reportéra, s přiznáním, že dvacet roků byl příslušníkem zločinecké organizace KSČ, nyní sídlí v oáze Palm Beach (93-3-2-2-1).

Do Kalifornie, na opačný konec kontinentu, se odebral můj bratr Gustav, kde v půvabné končině jménem Carmel si v tradici našeho otce pořídil autodílnu, mezi zákazníky měl i hollywoodské celebrity jako Doris Day a Clinta Eastwooda, bývalého starostu města (75-8-7-8-2). V Los Angeles žije značné množství našinců, pobýval jsem v luxusní enklávě slavného českého lékaře (84-1-3-11-1), jakož i pod střechou s náramným výhledem u přítele, podnikatele, vynálezce, posrpnového to obohacení jak Ameriky, tak i vlastního (75-1-6-16-1).

V Arizoně v Tucsonu při setkání s tamějšími, znamenitě si počínajícími Čechy, mě překvapilo nízké procento Hispánců sídlících v jejich končině ( 78-12-7-0-4). Jenže i na opačném konci zoufale rozlezlé metropole, u mých vyženěných příbuzných ono etnické složení nebylo příliš jinačí (75-14-11-0-0).

V mém binghamtonském sousedství vypadáme takto: 73-4-3-15-5.

- - -

Mapping America, Census 2010, tento výtečný zdroj též poskytuje informace o kategorii "foreign born" čili něco pro nás přivandrované zvlášt zajímavého. Například končina na Manhattanu, 75. ulice u První Avenue, kde měl pan Vašata svou restauraci a já si tam na studiích číšničením přivydělával: 42 procent, tedy pořádně vysoké procento tamějšího obyvatelstva, se narodilo někde v dálavách. V Plandome, místě našeho svatebního hodování, to teď je jedna třetina (33%), v nedaleké vzdálenosti na onom Long Islandu, v končině East Elmhurst, tito přivandrovalci mají suverenní většinu 72 procent. V Carmelu mého bratra, s ex-starostou Eastwoodem, to je sice pouhých 11%, leč v nedalekém Monterey již 26% a v Del Rey Oaks dokonce 57%.

V oblasti San Franciska (13%), končina Berkeley s proslulou univerzitou má 30 procent. V Los Angeles, v noblesních Beverly Hills, nepůvodní americký živel dosahuje téměř polovinu (47%).

Kde tedy hledat tu původní Ameriku? Bez potíží lze poskytnout odpověď, zejména směrem k prériím středního západu, též ke Skalistým horám. Namátkou jsem vybral město Fargo v Severní Dakotě, momentálně, jako téměř každý rok, zápolícím se záplavami (psáno v dubnu 2011 - pozn.red.). Tam narozených jinde než v Americe je pouhé jedno procento. Stejně tomu tak v kovbojském Wyomingu, místě Cody, z něhož dodnes zcela nevyprchal duch legendárního Buffalo Billa. Myší jsem zamířil na mapu žírné kukuřičné Iowy, do Spillvillu, kdysi převážně české osady, obyvatel 361, když v roce 1893 se tam vypravil Antonín Dvořák a pobýval v domě Josefa Kovaříka, violoncellisty z newyorské filharmonie. Tam náš Mistr komponoval Americký kvartet, opus 96, smyčcový kvintet, opus 97, a dovybrušoval svou slavnou Novosvětskou symfonii. V dnešní době tam rovněž není víc než jedno procento ze zahraničí se dostavivších rezidentů..

- - -

Oněch pět kategorií - běloši, černoši, hispanics, Asiaté, jiní – by však nemělo postačit při uvážení rostoucího počtu Američanů s víc než jednou rasovou identitou. Byrokracie, zabývající se sčítáním lidu, však tuto specifickou kategorii nemíní uznávat. V této souvislosti si zmínku zaslouží persona nynějšího nájemníka Bilého domu.

Americký fenomén, černý otec z Keni, bílá matka z Kansasu, na havajských ostrovech údajně narozený, v Indonésii vyrostlý, na Harvardu vzdělaný. Prezentuje se jako Afro-Američan, nikdy jako Euro-Američan, ač přece by měl značnější důvod se tak považovat a být považován: matka běloška, vychovávali ho bělošští prarodičové, vlastního otce od svých dvou let neviděl. V projevu k delegátům Demokratické strany Obama ujistil, že " zde není černošská Amerika, bělošská Amerika, španělsky mluvící Amerika, asijská Amerika, zde jsou Spojené státy americké." Rasovou identitu nezdůrazňoval, nepokládal ji za něco primárně důležitého, dominantním tématem přestalo být lpění na kdysi již dávném otroctví, pokročili jsme směrem k prospěchu oné diversity – vzájemně užitečné, obohacující rozmanitosti. On je přece příkladem, jak vlastním přičiněním lze vyniknout.

A snad téměř každý Obamu velebil za jeho post-racial hodnocení amerického stavu věcí. Jenže předčasné to radovánky, krok za krokem se začala zpřítomňovat ta pravá realita: Nikdo se pořádně nazačetl do Obamových memoárů Dreams of My Father s přiznáními jako "Když mi bylo dvanáct či třináct roků, přestal jsem se zmiňovat o matčině rase, poněvadž jsem začal získávat pocit, jako bych se tím zavděčoval bělochům." Přiznává, že "Našel útěchu v pěstování pronikavého pocitu rozhořčení a nepřátelství vůči matčině rase. Nikdy jsem nenapodoboval lidi bílé nebo hnědé rasy, jejich osud mi byl cizí. Ztotožňoval jsem se s otcem, černochem, synem Afriky."

A na formuláři sčítání lidu se označil jako stoprocentní africký černoch,.

Situace však je taková, že od roku 2000 populace, jež je multiracial, vzrostla o polovinu, na 4,2 milionů, což ji činí nejrychleji bující mladistvou skupinou v zemi. Přejímám z textu publicistky Susan Saulny "Census Date Presents Rise in Multiracial Population of Youth" (The New York Times, 24.3.2011): 9 milionů – 2,9 procenta vší populace - uvedlo víc než jednu svou rasovou identitu, téměř to třetinový rozmach (32%). Největší vzrůst zaznamenán v jižních státech a na středním západě. Například v Severní Karolině počet těchto multiracial vzrostl o 99 procent, v Iowě, Indianě a Mississippi o 70 procent.

Census všeho všudy uvádí 57 možných rasových kombinací.

KONEC

Neoficiální stránky Oty Ulče