18.10.2017 | Svátek má Lukáš


USA: Turné nebezpečného teplouše

17.4.2017

Provokatéra alternativní pravice Mila Yiannopoulose diskvalifikovala pedofilie, poslední tabu americké společnosti

Milo Yiannopoulos, 32letý Brit žijící v USA, se zřejmě touží zařadit mezi provokující britské literáty, jako byl Oscar Wilde. Tento bývalý redaktor hlavního média alternativní pravice, serveru Breitbart.com, narcis, nihilista a provokatér se považuje za katolíka, přičemž je otevřený, a žexhibicionistický gay. Fenomén Yiannopoulos však vypovídá především o současných USA.

Velká Británie má tradici literátů provokujících vtipy a bonmoty založenými na skandalizujícím projevu neuctivosti. Dramatik a spisovatel Oscar Wilde (1854–1900) o smrti mladé hodné hrdinky v jednom románu Charlese Dickense napsal: „Člověk musí mít srdce z kamene, aby četl o smrti malé Nell, a přitom se nesmál.“

V roce 1916 se spisovatel a kritik Lytton Strachey (1880–1932) ocitl před soudem za protiválečnou agitaci a soudce se ho zeptal: „Co byste dělal, kdybyste viděl, jak se německý voják pokouší znásilnit vaši sestru?“ Strachey v přítomnosti svých tří zbožňujících sester odpověděl: „Snažil bych se ho předejít.“ Spisovatel a novinář Christopher Hitchens (1949– 2011) pak napsal knihu o jedné z nejobdivovanějších osobností 20. století, svaté Matce Tereze z Kalkaty, s dvojsmyslným titulem Misionářská pozice.

Do této společnosti provokujících literátů se zřejmě touží zařadit též Milo Yiannopoulos, 32letý Brit žijící v USA, narcis, nihilista a provokatér hlásící se k takzvané alt-right neboli alternativní pravici. Tento bývalý redaktor hlavního média alt-right, internetového serveru Breitbart.com, byl vyzván k projevu na Konzervativní politické akční konferenci (CPAC) – největším setkání amerických konzervativců, jež se konalo v únoru – a měl smlouvu s prestižním nakladatelstvím Simon & Schuster, od něhož dostal zálohu čtvrt milionu dolarů na svou životopisnou knihu Dangerous (Nebezpečný). O vše však přišel – redaktorem Breitbart.com přestal být poté, co sám rezignoval, CPAC pozvání zrušila a nakladatelství Simon & Schuster od smlouvy odstoupilo.

Tři postoje

Milo Yiannopoulos se narodil v roce 1984 v Británii jako Milo Hanrahan – jeho otec byl irsko-řeckého a matka anglického původu. Navíc tvrdí, že jeho matka byla po babičce židovského původu, a tudíž se považuje za polovičního Žida. Příjmení Hanrahan mu neznělo stejně exoticky jako Yiannopoulos, a proto začal používat příjmení svých řeckých příbuzných.

Yiannopoulos se považuje za katolíka, přičemž je otevřeným, až exhibicionistickým gayem a současně publicistou z hnutí alt-right, o kterém se hovoří zhruba 1,5 roku a jehož nejvýznamnějším představitelem je Steve Bannon, bývalý šéfredaktor serveru Breitbart.com a nyní strategický poradce prezidenta Donalda Trumpa. Zjednodušeně lze alt-right označit za bělošskou a mužskou reakci na politickou korektnost, privilegia menšin a na feminismus a ztělesňují ho tři postoje.

První zastávají bílí etničtí nacionalisté, kteří si přejí, aby v USA dominovala bělošská kultura evropského původu, aby bělochů byla a zůstala většina, a tudíž byla ukončena imigrace nebělochů. Druhý postoj představují především mladí pravicoví radikální publicisté, pro které jsou republikánská strana i konzervativci hlavního proudu příliš umírnění – k nim patří Yiannopoulos. Útočí zejména na politickou korektnost, útlocit k rasovým a jiným menšinám a na feminismus. Třetí postoj je spojen s internetem – většinou jej vyznávají anonymní internetoví „přispěvatelé“, kteří tvrdě napadají všechny menšiny a často jsou to rasisté a antisemité.

Milo Yiannopoulos je gay, ale proti právům leseb a gayů, a tedy proti hnutí leseb, gayů, bisexuálů a transgenderových osob (LGBT). Podle něho by homosexuálové neměli svou identitu zveřejňovat. On sám to však dělá... Navíc tvrdí, že je katolické církvi vděčný za to, že ho prý v minulosti jeden kněz naučil orálnímu sexu.

S ohledem na svůj původ a sexuální orientaci není zcela typickým představitelem hnutí alt-right, navzdory tomu – či u něho spíše právě proto – jím je. Především je však provokatérem, který rád šokuje, čímž se proslavil. Je proto žádaným řečníkem, což zase přináší příjmy.

Anglický fenomén

Yiannopoulos kritizuje politickou korektnost a privilegia barevných menšin, přičemž obvinění z rasismu odmítá s tím, že rasistou není, protože jeho „ložnicová politika“ je „protibělošská“ – jeho milenci jsou zásadně černoši. Vystupuje proti feminismu, který označuje za „rakovinu“, a o prezidentu Trumpovi říká, že je jeho „daddy“ – „taťka“.

Milo Yiannopoulos

Milo Yiannopoulos

Přidá-li se k tomu exhibicionismus v rétorice i oblékání, máme fenomén Milo Yiannopoulos, který se někdy obléká jako ministři vlády Margaret Thatcherové – britsky konzervativně –, ale jindy vypadá jako parodie na transvestita, včetně perlových náhrdelníků a náramků. Tento fenomén vznikl i díky jeho talentu k vlastní propagaci – své přednáškové turné po amerických univerzitách nazval Turné nebezpečného teplouše (Dangerous Faggot Tour), čímž myslel sebe, a od toho i titul knihy Nebezpečný. Yiannopoulos se řídí zásadou: Je jen jedno horší, než že vás pomlouvají – když se o vás nemluví vůbec.

Fenomén Yiannopoulos je i dílem jeho anglického přízvuku, jenž Američany fascinuje mnohem více než americký přízvuk Angličany. Pro Američany je anglický přízvuk elitnější a honosnější než ten americký, což si Angličané o americkém nemyslí. Američtí lingvisté a společenští vědci dobře znají mnohokrát opakovaný experiment se vždy stejným výsledkem.

V místnosti s několika Američany a za plentou s Angličanem s nedokončenou střední školou, jenž mluví tak, jak se mluví v Anglii, a s Američanem z Kentucky s doktorátem, který mluví, jak je v tomto státě obvyklé, Američané pokaždé řeknou, že Angličan je vzdělanější a inteligentnější než ten venkovský „balík“ z Kentucky. Milo Yiannopoulos mluví s anglickým přízvukem, což Američany fascinuje.

Právo na svobodu projevu

Letos na začátku února měl Yiannopoulos vystoupit na jedné z nejlevicovějších amerických univerzit, Kalifornské univerzitě v Berkeley, zvané též „socialistická republika Berkeley“, kde mu však znemožnili promluvit. Americká studentská levice je totiž přesvědčena, že nikdo nemá právo na svobodu projevu na veřejnosti s jinými než jejími názory, přičemž se opírá o myslitele neomarxistické Frankfurtské školy Herberta Marcuse (1898–1979), dle něhož svoboda projevu v západní společnosti vede i k přetrvávání pravicových, prokapitalistických a buržoazních názorů, a tedy společenské nespravedlnosti.

Právo na svobodu projevu mají mít pouze názory levicové, pokrokové a socialistické – ostatní mají být umlčeny a jejich představitelům znemožněno veřejně promlouvat. Například tak, že se na jejich přednášce vyvolá takový hluk, chaos, nepořádek, že nejsou slyšet, čímž se stane bezpředmětnou, což udělali studenti v Berkeley – svolali demonstrace, ničili veřejný majetek, napadli policii, zapálili budovy a Yiannopoulos musel být z univerzity odveden pod policejní ochranou, aby ho rozvášněný dav nezlynčoval.

Tím mu však velmi pomohli, nemohl si přát nic lepšího. Počet předplatitelů jeho nenapsané knihy Nebezpečný narostl, stal se ještě větší celebritou, tentokrát s aurou mučedníka. A protože mu nedovolili promluvit na univerzitě v Berkeley, byl pozván na již zmíněnou Konzervativní politickou akční konferenci, jež se koná každoročně od roku 1973.

Její organizátoři ještě před pár lety řešili, zda pozvat skupiny, jež sdružují pravicové republikány se stejnopohlavní sexuální orientací – poprvé to učinili v roce 2010 a letos měl přijet exhibicionista Yiannopoulos. Signál byl jasný: levice mu zabránila promluvit a my ho zveme přednést řeč, kterou měl mít v Berkeley – jsme tolerantnější než levice, i k lidem, jako je on.

Pak přišla rána. Týden před CPAC bylo zveřejněno video, v němž Yiannopoulos obhajoval sex mužů s třináctiletými mladíky. Poté se sice omluvil, že to nemyslel vážně, jen žertoval, ale CPAC zrušila jeho pozvání, on rezignoval na post redaktora serveru Breitbart.com a nakladatelství Simon & Schuster s ním rozvázalo smlouvu na knihu Nebezpečný.

Případ Charlese Murrayho

Pokračování kariéry Mila Yiannopoulose nyní není zřejmé, ale časem ho určitě „napadne“, jak opět změnit podobu. Zajímavější než on sám je však celkový obraz USA, jenž vyplývá z jeho 1,5letého působení jako enfanta terrible. Za prvé, situace na amerických univerzitách je tristní. Nejde jen o Berkeley a provokatéra Yiannopoulose – přednášejícím nebylo mnohokrát umožněno promluvit, naposledy na začátku března na Middlebury College ve státě Vermont, kam byl pozván k diskusi se studenty Charles Murray, přední americký společenský vědec a zaměstnanec washingtonského think tanku The American Enterprise Institute.

Murray ve své knize Příliš mnoho dobra z roku 1984 píše, že americký sociální systém má negativní dopad na černošskou populaci, protože přílišnou štědrostí umožňuje rodinám přežívat na podpoře, z níž se už nevymaní, a přispěl ke kolapsu černošské rodiny a autority otce – černošské svobodné matky se nevdávají, neboť nepotřebují muže živitele, a proto jejich synové vyrůstají bez otcovských vzorů. V lepším případě je pak čeká sociální podpora, v horším pouliční gangy a drogy.

V roce 2012 Murray zveřejnil knihu Coming Apart (Nůžky se rozvírají) o proměně bělošské rodiny v letech 1960 až 2010. Bohatí hlásají liberální morálku, ale vedou konzervativní životy s důrazem na vzdělání svých dětí, mají malou rozvodovost a potratovost a žení se a vdávají jen mezi sebou. Chudí naopak žijí dle liberální morálky hlásané Hollywoodem a popkulturou a mají větší potratovost a rozvodovost, přičemž jejich životní úroveň stagnuje. Podle Murrayho by vzdělaní a bohatí měli hlásat životní styl, jejž žijí, a být vzorem pro střední třídu a chudé, aby se dostali ze stagnace a chudoby.

Ve své knize Bell Curve z roku 1994 Murray ukazuje, že běloši mají v průměru vyšší IQ než černoši a lidé z východní Asie než běloši, a proto ho někteří studenti Middlebury College a aktivisté považovali za rasistu. A vyvolali takový hluk, že Murray nemohl pokračovat v projevu ani na Skypu. Cestou do restaurace ho i zástupce univerzity fyzicky napadli – jedna profesorka skončila s pohmožděním krční páteře v nemocnici a Murray nebyl zlynčován, neboť ho chránila univerzitní policie.

Za druhé, pravice také v minulosti byla proti svobodě projevu na veřejnosti, například v 50. letech 20. století chtěla, aby byli propuštěni prokomunističtí učitelé ze soukromých škol a ze státní služby úředníci, kteří obhajovali Josifa Vissarionoviče Stalina. Nyní však pravice hájí téměř neomezenou svobodu projevu a levice cenzuruje a jí nepříjemný projev nechce připustit. Vyznává princip: Zavřete hubu, nebo to tady všechno rozmlátíme – neumožníme vám mluvit. Tento levicový cenzorský trend přitom neustále sílí.

„Trumpizace“ americké pravice

Za třetí, americká společnost i pravice se změnily. V roce 2004, kdy byl George W. Bush podruhé zvolen americkým prezidentem, se mnoho levicových liberálů obávalo nástupu teokracie, protože měl velkou podporu evangelikálů. V roce 2010 však konzervativci poprvé na CPAC pozvali i organizaci republikánských gayů a v roce 2015 Nejvyšší soud poměrem hlasů pět ku čtyřem rozhodl, že v ústavě je údajně zakotveno právo na manželství osob stejného pohlaví.

V roce 2017 už konzervativci neměli problém pozvat na CPAC i Yiannopoulose – až do videa, v němž obhajoval sex mužů s třináctiletými mladíky. A to je nejdůležitější sdělení o dnešních USA. Ne existuje společenské ani sexuální tabu kromě jediného – pedofilie. A jak pocítil Yiannopoulos, toto tabu diskvalifikuje.

Letošní Konzervativní politická akční konference ukázala i postupnou „trumpizaci“ americké pravice. Když na ní v roce 2015 Donald Trump vystoupil, byl vypískán. V roce 2016 na ni raději nepřišel, protože se obával, že bude opět vypískán, a volební preference jejích účastníků byly 40 procent pro senátora Teda Cruze, 30 procent pro senátora Marka Rubia a zbytek pro ostatní prezidentské kandidáty včetně Trumpa. Ten měl na letošní konferenci hlavní projev a sklidil ovace.

LN, 8.4.2017

Autor je ředitel Občanského institutu



Diskuse


M. Moravcová
16:36
17.4.2017

S. Netzer
11:05
17.4.2017

J. Jelínek
14:48
17.4.2017

J. Lancik
17:44
17.4.2017

J. Berger
7:34
17.4.2017

E. Erat
9:01
17.4.2017

J. Fridrich
9:22
17.4.2017

J. Jelínek
14:49
17.4.2017

J. Kovaříček
1:58
17.4.2017

J. Sinnreich
5:33
17.4.2017

Z. Susnar
10:50
17.4.2017

S. Netzer
11:08
17.4.2017

M. Prokop
11:42
17.4.2017

V. Adrak
11:38
18.4.2017

J. Sinnreich
15:40
17.4.2017

J. Sinnreich
15:49
17.4.2017

A. Nový 840
17:07
17.4.2017

počet příspěvků: 20, poslední 18.4.2017 11:38









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.