Arcisystémová strana volí protisystémového lídra

Donald Trump je vděčná postava pro pozorovatele politiky. Usnadňuje tvorbu titulků, ba k nim nutká. Stačí vzít včerejší The New York Times: Trump a sultán (Friedman), Trump je ještě trumpovatější (Brooks). Ale za tím vším jsou podstatnější společenské pohyby.

Není překvapivé, že Trump bude prezidentským kandidátem republikánů. Že na americké pravici uspěje, se dalo tušit už před půl rokem, když jeho soupeři začali odpadávat jako uschlé švestky. Ale fakt, že byl teď oficiálně jmenován na konventu republikánů, tomu všemu dává zvláštní punc.

Trump ztělesňuje protisystémovou politiku. Je bojovníkem proti dosavadnímu „matrixu“, jak u nás říká Andrej Babiš. Je vzorem politiky nabubřelého chlapáctví, opovrhování diskusí („žvanírnou“) a opírání se o vlastní podnikatelský úspěch. Více či méně ho můžeme řadit po bok osobností, jako je Putin, Berlusconi, Hofer, Le Penová, Farage. Jenže na rozdíl od těch evropských neútočí na matrix zvenčí, ale zevnitř. Jeho jmenování volebním lídrem, jakkoliv očekávané, je precedens, který nemá v USA ani v Evropě takto silnou obdobu.

Amerika už zažila protisystémové kandidáty spjaté s demokraty či republikány. Byli jimi George Wallace (1968), Ross Perot (1992) či Ron Paul (2008). Ale ti kandidovali za „třetí stranu“, ne za stranu velkou a tradiční, nota bene takovou, která se chlubí Abrahamem Lincolnem coby svým prvním prezidentem. Nynější posun spočívá v tom, že tato tradiční strana posvětila Trumpa jako svého kandidáta. To je něco, co Evropa nezná. Putin nebyl žádný kandidát – Jelcin ho prostě představil jako nástupce a šmytec. Berlusconi si založil novou stranu s netradičním jménem Forza Italia. I hnutí ANO Andreje Babiše útočilo na matrix zvenčí, i když se pak ve vládě chtě nechtě stalo jeho součástí. Ale dovedete si představit, že by si Babiše jako volebního lídra vybrala systémová ODS?

Je očividné, že protimatrixové síly táhnou. Už dříve těžili ze svého protisystémového charakteru němečtí Zelení, teď AfD, rakouští Svobodní, španělští Podemos, řecká Syriza... Amerika ale míří dál. To, co Evropa zažívá jako nečekané výhřezy hlasu lidu v referendu (Británie) či v přímé volbě hlavy státu (Rakousko), nachystali republikáni s rozmyslem a oficiálně. Protisystémovou osobnost si jako volebního lídra vybrala arcisystémová strana, která se honosí odkazem Abrahama Lincolna. V tom spočívá Trumpův trumf.

LN, 21.7.2016