aneb Pár dodatků: ke smíchu, vzteku i zamyšlení

*****************************

Dodatek první: černý komik Hotep Jesus se vydal do pobočky Starbucks a vyžádal si po obsluze „kávu zadarmo jako reparaci“. Dostal!

Chudák děvče. Takhle to vypadá, když pracujete ve firmě, jejíž celá struktura se pod nátlakem aktivistů složí jako domeček z karet. Lidi, kteří nevydrží nátlak sami (ředitel a spol.), nemůžou v krizi efektivně podržet své podřízené; a ti podřízení to vědí.

Nedivil bych se, kdyby tento incident stál holku pracovní místo. V takové situaci nemohla dělat vůbec nic, co by ji neohrozilo, snad leda předstíraně padnout do mdlob.

*****************************

Dodatek druhý: výpadek tržeb, se kterým si Starbucks musí poradit kvůli tomu, že bude 29. května školit svých 175 000 zaměstnanců, se odhaduje na 13 milionů dolarů. Což mimochodem dává představu, jak obrovská ta firma je. O přímých nákladech na školení tam nic není, ale osobně bych odhadl, že to bude ještě více. Řekneme-li, že proškolení jednoho zaměstnance bude za nějakých 100 dolarů, představovala by celková cena 17,5 milionu dolarů; a to mám ještě pocit, že jsem to podcenil.

Film 1984 (podle Orwella), převýchova v kině

Na přípravě veleškolení se bude podílet i bývalý generální prokurátor USA za Obamovy administrativy, Eric Holder (zdroj). Kdepak, to bude dražší, než 100 dolarů na zaměstnance, s takovými jmény na seznamu…

Můžeme se aspoň potěšit: řetězec zůstává dále věren své vizi pokrokové společnosti, a proto plánuje dát vzniklé učební materiály zdarma k dispozici zbytku světa, kdyby snad jiné firmy chtěly provést totéž.

Komentář MK: takhle se, přátelé, dneska mezi bílými límečky vybírá výpalné. Kde jsou ty časy, kdy se dostavil nějaký mobster s kufříkem a požadoval jeho naplnění hotovostí. Ty jsou stejně pryč, jako Fred Astaire a jeho milá Ginger. Dneska probíhá celá věc jinak – my vám dáme pokoj a vy si u nás zakoupíte certifikace, školení, kurzy a tak dále.

Abychom se jen tak nesmáli Američanům. Před pár dny na Českém rozhlase paní Zuzana Labudová hovořila o tom, jak si u ní firmy objednávají genderový audit. Pěkná reklama na veřejnoprávních vlnách, že? Paní Labudová je spolupracovnicí Genderové expertní komory ČR, což je organizace, která svým nátlakem dosáhla zrušení výstavy aktů v pražské knihovně Akademie věd.

Předsedou AV ČR tehdy byl jistý Jiří Drahoš. Napsal jsem mu v době „aktové“ aféry e-mail ve smyslu, že ústupkem znormalizuje postup, při kterém pokřik několika radikálů bude určovat režim celé instituce. Neodpověděl mi. Nekomentoval celou záležitost ani veřejně, a to přesto, že pronikla do médií a docela se o ní mluvilo.

Nemůžu zapřít, že jeho opatrnický postoj, se kterým se k věci raději nevyjádřil vůbec, mě později negativně naladil vůči jeho osobě při prezidentských volbách. Nemám problém respektovat člověka, který má jiný názor, než já – to je normální. Hůře se mi respektuje člověk, který mlčí, protože nechce, aby jeho názor byl znám. Toto byla čistá politika, ne odborná činnost, k tomuto tématu se mohl legitimně vyjádřit každý; a nikomu nehrozila ze zveřejnění jeho názoru žádná reálná újma.

Zajímá vás znění toho mailu? Zde jej máte. Pro zvětšení stačí rozkliknout.

Dodatek třetí. V Americe existuje přísloví „get woke, go broke“ (staň se pokrokářem a zkrachuješ). Upozorňuje na to, že komerční organizace, které se plně oddaly politicky korektním kauzám, mají problém prodat výsledné produkty svému publiku. Velmi výrazné je to u knih, filmu nebo komiksu. Jakmile se příběh začne vytrácet za křečovitou snahou nacpat do děje co nejvíce genderových identit, nedá se výsledné dílo obvykle dočíst, dokoukat atd.

Starší ročníky si budou pamatovat na festival Politická píseň a na antihity, které tam vznikly. Slavná skupina Arakain byla tehdy také donucena se této zrůdnosti zúčastnit. Přišla s písní, která soudruhy nějak uspokojila a udělali si u jejich jména fajfku. Nevěděli ovšem, že píseň má ještě druhý, podstatně méně pokrokový text. Po listopadu 1989 jsme si ji tedy mohli poprvé poslechnout v politicky nekorektní podobě: „Ďáblovi soustružníci“!

Zpátky do USA. Velmi pravděpodobným důsledkem nové rasové citlivosti Starbucks bude, že si průměrný manažer netroufne zavolat policii na nenásilně se chovající černochy, kteří jen tak sedí a nic si nekoupí. Případný únik nějakého virálního videa z jeho pobočky by byl koncem jeho kariéry.

Nuže, poboček Starbucks je v USA nějakých 8000, kdežto bezdomovců černé pleti zhruba 225 000 (zdroj), tedy cca 28 na jednu filiálku. Pokud shledají, že do Starbucks na ně policie nepřijde, bylo by divné, kdyby jich aspoň část nezačala této možnosti využívat, zvláště v mrazu a v dešti; proč by to nedělali?

(Tentýž problém s místními bezdomovci má Městská knihovna v Praze, a velmi reálný. Mohu potvrdit z osobní zkušenosti: přišel jsem, viděl jsem, cítil jsem, pronikavý zážitek… Není správné, aby knihovna suplovala činnost sociálního systému, ale dnešní pražský magistrát nezvládá i podstatně závažnější věci, třeba bydlení, dopravu a údržbu mostů. Pamatujte na to u voleb na podzim.)

To, že takový neplatící návštěvník zabírá místo platícím zákazníkům, je jeden zdroj finančních ztrát. Druhý spočívá v tom, že cílová skupina Starbucks jsou lépe vydělávající bílé límečky ve věku 25-40 let (chudší lidé si nebudou chodit pro kafe za pět dolarů).

To je přesně ta demografická skupina, která sice na Facebooku či Tumbleru plamenně bojuje za sociální práva bezdomovců, ale reálný těsný kontakt s nimi nikdy neměla. Připočtěte k tomu, že v USA je podstatným zdrojem bezdomovectví nedostatečná institucionální psychiatrická péče. Řekl bych, že tento vývoj bude pro klienty Starbucks představovat poměrně drsný náraz na pouliční realitu, se kterou se až dosud neměli moc příležitostí potkat.

Nemůžu říci, že bych v této souvislosti Starbucks nějak litoval. Zde se přesně uplatní říkadlo, že jak si kdo ustele, tak si i lehne.

*****************************

Hudební epilog
Usoudil jsem, že bude dobré zakončit tento článek nějakým černým zpěvákem, který přitom neodpovídá pokrokově-levicovým teoriím o intersekcionalitě apod.
Zde jsou: Stuck Mojo (zaseklá munice) a jejich album Southern Born Killers. Frontman skupiny, Lord Nelson, má určité námitky vůči pojmu „náboženství míru“. Určité velmi explicitní námitky. Text písně.
Metal = nejméně ujařmený hudební žánr, za bolševika i dnes. Smyslem metalu není naplňovat aktuální kritéria slušných lidí, což je nesmírně osvobozující, zvlášť pro tvůrčí jedince.
Tohle video doporučuji i nemetalistům, kvůli projevu zpěváka. Ideálně s přečtením textu, kdyby mu nebylo rozumět. Tenhle chlap má v sobě oheň válečníka.

Převzato z Kechlibar.net se souhlasem autora