19.4.2024 | Svátek má Rostislav


USA: Standardní počínání většiny medií

28.8.2018

Visegrádská skupina středoevropských států, v minulosti lidově demokratických sovětských nástrojů, měla přijmout kvotu 11 069 uprchlíků. Což se ale nikterak nepovedlo. Slovensko jich všeho všudy přijalo 16, Česká republika 12, Poláci a Maďaři nulu, vůbec nikoho. Takže břemeno zústává zejména německé, tamější kancléřka Merkelová jich na svém území přijala milion ke svému pozdějšímu notnému politování.

Bedlivě jsem se seznamoval s týdeníkem Time: Přemnohé jeho obálky zesměšňují nynějšího amerického prezidenta Donalda Trumpa. Třeba vydání 18. června 2018 s jeho osobou před zrcadlem, z něhož na něj civí Trump královskou korunou ozdobený. Přemnoho takového zesměšnování. Ale ani jednou si nikdo za svůj cíl netroufl vybrat jeho prezidentského předchůdce Baracka Husseina Obamu během osmi roků v takové nejvyšší funkci. Však to by byla urážka jeho černošské rasy, jakkoliv komplikováno bělošstvím jeho matky.

Na poslední stránce tohoto vydání je osm odpovědí na osm otázek bývalého Obamova spolupracovníka Bena Rhodese, značně plešatého mladíka a autora knihy memoárů o zážitcích v Bílém domě ve funkci Deputy National Security Adviser. Jím oznámeno, že Trump ve svém projevu v OSN zněl jako jeden Číňan nebo Rus se svými názory o světě. Následovala obhajoba černošského hnutí (Black Lives Matter movement), se zatracováním bělošských policistů, prý střílejících na neozbrojenou černošskou mládež.

Tento bývalý Obamův spolupracovník je obhajován jakožto „African American“, což se mu jako synovi bělošské matky nějak příliš zázračně muselo podařit. Ve zmíněné knize Obama praví, že mnozí voliči měli mnoho společného s Vladimírem Putinem. Ono Trumpovo bažení „To make America great again is not that different from Putin’s nostalgia for the Soviet Union or czarist Russia.“

Takto citován je Karl Vick, často v Time se objevující.

Solidní publikace Foreign Affairs, Volume 97, Number 5, September-October 2018, pp.255, obsahuje příspěvek „Three Cheers for Trump’s Foreign Policy. What the Establishment Misses“, jehož autorem je Randall Schweller, Professor of Political Science and Director of the Program for the Study of Realist Foreign Policy at Ohio State University. (Na téže univerzitě po své emigraci působil Jiří Hochman, bývalý redaktor Reportéra, posléze i knihy o Dubčekovi, bydlištěm na Floridě, kde jsem ho párkrát navstěvoval, a ještě v Praze byl znám svým opakovaným tvrzením, že mnoho let byl příslušníkem zločinecké organizace KSČ.)

Nyní k textu, krerý nebude typický pro většinu publikací této doby: Trumpovo volební vítězství v r. 2016 byla katastrofa dle tvrzení Bena Rhodese, poradce v Obamově

administrativě. Také to údajně povede k úpadku USA, rezignaci Trumpa, jak tvrdil Paul Krugman, proslulý ekonom. Mnozí odborníci tvrdili, že dojde k opakování cesty Německa od Výmarské republiky k Třetí říši, a taktéž takové varování vyslovil bývalý americký prezident Obama.

Islamic State ISIS - fašistická organizace byla pobita v Sýrii a Trump vyzbrojik kurdskou milici.

Trump v Severní Koreji přinutil Kima Čong-una k vyjednávání.

Na domácí americké frontě nezaměstnanost poklesla na pouhých 3,8 %. Trump prohlásil, že „naši politici mají větší zájem obhajovat cizí hranice než své vlastní“. Ilegální imigrace se zmenšila o 38 procent, v dubnu 2017 U.S. Border Patrol zaznamenala 15 766 zadržení na jihozápadní hranici - to nejnižší číslo za posledních 17 let.

Částí Trumpovy agendy je obnovit rovnováhu obchodu USA se zbytkem světa. Cílem je dosáhnout rovnováhy s bohatou částí východní Asie a Evropy. V roce 2017 se americký deficit ve zboží a službách zvýšil o 12 %, což znamená zvýšení o 566 miliard dolarů. USA zůstávají vedoucím světovým trhem pro export a tradičně zmeškaly příležitost využít této výhody.

V případě Číny Trump využil obchodní diplomacie přitlačitr Peking udělat užitečné ústupky. Současný americký defïcit s Čínou je na výši 375 miliard dolarů. Během vyjednávání v květnu v 2018 se čínští vyjednávači zavázali o na snížení výše dluhu o 200 miliard dolarů.

Jinou záležitostí zahraničí politiky je spolupráce se zahraničníni partnery na bilaterální bázi, kdekoliv to jen bude možné. Americká administraca se vzdálila od íránské dohody, Trans-pacifického partnerství a Pařížské dohody o klimatické změně.

V OSN došlo k návrhu o snížení amerického přípěvku této organizaci o 40 % procent, což bude znamenat pro generální shromáždění snížení 600 milionů dolarů, o opuštění UNESCO a UN Human Rights Council a rovněž opustit vyjednávání o migraci. Co do multilateralismu, Trumpovo stanovisko je takové, že „redukuje naše vlastní záležitosti“.

Závěrečnou částí Trumpovy zahraniční politiky je důraz na spojencích, aby přispívali na výlohy své obrany. NATO nepopírá, že USA přispívají 73 procento na všech výlohách NATO, což je organizace s 29 členskými státy.

Trump se řídí podle principu realpolitik bývalého ministra zahraničních věcí Henry Kissingera: „Amerika nemá žádné trvalé přátele ani nepřátele, má pouze vlastní zájmy.“

Trumpovy realistické instinkty jsou velice zřetelné ve vztahu k Rusku.

Co Trump zřetelně rozpoznává, je skutečnost, že liberální mezinárodní pořádek není zdravý.

Takto tedy posuzovat jeho realismus.

KONEC