26.5.2017 | Svátek má Filip






USA: Spolehlivě matoucí iniciativy

27.12.2016

George Orwell kdysi velmi oprávněně tvrdil, že některé nápady jsou natolik pitomé, že mohou imponovat pouze intelektuálům. Do této kategorie rozhodně patří multikulturalismus, například jeho zarputilé tvrzení o rovnosti všech kultur, civilizací - vegetariáni a kanibalové, vsjo rovno. Mona Lisa, jakož i malovánka chlupatého kosočtverce na veřejném záchodku.

Žijeme už aspoň půl století se zkušeností Affirmative Action, kluzkéhoeufemismu překládaného do podoby jakési „kladné akce“ k prospěchu některých, a proto i k neprospěchu tvorů jinačích. Něco takového pak nutno vhodně prezentovat ve státě tuze zdůrazňujícím princip rovnosti všech se všemi.

Jak si poradit s ošidností označení KVÓTA, příliš páchnoucí svou asociací na zkušenosti z nacistických koncentráků? Nepřijatelný výraz je tudíž nahrazen stravitelnějším označením DIVERSITY (“rozličnost, rozmanitost“) se zcela totožným míněním. Tento druh uvažování byl shledán jako zcela přijatelný při rozhodování Nejvyššího soudu ve Washingtonu. Jeho stanovisko v roce 1978 soudce Lewis F. Powell vyjádřil adjektivem compeling (“neúprosný, neodolatelný, závažný“) interest, se závěrem o nevhodnosti použití označení „kvota“, ale oprávněnosti výrazu „diversity“, totožného, nijak odlišitelného kritéria. Nicméně lze mu dávat větší váhu než 14. ústavnímu dodatku o rovnosti práv (equal protection ) všech občanů.

Instituce ve snaze dodržovat kvóty, jak nařízeno, se zásadně vyhýbaly přímočaré komunikaci a dodnes tak činí. Ta část veřejnosti, jíž se neblahý dopad diskriminačního opatření týkal, si svou pravděpodobnost úspěšného dosažení cíle vylepšovala například takto: největší nával zájemců je na prestižní univerzity, zejména na některou z oněch sedmi Ivy League sester. Naděje bělocha židovského původu, adresou v New York City, být přijat na Harvard je pramalá.. Proto dotyčný zájemce se na jeden semestr přesune do kovbojského státu Wyomingu, onen Izák Khon, prezentující se jako honák mustangů, si naději na přijetí pořádně vylepší.

Takový byl i můj případ, o němž jsem nevěděl a teď se s ním po přemnoha letech svěřuji. Kdysi velmi dávno, v roce 1960, jsem rovněž zažádal o přijetí na Harvard a tam mi vyhověli - právě zásluhou oné diversity, předpokládám, že z důvodů dvou: jednak jsem pocházel z tehdejšího bolševického satelitního státu za železnou oponou a navíc jsem byl upláchnuvší soudce - tedy exot, unikát z celého sovětského bloku. A v této unikátnosti jsem pokračoval odmítnutím svého přijetí na Harvardu, po němž tolik zájemců dychtí. Důvodem mého bizárního rozhodnutí byla skutečnost, že ono proslulé vysoké učení nebylo v New Yorku, kde ale byla odbočka RFE, štvavé, světovému míru nepřející rozhlasové vysilačky Svobodná Evropa a rovněž restaurace Vašata, v níž jsem posléze číšničil a k druhému doktorátu se na tamější Kolumbijské univerzitě proklestil.

- - -

Onu politicky korektni diversity nyní doprovází požadavek inclusiveness, jímž se snad rozumí cosi ve smyslu „zahrnutí, započítávání“. Jak vlastně vypadá ona diversity v akademickém světě? Rozhodně ne ve sportovních disciplinách, zejména v basketbalu a americkém fotbalu. Černoši jsou čtrnáctiprocentní menšinou ve vysokoškolském prostředí, ale mezi hráči basketbalu tvoří většinu (55,6 %). Tolik tvrdí The Institute for Diversity and Ethics in Sport. Studenti asijského původu v basketbalu tvoří pramalý podíl méně než jednoho procenta (0,4 %). Pramálo diversity v této oblasti.Na mnohých univerzitách přibývá úřední specializace tzv. „manager of diversity recruitment“.

- - -

Amy Chua a Jed Rubenfeld, manželský pár profesorů práva na výtečné univerzitě Yale, jsou autory knihy „The Triple Package“ (“Trojnásobné balení“), zdůrazňující tři vlastnosti, jež vedou k úspěchu, a sice „superiority complex, insecurity and impulse control“. Studie Pew Foundation potvrdila, že hodnocení životního úspěchu amerického obyvatelstva pomíjí výsledky rodin přistěhovalců. Přemnohým se vede znamenitě, vzdor skutečnosti, že do země přijeli s pramálo penězi a v mnohých případech s pramalou znalostí angličtiny. Téměř čtvrtina domácností původem z Nigérie má roční příjem přesahující 100 000 dolarů, což dosahuje pouze 11 % původního amerického černošského (Afro-American) obyvatelstva.

Jiné skupiny, hodně úspěšně si počínající, jsou mormoni, přistěhovalci z Indie a Íránu a uprchlíci z Castrovy Kuby. Ti začali jako myči nádobí, vrátní, domovníci, polní pracovníci, pachtit se česáním ovoce, sbiráním zeleniny.

Census zjišťuje, že nejvyšší příjem ze všech etnických skupin dosahují Indové a blízko za nimi jsou Číňané, Íránci a Libanonci.

Ačkoliv se pravidelně dočítáme, že americkým černochům brání rasové bariéry (jakoby výhod, privilegií Affirmative Action nebylo), černošští přistěhovalci se úspěšně vzmáhají. Většina černošských studentů na Harvardu pochází z Nigérie a karibských ostrovů. Podobná situace je též v Anglii. Tamější white underclass zůstává na nejnižším stupni společenského žebříčku. Nebělošské děti přistěhovalců svým výkonem ve školách předčí své spolužáky z rodin původního obyvatelstva. Rovněž úspěšně si v Americe počínají děti Asiatů.

- - -

Martin Luther King, už uplynulo víc než půl století od jeho slavné řeči „I have a dream“, v níž bažil dočkat se snu, kdy lidé nebudou hodnoceni podle barvy své pokožky, ale podle svého charakteru. Víc než hodnocení jedinců v dnešních dobách platí group preferences, skupinové hodnocení, zejména se soustředěním na odstín pokožky.

Zřetelně pokulhává výkon původního amerického černošského obyvatelstva v porovnání s naprostou většinou přistěhovalců a jejich potomků. (Mezi ně bych ale Somálce v Minnesotě nepočítal.) Přemnohé jsou černošské výmluvy - krutá že legacy, ponurý odkaz, dědictví neblahé minulosti.

Například Thomas Sowell, černoch, vědec, autor, ve svém eseji (Townhall, 14.3.2013) odmítá výmluvu na někdejší lynčování, jehož za celou dobu svého působení bylo míň, než za dobu pouhého jednoho roku, v němž mob - rozzuřené davy - v Evropě likvidovaly v pogromech Židy, Arméni hynuli v tureckém područí, tragický byl osud Číňanů na nejednom místě v jihovýchodní Asii.

Černošský autor Shelby Steele v knize „White Guilt“ se zabývá bělošskými pocity provinění, s příležitostí pro kariéry nevábných postav šarlatánů typu Al Sharptona.

Občas se najdou výjimky jako například autor Colin Flaherty, jeho kniha „White Girl Bleed a Lot“ (Bělošská dívka hodně krvácela“), nebo autor Paul Kersey, jeho kniha „Escape from Detroit“ o původním obyvatelstvu evropského původu, které se zasloužilo o rozmach úspěšně si počínajících měst, které pak černoši zničili.

- - -

Černoch Jason Riley, spíš žurnalista než vědec, je autorem knihy s perfektním názvem „Please stop helping us“, ano, přestaňte nám pomáhat! Též dodal perfektní moudrost slovy: „Mít černocha v Bílém domě je méně důležité, než ho mít doma v rodině.“

Jako by se nikdo neobtěžoval soustředit se na tolik zřetelnou, nepřehlédnutelnou příčinu důkladné krize černošského etnika, jíž ovšem je rozpad jeho rodiny. Ta přežila staletí otroctví, generace vselijakých diskriminací, nikoliv však Civil Rights Act of 1964, poté, co se stát stal rodičem, otcové se vytratili, bez nich vyrůstá naprostá většina dětí, do cesty lezou politicky korektní mudrcové..

KONEC

Neoficiální stránky Oty Ulče



Diskuse


J. Sinnreich
18:32
27.12.2016

J. Novak
19:25
27.12.2016

M. Prokop
22:14
27.12.2016

J. Kanioková
15:54
27.12.2016

J. Kanioková
18:04
27.12.2016

M. Pivoda
11:29
27.12.2016

S. Netzer
12:16
27.12.2016

M. Prokop
13:18
27.12.2016

V. Pavelka 263
20:19
27.12.2016

M. Prokop
13:17
27.12.2016

J. Kanioková
15:32
27.12.2016

V. Pavelka 263
20:26
27.12.2016

počet příspěvků: 22, poslední 27.12.2016 10:14









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.