Třeba jen mnoho povyku pro nic, ale nelze tak zcela přehlédnout občasné mručení se sílící intenzitou. Zákonodárné sbory, parlamenty už osmi států - Arizona, Hawaii, Montana, Michigan, Missouri, New Hampshire, Oklahoma a Washington, takto v abecedním pořádku - na pořad svého zasedání zařadily přijetí rezoluce zdůrazňující suverenitu jednotlivých států, s odvoláním na desátý dodatek (10th Amendment) federální ústavy. Ten totiž zaručuje, že „Práva, jimiž ústava výslovně nepověřuje Spojené státy a nejsou jednotlivým státům zakázána, zůstávají ve výlučné pravomoci těchto států nebo jejich občanů.“ Jinými a snad srozumitelnějšími slovy: jednotlivé státy a jejich obyvatelstvo jsou páni, kdežto Kongres a Bílý dům ve Washingtonu by měly být jejich služebníky. Státy si vytvořily tento Washington a nikoliv naopak.

A praktický dopad takové iniciativy je jaký? „Bouře v konvici čaje,“ asi by řekl Angličan. Jím není významný ekonom, černošský profesor Walter E. Williams, autor pojednání s názvem „States Rebellion Pending“, o rebelii hrozící, dosud nevyřízené (Townhall, 25.3.2009). Současně ale předpovídá, že ve Washingtonu vládní větev jak zákonodárná, tak výkonná, Kongres i Bílý dům, se těm rezolucím vysmějí, poněvadž mají k dispozici mocný trumf - ruku na měšci .Vypůjčenými fondy zejména od čínských věřitelů si dosud zaručují potřebnou disciplinu, například podrobení se federálním příkazům o bezpečnostních pásech ve vozidlech nebo zpřísnění povoleného maxima alkoholu v krvi řidiče.

Mezi oněmi osmy státy jmenován ale nebyl Texas, jehož parlament v Austinu tuto suverenitu zdůrazňující rezoluci - jako HCR 50 - s odkazem na desátý ústavní dodatek dal 9. dubna 2009 na pořad jednání. K pěti jeho autorům se přidal guvernér státu Rick Perry, jehož předchůdcem v úřadě býval ve světě tolik neoblíbený ex-prezident George W. Bush.

Texas se poslední dobou těší značné mediální pozornosti. Vlivný britský The Economist ho učinil hlavním tématem svého vydání z 11. července 2009. Úspěšný, zdárně si počínající Texas versus závažně churavějící Kalifornie. Porovnejme, změřme svaly rivalů: Kalifornie s počtem 23 milionů obyvatelstva v roce 1980, od té doby ze zmnoživších na 37 milionů, magnet zájemců do značné míry ilegálních, valících se ze sousedního Mexika. Do země pronikají s realistickou nadějí, že za nynějšího politického poměru sil, s notnou Obamovou podporou, se podaří prosadit jejich legalizaci a tím ještě víc zmohutní podpora pro Demokratickou stranu. Přibývá též všelijakých pošuků, podivínů. (Zde na našem východním atlantském pobřeží lze slyšet poťouchlé komentáře, že jeden rok pobytu v Kalifornii způsobí úbytek jednoho stupně IQ – kvocientu inteligence.)

Dočítám se, že mocnou injekcí vzrůstu byla druhá světová válka, když vojáci z všemožných konců země čekali v Kalifornii na nalodění směrem k bojištím v Pacifiku a při vyčkávání pod sluncem, v klimaticky přitažlivém prostředí se jim natolik zalíbilo, že mnozí z přeživších po návratu z války učinili Kalifornii svým domovem. Na jedné straně oceán, na té opačné náramné hory, plno záviděníhodné scenérie, kde ale ochránci přírody jako například Sierra Club úspěšně brání hospodářskému rozmachu.

Nic příliš vábného v plochém, dost fádním Texasu, rozlohou větším než kterýkoliv stát v Evropě s výjimkou Ruska, a stejně tomu i v Americe s výjimkou Aljašky. Texas disponuje prostorem větším než deset států včetně Kalifornie a New Yorku dohromady. Obyvatel má 24 milionů, početně tam nejvíc mohutní španělsky vesměs či jen výlučně mluvící tzv. Hispanics, Texas je jeden ze čtyř států Unie, v níž běloši již nejsou většinou.

Další zajímavý kontrast : zatímco v prezidentských volbách 2008 Obama nad McCainem v Kalifornii značně zvítězil poměrem 61% : 37%, v Texasu vyhrál McCain o 12 bodů.

V Texasu neexistuje daň z příjmu, kdežto v Kalifornii velmi existuje.

V Texasu státní rozpočet už řadu let končí přebytkem, zatímco v Kalifornii hrozí bankrot do té míry, že z důvodů šetřit za každou cenu, z kriminálu tam na svobodu vypouštějí 18 000 zločinců (Financial Times, 2.9.2009).

Texas zaznamenává přírůstek 150 000 přistěhovalců ročně, kdežto z Kalifonie 100 000 jich odchází. Hodně se jich odstěhovalo po ošklivých rasových rebeliích v Los Angeles, metropoli na stovky kilometrů rozlezlé. Nynějším převážným popudem jsou hospodářské potíže. Mnohé boháče vypuzují vysoké daně, leckoho jiného pak vysoké ceny nemovitostí. A podnikatel kapitalista odjede s celou továrnou, aby unikl restrikcím, byzantinsky komplikovaným úředním požadavkům.. V sousední neřestné Nevadě státní daň z příjmu je neznámá. Tamější úřady vábí k přesunu, což už vyvolalo kalifornskou protikampaň s prezentací kontrastů – nepopiratelným přírodním bohatstvím, nádherou národních parků a proti tomu prázdná poušť s ojedinělým suchým stvolem.

Zdroj Fortune 500: Texas jako svou hlavní adresu si vybralo víc předních společností, hospodářských gigantů, též z Kalifornie přivábených, než je tomu v kterémkoliv jiném státě. Texas poskytuje většinu (70%) nových pracovních příležitostí v celé Unii. Z deseti největších měst USA tři jsou v Texasu - Houston, Dallas, San Antonio. Houston, ačkoliv 80 kilometrů ve vnitrozemí, je druhým nejpilnějším námořním přístavem země. Po New Yorku a Los Angeles má největší počet konzulátů. Je to město Asiatů, Hispánců, černochů, bělochů with no discernible racial tensions („bez postřehnutelného rasového napětí“). Po kolapsu v New Orleans zásluhou hurikánu Katrina, Houston zvládl přijmout a postarat se o sto tisíc uprchlíků.

V Austinu, hlavním městě Texasu, kupole budovy kongresu je o poznání vyšší než ta ve Washingtonu, sídle federace. Na rozdíl od Washingtonu texaský parlament zasedá jen 140 dní, a to pouze každý druhý rok, snad s inspirací Reaganova principu, že stát čím míň vládne, líp vládne. Lobbisté v Austinu jsou pak frustrováni celoroční absencí. V Texasu, když v úřadě guvernéra seděl George W. Bush, se podařilo prosadit tuze užitečnou reformu justičních praktik, aspoň částečně zvládnout mocnou lobby advokátských supů, s výsledkem, že došlo k poklesu tzv. defensive medicine, finančně ruinujících žalob, a návratu lékařů do státu, v němž původně svou praxi raději zavřeli.

Texas má druhé nejnižší daňové břemeno, s vědomím, že progresivní daň je účinný zabiják produktivity. Též s vědomím, že Amerika je země hodně mobilních lidí, schopných a ochotných odstěhovat do sebevětších dálav. Produktivitu rovněž nemohou příliš ohrožovat odborové svazy, v jejichž řadách je organizováno pouhých 4,5% pracujících (celkový průměr v USA je 12,4%).

Po takových plusech se sluší přiznat některé minusy jako například značné příjmové rozdíly: na jedné straně magnáti multimilionáři zásluhou ropy, též oni proslulí cattle barons, vlastníci farem velikosti Středočeského kraje s panem Rathem, majitelé mnohatisícových stád dobytka a proti nim zdaleka méně úspěšný plebs jakéhokoliv etnika. Zejména Hispánci zůstávají pozadu, polovina jejich mládeže ani nedokončí povinnou školní docházku. Vysoké školy nedosahují úroveň těch kalifornských, pouze jedna univerzita (privátní a značně drahá Rice v Houstonu) se umístila mezi předními dvaceti v zemi.

Zmínku si zaslouží ještě jeden značný unikát Texasu: poté, co se mu podařilo vymknout se z mexického objetí, získal samostatnost a v roce 1845 se stal členem Unie. Zvláštní smlouvou (Texas-American Annexation Treaty of 1848) si vymínil právo z Unie vystoupit – jediné to privilegium z celkového počtu padesáti států. Však jeho neexistence vedla k občanské válce Severu proti Jihu s rekordním množstvím ztrát životů na obou stranách.

Texas tedy právo na vystoupení má a přibývá hlasů s předpovědí, že k takovému kroku se třeba odhodlá. (Načež by se George W. Bush znovu mohl stát prezidentem, ač tedy jen texaské samostatné republiky.)

Na rozdíl od jiných států Unie, samostatnou existenci by nepochybně zvládl:

Soběstačnost v zásobách energie. Spousta ropy, zásob na 300 let, a též většina (85%) rafinerií pohonných hmot pro USA je v Texasu. Rovněž disponuje obrovskými zásobami zemního plynu. Zásluhou nové technologie lze teď získávat plyn z dřív nedosažitelných hlubin a zásob má na minimálně 90 let. V Texasu se též značně poroučí větru, byť ne dešti. V západní části státu, například u městečka Sweetwater poblíž silnice 84 lze spatřit tisíce mohutných větrných mlýnů, každá jeho blade (lopatka či chapadlo) o velikosti křídla zaoeánského jumbo letadla, co se samovolně otáčí, zapíná a vypíná podle potřeby.

Soběstačnost se zásobováním masa, obilí, ovoce, zeleniny, mořské potravy.

NASA sídlí jižně od Houstonu, odkud zkoumat vesmír.

Elektronický průmysl, předních gigantů tam habaděj.

Vynikající střediska lékařské péče. Houston Medical Center například poskytuje 65 000 pracovních příležitostí.

V případě cizí invaze Texas sice nemá armádu, ale odhodlané obyvatelstvo, kde každý vlastní aspoň půl tuctu střelných zbraní.

Neoficiální stránky Oty Ulče