20.8.2018 | Svátek má Bernard


USA: „Seveřani“ v Alabamě

19.7.2018

Oněměli jsme kvůli nemožnosti se korektně vyjádřit

Do Alabamy jezdím rád. Vlídní, příjemní, usměvaví lidi, pomalejší tempo práce, teplo, dobré nezdravé jídlo. Chudší jižní stát se zkušenostmi hříchů historie osídlování Ameriky, distancující se od většiny rozhodnutí z Washingtonu.

Usedli jsme s kolegyní v lokální příjemné restauraci. Kolegyně je Indka, vzali jsme ji do firmy loni přímo ze školy. V Americe pobývá necelé tři roky. Povídala mi mimo jiné o tom, jak ji díky jejímu vzhledu častěji a důkladněji kontrolují na letištích a jak někdy cítí odstup většinové populace.

Usměvavá servírka nám nabídla nápoje, já jsem si objednal pivo, kolegyně limonádu. Servírka byla pěkný cvalík. Střízlivě odhadované míry 120-120-120, výška 165, černoška. Popřála nám hezký večer, ať se nám u nich líbí a pomalým krokem odešla pro nápoje.

S kolegyní jsme od příjezdu vtipkovali. Vtom se u našeho stolu zjevil vyšňořený číšník atletické postavy, výřečný, takový Eddie Murphy v nejlepších letech. Rovněž s úsměvem se zeptal, co chceme pít. Řekli jsme mu, že již máme objednáno. Zaskočeně se zeptal, u koho jsme si objednávali a nepříjemně se zamračil.

„U vaší kolegyně, byla tady před chvílí.“

„U které kolegyně?“ zajímalo ho.

„Představila se, ale nezachytili jsme její jméno.“

„Jak vypadala?“ nedal se odbýt.

Rozhlédl jsem se po restauraci, jestli není někde nablízku. Kolem samé bělošky, blondýny. Jinými slovy, jednoznačný popis se přímo nabízel: hledaná osoba byla „afroameričanka menší silnější postavy“. Jenomže s takovým formálním jazykem by mě v Alabamě mohl poslat někam.

Přeměřil jsem si tazatele. Něco mu nehrálo. Tvářil se najednou přísně a suverénně, v duchu jsem ho povýšil na manažera v restauraci. Určitě je to bodrý jižanský flegmoš, ale co když se z něj vyklube zanícený aktivista nebo ho třeba nechala holka a je kvůli ní naštvaný na všechny seveřany v jeho teritoriu.

Hledal jsem vhodná slova. „Malá tlustá černoška“ to též nejde, to nemůžu vyslovit. Kolegyně Indka najednou stejně jako já zarytě mlčela a koukala na mně. Jak jí pusa jela celý večer, najednou ticho.

Snažil se nám pomoci: „Měla vlasy svázané do copu?“

Cop? Paměť mě zklamala a účesy v mém světě nejsou tím prvním, co by poutalo moji pozornost. A hlavně teda cop pro mě nebyl hlavním identifikačním znamením oné osůbky. Kolem nás pobíhaly aspoň tři copaté blondýny.

Možná moje kolegyně pomůže a rozpovídá se. Obracím se na ni: „Měla cop nebo svázané vlasy?“ Mladá Indka mlčí, copu si stejně jako já nevšimla. Sklopí oči, nervózně se zavrtí u stolu a popotáhne svoji vlastní hřívu, která jí padá kolem ramen až do klína.

„Nevíme,“ zmohl jsem se na odpověď ohledně toho copu.

Ujistili jsme ho, že máme objednáno. Že se jeho kolegyně brzy s nápoji objeví.

„OK, hezký večer,“ a odešel.

Tím by to pro mě skončilo, jenže teď najednou spustila moje kolegyně svoji vyřídilku.

„Teda jsem byla zvědavá, co mu odpovíš. Hledala jsem slova a žádná jsem nenašla. Pěkně se mohl naštvat, kdybychom mu popsali, jak vypadala. Co myslíš?“ konstatovala trefně a suše.

„Já jsem též hledal slova,“ na což jsme si nad stolem plácli a rozesmáli se. Kromě toho, že jsme přemýšleli jako jeden a že možná o nic nešlo, se mi ale hlavou honí i to, co by mohlo nastat, kdyby se naštval a zároveň byl ozbrojen, jako hodně lidí tady.

„To je hrozné, že?“ ona na to. „Kdyby aspoň byla třeba jako on,“ spekuluje.

„Jak to myslíš?“

„Třeba kdyby byla vysoká nebo štíhlá... aspoň jedno z toho, to by už pak šlo říct. Anebo běloška.“

Ano, korektně popsat a neurazit ženství ani rasu jazykem přijatelným na území Alabamy se ukázalo v krátkém časovém okně jako neřešitelný problém pro chlapa v letech z Česka i pro mladou ženu z Indie se zkušenostmi s rasovými předsudky, tváří v tvář vcelku konfrontačně vypadajícímu postoji neznámého člověka.

Nenašli jsme slova, přešli jsme to celé mlčením a až pak, v úkrytu soukromé přátelské konverzace, rozebrali s jakýmsi trpkým černým humorem naše dilema.

My „seveřani“ z Ohia, původem z Česka a z Indie, jsme možná nasadili autocenzuru zbytečně, omámeni a ovlivněni společenským prostředím, které nedovoluje vyslovit jednoduchý popis osoby. Popis s potenciálem někoho citlivého urazit.

Během večera jsme opětovali úsměvy a ocenili velmi příjemnou a dobrou večeři několika dolárky navíc naší milé obsluze s dlouhými vlasy vzadu staženými gumičkou.

Převzato z blogu Stryczek.blog.idnes.cz se souhlasem autora.



Diskuse


M. Valenta
15:12
19.7.2018

R. Langer
17:46
19.7.2018

J. Schwarz
21:36
19.7.2018

A. Alda
12:12
19.7.2018

P. Hlosta
10:13
19.7.2018

P. Grigar
12:53
19.7.2018

P. Remeš
8:56
19.7.2018

R. Franc
11:04
19.7.2018

M. Malovec
8:54
19.7.2018

D. Spal
8:36
19.7.2018

J. Fridrich
10:23
19.7.2018

P. Zinga
10:40
19.7.2018

D. Spal
19:51
19.7.2018

S. Donát
8:26
19.7.2018

R. Langer
17:49
19.7.2018

P. Dvořák
4:52
19.7.2018

B. Novacek
6:24
19.7.2018

J. Chodur
23:07
19.7.2018

B. Volarik
1:46
19.7.2018

F. Svoboda
8:35
19.7.2018

F. Houžňák
8:59
19.7.2018

J. Lepka
13:56
19.7.2018

F. Houžňák
16:21
19.7.2018

R. Langer
17:50
19.7.2018

T. Kohout
0:56
19.7.2018

počet příspěvků: 32, poslední 19.7.2018 11:07









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.