24.10.2017 | Svátek má Nina


USA: Rozličná výročí a nynější realita

31.8.2017

Právě jsme absolvovali sedmdesáté páté výročí heydrichiády s jejím následným pomstychtivým hororem. V téže tehdy době na téměř opačném konci světa, v Pacifickém oceánu, došlo k události z hlediska tehdejšího světového válečného utkání s ještě důkladnějším dopadem. V prosinci 1941 japonské císařství bez vyhlášení vojenského stavu napadlo Ameriku, důkladně zničilo její přístav Pearl Harbor. Tehdy se Tokio za šest měsíců zmocnilo většího území a mořského prostoru, než se povedlo komukoliv jinému v historii. Byla to oblast v rozsahu od Indického oceánu až ke zmrzlým, větrným ostrovům Aleutským severním směrem. A tehdy po půl roce válečného výpuku se chýlilo k utkání u atolu Midway, dva tisíce kilometrů vzdáleného od havajského centra na Honolulu, na půl cesty mezi Severní Amerikou a Asií.

Pravděpodobnost úspěchu utkání byla na straně japonského císařství, kdežto Američané byli všeho všudy slabší, méně zkušení, kdežto nepříteli velel zkušený admirál Yamamoto. Americká výhoda bylo ale vyjádřená vlastností resilient - pružnost, přizpůsobivost. A v tomto případě též i schopnost dešifrovat utajené japonské komunikace.

V utkání u Midway se naskytla Japonsku výtečná příležitost zničit tehdy důkladně oslabenou americkou námořní moc, čemuž ale zabránil obrovský zbrojní rozmach Washingtonu, mimo schopnosti Tokia takovému výkonu se vyrovnat. Japonci nedovedli improvizovat americký talent, přizpůsobovat se náhle změněným příležitostem v bitevních podmínkách.

Netrvalo déle než jeden měsíc po Midwayi, že Američané obohatili bitevní terén desitkami tisíc nových stihačů a rovněž přemnoha potřebnými bombardéry.

V roce 1941 japonské námořní letectvo mělo pověst toho nejlepšího na světě. V polovině příštího roku 1942 už ale důkladně zastaralo. Za dalšího půl roku u ostrova Guadalcanalu fronta císařské armády, dosud vpřed se řítivší, se zpomalila, až definitivně uvízla. Započal její pozvolný ústup vrcholící kapitulací se závěrečným podpisem v září 1945 na palubě lodi Independence, lodi nesoucí jméno rodného státu tehdejšího prezidenta Harry S. Trumana.

- - -

Tak tomu tedy bylo před třemi čtvrtěmi století právě uplynulé doby. Tentokrát luxusní Air Force One s prezidentským pasažérem Donaldem Trumpem z báze Sigonella na Sicilii odstartoval směrem do Rijádu v Saúdské Arábii. To potvrzeno v mnichovské pivnici dosavadní německou kancléřkou Angelou Merkelovou, rovněž nedávno prosluvší závazkem světu, že její Německo s otevřenou náručí přivítá milion uprchlíků v hledání vhodného azylu. Rovněž příjemně překvapila Washington ujištěním, že Evropa musí vzít svůj osud do vlastních rukou, že časy se spoléháním na někoho jiného již pominuly.

Taktéž souhlasil prezident Trump za své nedávné návštěvy NATO vybavení v Bruselu a při shromáždění G-7 na Sicilii. Netajil se realitou, koho že z plejády eventuálních partnerů prozatím pokládá za přítele, užitečné spojence, a na opačné straně rozložení sil pak tzv. freeloaders, pro něž vhodný český výraz nenalézám ani v Time Websters’s New Ideal Dictionary: jde o neblahý výskyt parazitujících darmožroutů, spoléhajících na výlohy v jiných než vlastních řadách. Z téměř dvou tuctů členstva aliance NATO pouze pět členů dodržuje smluvní podmínky, jež je zavazují k financování své obrany ve výši dvou procent národního rozpočtu.

Trump přivítal britské volební rozhodnutí pro brexit, rozloučit se s členstvím v Evropské unii. Rovněž se netajil se svými sympatiemi vůči ultravlastence Marine Le Pen, značně podlehnuvší svému přemožiteli a tedy i novému francouzskému prezidentovi Emmanuelu Macronovi.

Trump neváhá vřelými slovy i v případě dosavadních, až tradičních odpůrců z nedávno aspoň částečně pominuvší studené války. Sice nepoužívá překvapivých, až podivných eufemismů, jimiž George W. Bush velebil ex-KGB Vladimira Putina – jak že mu důvěřuje, poněvadž mu vidí do duše. Trump hodnotí Putina jako silného vládce (strong ruler, very smart), čínského prezidenta Xi Jinpinga ocenil hodnocením „a great guy“ a v Bílém domě velmi přivítal tureckého autokrata, jímž byl a stále je Recep Tayyip Erdogan.

Velmi vřele se Trumf též vyjádřil o egyptském prezidentovi s dlouhým jménem Abdel-Fattah el-Sissi, jak že si znamenitě počínal v obtížných podmínkách (He’s done a fantastic job in a very difficult situation.). Desetitisíce členů organizace Muslim Brotherbood uvěznil a přemnohé též zprovodil z tohoto světa. Trump rovněž telefonicky velebil filipínského prezidenta Rodriga Dutertehoza jeho údajně úspěšné potírání závislosti na drogách. Tak činí rovněž jejich odstřelováním ve velkém.

Jaksi příznivého vyhodnocení se dostalo mladistvému severokorejskému diktátorovi Kim Čong-unovi, věk 33 roků, označením „a pretty smart cookie“.

Není příliš pravděpodobné, že svět takovými lichotkami přivítá množící se rakety s případně atomovou náloží a s určeným dopadem na americkém území. Prozatím nejposlednějším počínáním takového státníka bylo uvěznění dvaadvacetitetého Američana s nevhodným jménem Otto Warmbier. Mladík Teplé Pivo se provinil sebránim plakátu v hotelu, což stát zhodnotil trestem uvěznění v trvání patnácti roků. V letošním červnu byl propuštěn a v podivném stavu dopraven do rodné země, kde v nemocenské péči zemřel. ̈

Trumpovo počínání v Rijádu si zaslouží pár slov. Tam přítomnému sunnitskému králi z Bahrajnu zřetelně sdělil, že již nebude dostávat instrukce, jak zacházet se svou šíitskou většinou poddaných. „My tu nejsme proto, abychom vám dávali přednášky,“ Trumpova rozumná slova.

Ve svém projevu v Saúdské Arábii před padesáti islámskými vládci se vyjádřil hodně odlišně v porovnání se s Barackem Obamou, svým předchůdcem v prezidentském úřadě. Trump opakoval slovo terror a terrorismus třicetkrát. V porovnání s Obamovou proslulou řečí v Káhiře roku 2009, ten tak neučinil ani jednou. Trump naopak zdůrazňoval vraždění muslimů, křesťanů, pronásledování Židů, potlačování žen. Podle existujících odhadů víc než 95 procent všech obětí terorismu jsou muslimové.

Rovněž neváhal označit Írán za toho největšího nepřítele, hlavní příčinu islámského terorismu. Profesor Hamed Mousavi zdůraznil neschopnost vypořádat se s wahabismem, fundamentalistickou verzí islámu, dominující Saúdskou Arábii.

Trump odmítl teologii utrpení, mučednictví cestou sebevražednou. „Teroristé nezbožňují Boha, ale smrt. Toto je bitva mezi Dobrem a Zlem.“

Úplně jiný způsob komunikace, v porovnání s již naštěstí deaktivovaným Obamou, který během svých osmi vládnoucích roků nařizoval přejmenování vražd ve velkém (např. Fort Hood v Texasu) na nehodu na pracovišti.

KONEC



Diskuse


L. Křivan
13:44
31.8.2017

S. Netzer
9:16
31.8.2017

J. Mrázek
12:27
31.8.2017

J. Fridrich
19:34
31.8.2017

M. Vondráček
20:16
31.8.2017

J. Mrázek
0:50
31.8.2017

S. Kalužík
17:26
31.8.2017

počet příspěvků: 7, poslední 31.8.2017 08:16









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.