21.2.2019 | Svátek má Lenka


USA: Ronald Reagan a dnešní Česko

3.4.2006

Ronald Reagan, hollywoodský herec, v mládí člen Demokratické strany a předseda hereckých odborů, tedy americký levičák jak poleno, se postupným vývojem stal jedním z nejúspěšnějších prezidentů pravicových Republikánů a zásadním odpůrcem levicových pokusů řídit společnost. Bytostně naplňoval známé rčení : Kdo není v mládí levičák, nemá srdce. Kdo jím zůstane ve zralém věku, nemá rozum.

Pocházel z rodiny která nepatřila k bohatým, jeho otec trpěl tím, čemu Ronald Reagan říkal irská choroba – hodně pil. Rodina byla závislá na matce a hospodářská krize 30. let je tvrdě zasáhla. Reagan si vždy vážil prezidenta F.D. Roosevelta (D), který se svou sociální politikou snažil zlepšovat situaci chudých.

Americké vlády v budování sociálního státu (welfare state) pokračovaly a do 70. let 20. století vybíraly stále více daní, peníze přerozdělovaly a vytvořily spoustu vládních programů na podporu žádoucích projektů. V té době na celém světě převládala víra v osvícené vládnutí státu, které jediné může přinést blahobyt společnosti. Americká pravice nedokázala tomuto trendu vzdorovat.

Situace překvapivě podobná té naší současné o 25 let později.

Nezaměstnanost se přes intervence vlády nesnižovala, ekonomika ztrácela tempo a Amerika postavení světové velmoci. Rusové byli stále agresivnější, od okupace Československa získali Vietnam, Kambodžu, Laos, Etiopii, Nikaraguu, pokoušeli se o Afghanistán. Američané si vyprávěli pesimistický vtip : „Ztrať zemi a získáš restauraci“. Přistěhovalci prchající před komunisty si v celé Americe otevírali exotické restaurace. Zdálo se, že úpadek Ameriky je nevyhnutelný.

Tomuto trendu se postavil do cesty Ronald Reagan. Proč právě on a jak k tomu došlo?

RR měl pestrý život, absolvoval ekonomii a sociologii na Eureca College, ale přiznával, že ve škole se ze všeho nejvíc věnoval fotbalu. Jeho školou byl život, stal se úspěšným rozhlasovým reportérem a hollywoodským hercem. Největší význam pro jeho politickou kariéru měla asi společnost General Electric, pro niž pracoval jako motivační řečník. Jezdil s programem GE Theatre po celých Spojených státech a setkával se osobně se všemi vrstvami 250 tisíc pracovníků obrovské společnosti. Ronnie byl vtipný a zvídavý člověk, sbíral příběhy a vybrušoval je k dokonalosti. Vyslechl jich tisíce a starosti prostých Američanů dobře znal. V průběhu let začal docházet k překvapivému závěru, který zásadně ovlivnil jeho politické přesvědčení: že základní překážkou bránící lidem v pokusu pozvednout vlastní život na vyšší úroveň jsou velmi často vysoké daně a nepromyšlené regulace a zásahy vlády.

Nasbíral stovky historek o jejím nekompetentním rozhodování a v jednom ze svých oblíbených příběhů zdramatizoval to, co považoval za abnormální a kontraproduktivní důsledky vládních dávek chudým občanům: Jeden chlápek zjistí, že „můžete získat příspěvek na bydlení, na lékařskou péči, na vysokoškolské studium i řadu jiných sociálních dávek, to vše za předpokladu, že jste chudý“. Zajde proto v práci za svým šéfem a požádá ho, aby mu snížil plat. „Když budu vydělávat méně,“ vysvětluje, „budeme mít nárok na byt v nové zástavbě v centru města, s bazénem, saunou a tenisovým kurtem. Můj syn navíc získá stipendium a celá rodina si bude moct za státní peníze nechat spravit zuby.“ Šéf souhlasí, ale pod jednou podmínkou: „Jestliže se vaše práce začne zhoršovat, dostanete přidáno!“ Chlápek je vděčný, když ale odchází z kanceláře, šéf svého podřízeného požádá, aby ho někdy večer pozval na tenis a na bazén. „Zajisté pane,“ ozve se mezi dveřmi, „jsem toho názoru, že by se chudí měli rozdělit s méně šťastnými!“

Reagan vystupoval proti tezi, že intelektuálové by měli používat donucovací moc vlády k tomu, aby sami organizovali společnost, místo toho, aby dovolili občanům učinit totéž vlastními silami.

Přístup vlády k ekonomice shrnul Reagan slovy : „Hýbe-li se to, zdaňte to. Nepřestává-li se to hýbat, zregulujte to. Nehýbe-li se to už, začněte to dotovat.“

Viděl, jak vláda hluboce zasahuje do životů lidí a ohrožuje jejich základní svobody, které byly definovány v americké ústavě od dob Otců zakladatelů.

RR přirovnával vládu k batoleti: „Na jedné straně vyživovací otvor s velikým apetitem a na druhé straně žádná zodpovědnost.“

Reagan vystoupil z Demokratické strany se slovy, že tato strana se snaží řešit problémy, které svou činností sama působí

Rozhodl se kandidovat na kalifornského guvernéra a vystoupil s pravicovým programem snižování daní. Státní podporu prohlásil za „narkotikum a rafinovaného ničitele lidského ducha“.

Intelektuálům snažícím se společnost řídit, zněla tato slova urážlivě. Začal být vysmívaným terčem levicových médií, nazývali ho zpátečníkem a samozřejmě hlupákem – levičáky zřejmě celosvětově mimořádně oblíbenou urážkou. Reaganovi nevadilo že ho podceňují, díky své praxi z jednání s lidmi uměl navázat bezprostřední kontakt s voliči i bez přízně médií.

Jeden novinář mu přinesl fotku z jeho starého filmu a chtěl ji podepsat. Reagan byl na ní zachycen s šimpanzem v posteli. Když ji dostal do ruky, neváhal a s pobavením pod obrázek napsal: „Jsem ten s hodinkami.“

Ke zděšení levicově naladěných intelektuálů i universit volby na kalifornského guvernéra drtivě vyhrál.

Byl úspěšným guvernérem a když Kalifornie začala mít rozpočtové přebytky, Reagan okamžitě rozhodl: „Vraťte je zpátky daňovým poplatníkům.“ Dodnes to nemá obdoby v celém světě. Věřil, že jedinou cestou, jak zabránit plýtvání penězi daňových poplatníků, je nedat vůbec úředníkům peníze do rukou.

Když kandidoval za Republikány začátkem 80. let na prezidenta, snažili se jeho protivníci, mezi nimi stávající prezident Carter (D), předvést ho jako nevzdělaného kalifornského cowboye kvůli jeho prohlášení, že americká ekonomika se nachází v krizi. „To ukazuje, jak málo toho ví,“ nechal se slyšet Carter, zdůrazňuje, že Reagan zapomněl vzít v úvahu rozdíl mezi recesí a krizí. Na oplátku mu Reagan uštědřil lekci z praktické politiky: „Recese je, když o práci přijde váš soused. Krize je, když o práci přijdete vy. No a hospodářské oživení nastane, až se ocitne bez práce Jimmie Carter.“

Síla Reaganova humoru se projevila během předvolební televizní debaty s Carterem v New Yorku, který byl vždy skalní baštou Demokratů. Reagan tam přesto bez námahy zvítězil. V diskusních pořadech ničil Cartera jednoduchou poznámkou k divákům: „Už je zase tu.“

Levicová strana Demokratů - strana skupinových zájmů

Demokraté dělili společnost tradičně na bohaté a chudé, zaměstnavatele a zaměstnance a podobně a k jednotlivým skupinám přistupovali zásadně odlišně. Během svých vlád vytvořili velkorysé programy státního utrácení a obrovský systém dotací nejrůznějších skupin obyvatelstva. Hráli roli hodných hochů a pravicoví Republikáni prohrávali volby svým programem vyrovnaného rozpočtu a škrtů nadměrných výdajů.

Reagan byl rozhodnut s tím skoncovat. Rozhodl se podporovat lidi, kteří ekonomiku táhnou a nejen ty, kteří se vezou.

Byl obviňován z nedostatku soucitu a odpověděl: „Jsem si jist, že každý pociťuje lítost nad člověkem, který upadl do příkopu na kraji cesty a nebo v soutěživé společnosti nedokázal udržet krok s ostatními. Můj soucit však nadto patří i těm milionům neopěvovaných mužů a žen, kteří každé ráno vstávají, posílají děti do školy, odcházejí do práce, snaží se uhradit všechny poplatky za bydlení, platit nehorázné daně, aby umožnili soucítění s méně šťastnými a kvůli tomu všemu musí obětovat mnohé ze svých tužeb, snů a nadějí. Vláda jim dluží něco lepšího než jen další a další nápady, jak je přimět k tomu, aby sdíleli plody své dřiny s ostatními.“

Reagan si přál, aby Republikáni byli stranou univerzálních hodnot

Konkrétně stranou rodiny, práce, sousedství, míru a svobody, což jsou hodnoty, které vedou napříč tradičním dělením a vítají je pracovití a přemýšliví lidé, kteří jsou pro úspěch každé společnosti rozhodující. Jste člověk z předměstí vlastnící malou firmu nebo odborář z velkoměsta? Co na tom záleží, když oba chcete úlevu na daních, měnu se stabilní hodnotou, bezpečné sousedství a větší možnost ovlivňovat svůj vlastní život. Reagan slíbil, že lidem vrátí důvěru v zemi, která bude chránit jejich majetek a bezpečí a dá jim svobodu vybudovat si slušnou existenci pro sebe a své rodiny.

RR vsadil na novou strategii: nechat Demokraty, ať si sami řeší kde vzít peníze na své programy. Republikáni se soustředí na to, aby lidem těžce vydělané peníze ponechali výraznou redukcí daní.

Kongres byl silně pod vlivem levice a situace se vyvíjela tak, že žádoucí změny ke snížení daní nebudou schváleny. Reagan si naplánoval proslov v celostátní televizi. Jeden z jeho spolupracovníků se otázal, co má vystoupení na obrazovce společného s jednáním se členy Kongresu a dostal tuto odpověď: „Když se ti nedaří naučit je vidět světlo, dej jim pocítit horko.“ Prezident pak v hlavním vysílacím čase vyzval Američany, aby volali a posílali telegramy svým voleným zástupcům a žádali po nich okamžitou podporu plánu na snížení daní. Odezva byla ohromující.

Reagan nedostal všechno co chtěl, dostal však skoro všechno. Poradce Bílého domu podrobně popisoval proces vyjednávání: vedení Demokratů učinilo v každé fázi určité kompromisy a očekávalo, že Reagan podepíše. Nepodepsal. Ustoupili tedy o trochu více, on však stále nepodepisoval. „Kdepak,“ řekl, „k tomuhle se nemohu donutit.“ A Demokraté znovu povolili a ve chvíli, kdy už byli s trpělivostí v koncích a vzdali se všeho, čeho se vzdát mohli, Reagan je přemluvil, aby ustoupili ještě o trochu více, a vzápětí podepsal. Historicky ojedinělá daňová legislativa z roku 1981 plošně snížila daně o 25%. Reagan dosáhl jednoho ze svých hlavních cílů: odlehčit daňové břemeno amerického národa.

S lehkostí porážel mocné protivníky a získával podporu Američanů.

Amerika v době vládnutí Ronalda Reagana prožívala období výrazného snížení nezaměstnanosti, mohutného rozmachu ekonomiky a obnovila své dominantní postavení ve světě. Osmdesátá léta byla pro Ameriku šťastná léta, Reagan vyhrál prezidentské volby podruhé a vyhrál by jistě i potřetí, kdyby to ústava umožňovala. Svým úspěšným vládnutím předal příští vládu bezpečně znovu do rukou republikánskému prezidentovi.

Reaganovi bývá často vytýkáno, že během jeho vlád došlo k enormnímu nárůstu státního deficitu. To není zcela spravedlivé, deficit narůstal již desetiletí předtím a hlavním důvodem byl neúměrně rozbujelý sociální stát nastavený předchozími vládami Demokratů. To změnit nedokázal, ale dobře si to uvědomoval a ironicky to popsal : „Zavedený vládní program se ze všech věcí, jaké kdy budeme moci na zemi spatřit, nejvíce podobá životu věčnému.“

Po volebním vítězství v 1984 řekl: „Deficit mi starosti nedělá, je dost velký na to, aby se o sebe postaral sám.“ Reagan měl jiné priority a rychlé zvyšování deficitu připadá na vrub i obrovskému zvýšení výdajů na obranu, kterými se Reagan rozhodl uzbrojit komunistický blok. Jeho prioritou byla bezpečnost Spojených států.

Reagan dosáhl i úkolu nejobtížnějšího – porazil sovětské impérium bez jediného výstřelu

Vnímal komunismus a sovětskou říši s naprostou morální jasností a známý je jeho výrok o říši zla. Již v roce 1978 řekl: „Rozhodnete-li se nazvat komunistu lhářem, musí se vás nakonec vždy zmocnit pocit marnosti. Jak můžete urazit prase tím, že ho nazvete prasetem? Komunisti se necítí vázáni naší morálkou. Říkají, že jakýkoli zločin, včetně lhaní, je morální, pokud pomáhá prosadit věc socialismu.“

Pro tlak na Sověty využil obnovené ekonomické a technologické síly Ameriky a zejména SDI (Strategic Defence Initiative) známým jako Hvězdné války, jehož realizace by přeměnila sovětské jaderné rakety v kusy starého železa. Sověti plán označili za šílený, byl za něj napadán i americkými zastánci kontroly zbrojení, nazýván nezodpovědným hazardérem, který narušuje rovnováhu ve světě a může vyprovokovat atomovou válku. Na nepříjemnou sugestivní otázku kolik mrtvých je na Arlingtonském národním hřbitově našel odpověď: „Všichni do jednoho.“

Ronald Reagan byl už od dob svého předsednictví cechu hereckých odborů v Hollywoodu znám a uznáván i svými protivníky jako obratný a tvrdý vyjednavač. Na výzvy k umírněnému postupu vůči sovětské říši odpovídal, že „někdy je třeba mírnit se i v umírněnosti“. Od okamžiku, kdy převzal prezidentský úřad, do rukou Moskvy nepadla již žádná nová země.

Gorbačov se pod ekonomickým i vojenským tlakem začal snažit o demokratizaci komunismu a to se prokázalo být s komunismem neslučitelné, sovětský blok se rozpadl. Studenou válku Reagan vyhrál bez jediného výstřelu – jen pár let předtím si to nedokázali představit ani největší snílkové. Sto let starý spor mezi kapitalismem a komunismem byl rozřešen.

Reagan otevřel svět svobodě, kapitalismu a demokracii. Sám pak vše zlehčil a prohlásil: „Po filmových studiích byl Gorbačov hračka.“

Na konci vládnutí Ronalda Reagana se deficit vrátil na hodnotu pod 3%, během devadesátých let se deficit vypařil a nakonec se ocitl i v plusu. Z velké části díky pokračující ekonomické konjunktuře předchozího desetiletí a úsporám na obraně od konce studené války. Reaganova investice do bezpečnosti Ameriky se mnohonásobně vrátila.

Při setkání se studenty a akademickou obcí Eureca College, kterou v mládí absolvoval, řekl RR studentům. „Jste-li prezidentem Spojených států, má to jednu velkou výhodu: vaše známky jsou vedeny jako státní tajemství.“ Chvilku rozebíral svůj studijní průměr a vzápětí prohlásil: „Ještě dnes si říkám, co všechno bych mohl dokázat, kdybych studoval pilněji.“

Ronald Reagan zůstane navždy v srdcích milionů lidí celého světa, které osvobodil z totality komunistického bloku. Zemřel v červnu 2004.

(Z knihy Ronald Reagan - jak se obyčejný muž stal neobyčejným vůdcem – Dinesh D´Souza, nakladatelství Barrister & Principal, Brno 2004)



Diskuse


J. Brunner
0:52
4.4.2006

J. Brunner
0:49
4.4.2006

Jiří Zahrádka
10:17
4.4.2006

thx
21:19
3.4.2006

Milan
20:50
3.4.2006

StandaU
20:48
3.4.2006

Hans
22:11
3.4.2006

Adam
22:33
3.4.2006

Jiří Zahrádka
10:25
4.4.2006

pertinax
20:05
4.4.2006

Adam
20:17
4.4.2006

jirka
20:29
4.4.2006

kk
20:41
3.4.2006

lkkiijjiji
19:38
3.4.2006

WWW
20:41
3.4.2006

P.M.
20:21
3.4.2006

Jiří Zahrádka
10:32
4.4.2006

fakír
17:39
3.4.2006

Jiří Zahrádka
10:46
4.4.2006

Em
17:31
3.4.2006

hugo
17:39
3.4.2006

Em
17:46
3.4.2006

Jiří Zahrádka
10:49
4.4.2006

dulcibelka
17:53
3.4.2006

hugo
17:57
3.4.2006

Jiří Zahrádka
10:47
4.4.2006

www racek
23:07
3.4.2006

G. C.
16:50
3.4.2006

P.M.
16:37
3.4.2006

Jiří Zahrádka
10:52
4.4.2006

G. Pašek
16:34
3.4.2006

Vašek
16:02
3.4.2006

www racek
15:55
3.4.2006

Auiam
15:37
3.4.2006

host
15:23
3.4.2006

jirka
15:24
3.4.2006

dulcibelka
17:56
3.4.2006

Zuzana W
16:21
3.4.2006

hugo
14:35
3.4.2006

jirka
14:53
3.4.2006

hugo
14:56
3.4.2006

hugo
14:59
3.4.2006

počet příspěvků: 288, poslední 6.4.2006 01:23









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.