Dva tisíce mil čili přes tři tisíce kilometrů dlouhá hranice, od Pacifiku k Atlantiku, podél čtyř států (Kalifornie, Nové Mexiko, Arizona a Texas), je neuhlídatelná. Přepracovaná pohraniční služba pochytá a zpět pošle miliony ilegálů, kteří se znovu pokusí, až se jim to přece jednou povede.

S výjimkou pašování drog je pašování lidí do USA ten nejvýnosnější byznys, odhadem ročně vynášející zisk aspoň jedné miliardy dolarů. Tihle profesionálové, nelichotivě zvaní coyotes (kojoti), účtují v průměru 1.500 dolarů na osobu. Svěřence převedou nebo též okradou, případně zavraždí. Když je za hranicí pustí dál na cestu pouští k severu, ještě není vyhráno, zejména v létě, kdy teploty se vyšplhají do zabijácké výše 50 stupňů Celsia. Odhaduje se, že denně dojde k smrti žízní a vyčerpáním některého z dezorientovaných zoufalců. Pilot helikoptéry komentoval: Když v pondělí uvidíme stopy v poušti a nikoho živého nespatříme, tak ve středu začneme pátrat po mrtvolách. Camino del Diablo, takto právem proklínané stezky.

Ochrana hranic je v kompetenci federální moci. Ta si od armádních složek vypůjčuje všelijaké moderní vybavení jako infrared cameras, high tech sensors, satellite imagery a tzv. UAV (Unmanned Aerial Vehicles), surveillance drones - letadla bez pilota, schopná zaznamenávat pohyb terénem po dobu deseti až dvanácti hodin. Když zadržená osoba je nedobrovolně vrácena na mexickou stranu, nejspíš se znovu pokusí o přechod, jenže kojoti znovu vyžadují platbu, kterou si většinou ten který chudák již nemůže dovolit. Pokud by se pokusil projít bez placení na vlastní pěst, kojoti neváhají ho zabít. Rovněž se snaží znepříjemnit život pohraniční stráži. Když ne střelbou, tak aspoň kamením, zasáhnout její pojíždějící vozidla a roztříštit sklo. K takových střetům dochází v průměru dvakrát denně.

Rančeři v pohraničních oblastech si stěžují na ztrátu dobytka, koní, krádeže automobilů k potřebě dalších pronikajicích hord a přetváření terénu do podoby nevábné latriny. Dochází i k vážným incidentům s případnou ztrátou života. Situace se natolik vyostřila, že Bill Richardson, guvernér státu Nové Mexiko, vyhlásil na čtyřech okresech

mimořádný stav (emergency). Richardson, vzdor svému anglosasky znějícímu jménu, je hispánského původu, tak jako téměř polovina (42%) obyvatel státu. V době Clintonova prezidentství byl napřed členem vlády, poté americkým velvyslancem u OSN. Teď je považován za jednoho z reálných uchazečů na nominaci Demokratickou stranou v příštích prezidentských volbách. Španělština již je jednou ze dvou oficiálních řečí ve státě.

Jestliže v Novém Mexiku pro ilegální přechod hranic dochází k 65.000 zatčením ročně, v sousední Arizoně je jich téměř půl milionu. Pouze na úseku v oblasti města Tucsonu jsou jich dva tisíce denně. (Do Tucsonu zavítám téměř každý rok, letos tam znovu míním zamířit. Pokud bych tam v blízkosti hranic zažil něco zajímavého, pospíším si svěřit se na těchto stránkách NP.)

Nedávno zřízené ministerstvo Department of Homeland Security odhaduje, že při zachování současného tempa vylepšování kontroly na pohraničním území, kýženého cíle se dosáhne za 400 let, tedy doby stejně dlouhé jako od počátků evropské kolonizace Ameriky - a při nevědeckém porovnání s českou historickou zkušeností by se tak došlo až do doby Přemysla Oráče.

Je primární odpovědností státu postarat se o bezpečí svého území a jeho obyvatel. Ač od roku 1986 se zvýšil počet příslušníků pohraniční stráže třikrát a její rozpočet zmohutnil desetkrát, dosažení kýženého cíle bezpečnosti se příliš nedaří. Dochází tedy ke svépomoci, iniciativě bez úředního souhlasu. Nejen místní farmáři, ale i dobrovolníci ze sousedních států vytvářejí jednotky tzv. Civil Homeland Defense Corps, jimž se dostalo mediálního pojmenování Minuteman – odkaz to na dobu revolučního povstání proti Britům v osmnáctém století, kdy kolonisté vytvářeli domobranu, schopnou do minuty se chopit zbraní (z čehož pak ono jméno).

Novodobí Minutemani opakovaně ujišťují, že nemíní konkurovat pohraniční stráži, nemíní se pouštět do střetů s ilegály, ale na jejich přítomnost upozorňovat ony nedostatečně vybavené orgány státu. Nicméně, politicky korektní a tolik hákliví kritici tyto Minutemany – pojmenování to historicky chvalitebné - zdevalvovali nálepkou Vigilantes, takto kdysi označovaných usedlíků Divokého Západu, kteří brali do vlastních rukou zákon tam, kde vládní moc ještě nefungovala.

Již vzniklo dvacet poboček, útvarů, těchto Minutemanů a další přibývají, ve snaze dělat to, co stát nedělá, ač by měl. Značně aktivní v jejich řadách je Kaliforňan Jim Gilchrist, účetní na penzi, který teď navíc usiluje o zvolení do Kongresu. Zatímco kalifornský guvernér Arnold Schwarzenegger má pro Minutemany pouze slova chvály, poněvadž se už skutečně zasloužili o zpomalení přílivu ilegálů, přezident George W. Bush je odmítá oním opovržlivým označením Vígílantes.

Bush zdůrazňuje svou vizi tzv. compassionate nation – národa nesobeckého, soucitného, který ale rovněž věří v závaznost zákonů. Předložil plán jednak o zpřísnění hraniční kontroly, jednak o možnosti legálního vstupu systémem temporary worker program. Bush ujišťuje své kritiky, že tato vstřícnost neznamená jakousi amnestii, že porušovatelé zákonů nebudou odměněni následnou šlechetnou legalizací, vrcholící udělením amerického občanství.

Spor, zda mít dveře nadále otevřené či zda je přibouchnout, nelze redukovat na konflikt mezi liberály a konzervativci. Velkorysost prosazuje podivná aliance kapitalistů, mluvčích menšin (které leckde, jako například v Kalifornii, se již stávají většinou), církví a politicky korektních intelektuálů z lepších kruhů. Však kdo by jim byl ochoten vařit, uklízet, posluhovat? Zemědělství, stavebnictví, posluha v hotelech, restauracích – k takové práci rodilého Američana těžko dostanete. Proč ale kapitalisté, vykořisťovatelé s nimi ruku v ruce? Právě proto, že jsou vykořisťovateli. Z hlediska jejich zájmu přebytek pracovních sil nikdy nebyl dostatečně velký, stejně jako poskytovaná mzda nikdy nebyla dostatečně nízká. Americká obchodní komora (U.S. Chamber of Commerce) začátkem roku 2006 jako jednu ze svých priorit vyhlásila svou opozici k přijetí zákonů, které by omezily příliv cizích pracovních sil. Zdůraznila, že nezaměstnanost je minimální a vbrzku do důchodu odejde generace tzv. baby boomers, početně silných ročníků poválečné generace. Výsledky práce této mohutnící menšiny jsou též tuze k prospěchu domácímu hospodářství v Mexiku. To se ročně obohacuje sumou, odhadovanou na 20 miliard dolarů, zasílanou zpět domů příbuzenstvu.

Nechybí ovšem opačná, rovněž nezvratitelná tvrzení. Kalifornie utratí na ilegálech čtvrtinu svého rozpočtu. Lékařská péče a vydávané poukázky na jídlo (tzv. food stamps) přijdou na 65 miliard dolarů. Čtvrtina všech vězňů ve federálních kriminálech jsou ilegálové - další to miliardový výdaj. Zákon EMTALA (Emergency Treatment and Active Labor Act) nařizuje povinnost nemocničního ošetření kterékoliv osobě, jakkoliv nemajetné, nepojištěné a v zemi ilegálně přítomné – včetně poskytnutí péče při porodech. (Zákon, který by odepřel automatické udělení amerického občanství dětem narozeným ilegálně v USA se zdržující osobě, dosud neprošel.)

Praxe jednotlivých států je v mnohém nejednotná a případně i schizofrenní. Arizona už odhlasovala zákaz výpomoci ilegálům z peněz daňových poplatníků. V roce 2006 se v jedenáct státech má v této záležitosti uskutečnit referendum. Devět států dovoluje vydávat ilegálům řidičské průkazy – nezřídka hlavní průkaz totožnosti v zemi, kde neexistují občanské legitimace. (Jejich zavedením by došlo k zániku demokracie a výpuku totalitního jařma – pokud jste snad nevěděli.) Velké hádanice u toho. Na jedné straně rozhořčená otázka, proč odměňovat porušovatele zákona. Deportovat je, pryč s nimi! Na druhé straně tvrzení, že přece nelze ze země odstranit jedenáct milionů lidí a přece je lepší mít nad nimi aspoň nějakou kontrolu. Je to též věc bezpečnosti v dopravě, když teď už beztoho sedí za volantem, často bez potřebné zručnosti a určitě bez potřebného pojištění. Některé státy poskytují finanční úlevy svým ilegálům na studiích a ve třech státech (Nové Mexiko, Oklahoma a Texas) mohou získat i stipendia.

V roce 2006 Kongres bude jednat a hlasovat o přijetí dvou imigračních zákonů.

Navrhovateli jednoho z nich jsou senátoři John McCain (Republikán z Arizony) a Edward Kennedy (Demokrat z Massachusetts). Specifikují podmínky onoho Bushova guest-workers programu dočasných hostujících pracovníků: po důkladném kádrovém prošetření,. zaplacení poplatku 2.000 dolarů a též doplacení daní, lze pak za šest let získat legální status a cesta k získání občanství je otevřena.

Druhý zákon navrhují republikánští senátoři John Cornyn z Texasu a Jon Kyl z Arizony. Jejich záměrem je uvést pořádek do administrativních a kontrolních záležitostí jako vydávání realistického počtu pracovních povolení a trestního postihu zaměstnavatelů ilegálů.

Rovněž se bude projednávat Texasem prosazovaný tzv. DREAM Act (Development, Relief and Education for Alien Minors) k prospěchu potomstva ilegálů, kteří přišli do USA jako děti a zvládli vyšší vzdělání. To by pak opravňovalo k zařazení do kategorie permanentních rezidentů s právem získat odpovídající zaměstnání.

Není nouze o iniciativy snažící se prosadit podmíněné či i neomezené amnestie pro ilegály, se slibem získání občanství, za různých podmínek, jako například během osmnácti měsíců obstát při zkoušce z angličtiny. Jiné návrhy posazují princip zásadní diskvalifikace pro požitky z federálních zdrojů (zejména welfare, social security a spousty dalších podpůrných programů).

Odborníci odhadují, že v prezidentských volbách 2008 bude v primárkách klíčovým sporným bodem právě otázka imigrace.. To by mohlo být značně k prospěchu předpokládaného kandidáta Richardsona, ucházejícícho se o nominaci Demokratickou stranou. Podle výsledků nedávného průzkumu, 78 procent veřejnosti se domnívá, že vláda nedělá dost k tomu, aby ochránila zemi před přílivem ilegálů a domáhá se rozhodné akce. Takových nálad si politici jistěže povšimnou.

K O N E C   P Ř Í Š T Ě

Neoficiální stránky Oty Ulče