Před týdnem jsem se z Prahy - ruzyňského letiště Václava Havla - vrátil to New Yorku. Přistáli jsme v přesně slíbenou minutu, načež následovala jedna hodina čekání, než se uvolní místo kde zastavit, zaparkovat, vystoupit, pak se dát na několik dalších minut či spíš hodin dlouhý pochod a postávání v mnohatisícovém davu v pořádné tropické výhni. Konečně vystát frontu k získání vstupního razítka od imigračních oficiálů, jakož i na pohybujícím se pásu identifikovat pokud možno vlastní kufr a jeho se chopit.

Nyní tedy již týden uplynul a v nedělním ránu 14. června v New York Times zírám na titulek dopisovatelů (Eric Schmitt a Steven Lee Myers), momentálně adresou Riga, hlavní město Litvy, U.S. IS POISED TO PUT HEAVY WEAPONRY IN EASTERN EUROPE. Východní Evropou se míní i Evropa střední čili i naše rodná česká zem. Slůvko „poise“ anglicko-český slovník překládá s nabídkou alternativ: „rovnováha, postoj, držení těla, balancovat, rovnoměrně zatížit, ve vzduchu viset“. Toť v souvislosti s notně překvapující novinkou o americkém umísťování heavy weapons neboli těžkých zbraní v prostoru východoevropském, čímž se míní i ten český.

Helemese, to je ale překvapení! Minule se prosadila mírumilovná vůle národa, který válečným štváčům zhatil jejich záměr zaplevenit brdské lesy, pralesy, imperialistickými radary. A teď tato provokativní iniciativa prapodivně si počínajícího a vbrzku nedobrovolně končícího prezidenta Obamy sporného původu. V předchozím jednom dni utržil pořádnou porážku v Kongresu, který velkou většinou hlasů včetně i přislušníků jeho vlastní Demokratické strany odmítl schválení prezidentovy důležité komerční dohody (Transpacific Trade Agreement). Media včetně těch nejsympatičtějších vůči Bílému domu nečekaný debakl pepřila adjektivy jako například stunning (omračující), humiliating (pokořující), ignominious (potupný).

- - -

Taková je tedy situace na evropském kontinentě, jehož poválečné (1945- ) hranice - Krym, východní Ukrajina - podstatně porušeny byly. „Tanky nepotřebují vstupní viza,“ takto Putin realisticky ujišťuje a činy dokazuje, se zdůrazňováním, že Ukrajina a baltické republiky čpí nacistickými sympatiemi.

Záměr Pentagonu umístit tanky a ostatní druh těžkých obrněných vozidel, spolu s 5000 příslušníky amerického vojska na východoevropském území, ještě zcela nevzplál, ale již dochází k pohrávání se sirkou s případně explozivním potenciálem. Lubomír Zaorálek, český ministr zahraničních věcí, ve svém nedělním televizním vystoupení ujišťoval či aspoň předvídal, že sankce uvalené evropským společenstvím na Rusko za jeho nedávné prohřešky setrvají až do konce tohoto roku 2015. Předpokládám, že termín je ovšem pozměnitelný s odkazem na stařičký precedent „Se Sovětským svazem na věčné časy, ale ani o jeden den déle!“ Rovněž se dočítám cosi o dlouhodobých hrozbách v následujících dekádách, hodnocení EU a NATO, dokumentu před dvěma týdny podpisem schváleného jakýmsi vrcholným státním bezpečnostním výborem.

Oficiálně ve Washingtonu nejvyšším vojenským pánem, a tudíž i Obamovým mužem, je generál Martin E. Dempsey, mnohohvězdičkový Chairman of the Joint Chiefs of Staff, šéf všech šéfů - vojsko, letectvo, námořnictvo, námořní pěchota. Návrh Pentagonu musí získat souhlas ministra národní obrany, jakož i Bílého domu. Přihlédnout se musí ke stanovisku spojenců NATO a ovšem i - a to zejména - k předpokládaným reakcím v Moskvě.

Při uvážení nynějšího méně než harmonického vztahu mezi Izraelem a Washingtonem, překvapivou shledávám zprávu, že v Izraeli byl tento Dempsey právě dekorován za zásluhy svým counterpart - tamějším partnerem s touž hodností.

„Velmi závažný politický posun,“ takto komentoval James G. Stavridis, někdejší admirál, jakož i nejvyššší velitel NATO, v současné době děkan na univerziitě Tufts ve státě Massachusetts (Fletcher Schoool of Law and Diplomacy).

- - -

Mark Galeotti, profesor na New York University se zaměřením na počínání ruských sil vojenských a bezpečnostních, vyjádřil názor, že i dodané tanky bez posádky mají svůj význam. Podle dosavadního stavu věcí se počítá s miniaturním nasazením 150 příslušníků vojska rozptýleného do oněch tří baltických republik, v roce 2004 do NATO přijatých. Navíc prapor o síle 750 příslušníků a případně i příslušnic se rozmístí v Polsku, Rumunsku, Bulharsku a patrně i Maďarsku. Dodané válečné vybavení (1200 vozidel, 250 tanků M1-A2, obrněných vozů Bradley, též howitzer - houfnice) nebude pod kontrolou Američanů, ale místních pověřených kádrů. Dřivější americká zkušenost: USA v Kuvajtu: celé jedno desetiletí před iráckou invazí v roce 1990 trvala ochrana a péče o vybavení pro 3000 až 5000 přislušníků obranných sil. Po střetu s agresory úspěšně potřenými došlo k promptnímu vykopnutí ze zachráněné země.

Nic ale v NATO doopravdy rozhodnuto nebylo. Prozatím jen jeden prapor třetí pěší divize se na stanoveném místě pravidelně střídá s jiným praporem. O eventualitě přesunu a lokaci jak mužstva, tak válečného materiálu se již dlouho mluví, aniž by došlo k něakému rozhodnému kroku. Od toho nejspíš odrazují obavy, že jakoukoliv z takových iniciativ by Kreml mohl pokládat za porušení ducha dohody uzavřené mezi NATO a Ruskem v roce 1997. V té dohodě byl závazek, že obě strany se nepovažují za adversaries - za „soky, protivníky“. Tedy se považují za „partnery, spolupracovníky či dokonce za spojence“? Slyšet lze hlasy v NATO, že putinovské iniciativy krymské a ukrajinské deklasují dřív podepsané závazky do stavu vyjádřeného adjektivem „moot“ – něčím, co je „sporné, diskutabilní“.

Takže prozatím ani imperialistické radary v Brdech nebudou.

KONEC

Neoficiální stránky Oty Ulče