Jak moc důležitý je původ, náboženství či sexuální orientace?

Postupně zveřejňované výsledky amerických voleb do Kongresu a guvernérů států americké unie jsou doprovázeny různými nej. Demokratická strana do Kongresu prosadila dvě indiánky, dvě muslimky a guvernéra, který se označil za gaye. Není vůbec překvapující, že americká liberální média a od nich opisující média česká hlásají, jakých že to prvenství bylo v americké politice zase dosaženo.

Ve Sněmovně reprezentantů tak zasedne bezmála devadesát žen, naprostá většina za Demokratickou stranu. Mimo jiné byly zvoleny údajně první dvě indiánky, tj. reprezentantky původních obyvatel USA, a dvě muslimky.

Vítěz guvernérských voleb v Coloraduje dosavadní demokratický kongresman Jared Polis, který se již během svého působení v Kongresu otevřeně hlásil k homosexuální orientaci. Podle AP se tak stane vůbec prvním guvernérem, který se netají tím, že je gay. Již v únoru 2015 se stala guvernérkou v Oregonu demokratka Kate Brownová, která se považuje za bisexuálku. Svůj úřad nyní obhájila.

V liberální společnosti, která propaguje rovnost pohlaví a „nedůležitost“ sexuální orientace, působí vyzdvihování takovýchto jedinců poněkud anachronicky. Není náhodou mnohem důležitější, zda opětovně nebo nově zvolený guvernér či člen Kongresu je schopným člověkem? Demokratická strana tak pokračuje v „přepisování dějin“. A právě bývalý americký prezident Barack Obama, první Afroameričan v prezidentské funkci, není nijak zvláště dobře hodnocený a dokonce ani „liberální“ historici ho nezařazují do popředí.

Vliv USA v éře Obamy na světové dění postupně klesal, a pokud se Obama do něčeho „namočil“, neskončilo to dobře. A tam, kde se angažovat měl, jako v případě Ukrajiny, nechal za sebe mluvit německou kancléřku a taky to nedopadlo dobře. I u nás jsme si zažili podobnou „revoluci“, když se do vrcholné politiky dostalo několik Romů. Od té doby už uběhlo hodně vody a následovníci nejsou vidět.

Americká média tak zdůrazňováním původu, náboženství či sexuální orientace dále tlačí na pilu pozitivní diskriminace. A přesto mnohem důležitější bude, zda výše jmenovaní jedinci nebudou jen exoty, na které se bude ukazovat (tu kladně, tu záporně). Zda budou schopni pracovat pro celou společnost, či zda budou prosazovat úzké zájmy své skupiny, ze které vzešli. Na konci Obamova mandátu bylo hodně komentátorů, kteří upozorňovali na fakt, že v černošské menšině někde na periferii Chicaga se Obama žádné podpoře netěšil a nebyl to „jejich“ prezident.

Je tedy velká otázka, zda zástupci minorit na kandidátkách Demokratické strany nejsou hlavně výkladní skříní této strany a její bělošské reprezentace a nic podstatného to neznamená.

Převzato se svolením autora z JanBarton.blog.idnes.cz