Vyskytuje se jak v mezinárodním, tak i v mnohém domácím balení. Jeho nejčerstvější verze se již značně zviditelňuje v nynější americké předprezidentské volební kampani, hodně tak v Chicagu, solidní bázi spjaté s tradicí tamějšího rodného syna al Capona. Oživeno v roce 1968, v českých myslích snadno pamatovatelného.

S velikánskou vášní je teď zdůrazňován bezobsažný požadavek BLACKS LIVES MATTER o hodnotě černošských životů, jako by snad někdo někde takovou samozřejmost popíral. Každopádně ji popírá chicagská realita - nedávný víkendový rekord více než čtyřiceti čerstvých černošských (přesněji tedy Afro-American) nebožtíků způsobených střelci ve vlastních řadách. Martin O’Malley, guvernér státu Marylandu a značně neúspěšný zájemce o povýšení do Bílého domu, se pokusil zviditelnit svým politicky nekorektním vyjádřením, že všechny lidské životy v jakékoliv pigmentační podobě, tedy i napadení běloši, mají svou nějakou hodnotu. To ale ve správně pokrokových kruzích vyvolalo tak značnou nevoli, že ustrašený guvernér přispěchal s pokornou omluvou za své dostatečně nepromyšlené stanovisko. (Prozatím nejčerstvější FBI zdroj z roku 2008: z celkového počtu 520 161 porušení zákona s mezirasovou motivací, černoši – menšina, 13,2 % všeho obyvatelstva - jich proti bělošské populaci spáchali 429 444, kdežto bělošská většina se proti černošské menšině nezákonně zachovala v 90 717 případech. Zájemce nechť porovná výsledné disproporce.) Ačkoliv 90 procent zabíjení zůstává záležitostí ve vlastních afro-amerických řadách, a značné je jejich vraždění nečernošských obětí, ty nikdy nejsou v prostředí mediálního zájmu tak jako jsou ojedinělé incidenty, když běloch - buď policista, nebo civilista - je tím provinilcem.

- - -

Zásadně se nehledá odpovědnost ve vlastních řadách, ale tam, kde se to smí - a to jsou křesťané, konzervativci, muži a běloši. Kdykoliv dojde k muslimskému teroristickému útoku, záležitost se vysvětlí eufemismem (“nehoda v pracovním prostředí“ je hodně populární) nebo se nám dostane výčitek za křižácké výpravy, které skončily koncem třináctého století (rok 1291).

Sensitivity - přecitlivělost má nosný explozivní potenciál, vyskytuje se v přemnoha podobách., lze ho spáchat pouhým slovem pokládaným za urážku čehokoliv islámského. Nejvyšší soudce v pakistánské metropoli se k fenoménu blasphemy vyjádřil takto: „Kdokoliv je obviněn ze spáchání rouhání, měl by být na místě zabit, to je náboženská povinnost.“

Po prozatím nejposlednějším masakru v Paříži a před podobným počínáním v Kalifornii, byť v menším rozsahu, Hillary Clintonová, dychtivá kandidátka na návrat do Bílého domu, tentokrát v prezidentské funkci, prohlásila velmi zřetelně: „Islám není naším nepřítelem. Muslimové jsou mírumilovní a tolerantní a vůbec nemají něco společného s terorismem.“ A máme to. Jako by nikdy nebylo 11. září 2001, bostonského maratonu, bombardování železnice v Madrinu, Londýně, zabíjení studentů v Keni, turistů v Bali a mnohé, přemnohé události.Takto správně politická levice promluvila..

Posloužil bych odkazem na výtečného Luďka Frýborta, adresou ve Hannoveru, například na jeho výtečnou stať (Nový Polygon 6/2015), pár poznatků kurzívou:

Islám, navenek sebejistý, svou nedostatečnost bolestně pociťuje. Reaguje na ni podobně, jako reagoval sovětský režim na vlastní zaostalost: chloubou a vypínavostí.
Křečovité snahy dokázat, že všecko, všecičko je plodem islámského ducha. To sice odporuje uvedené již súře, dle níž nic není plodem něčího ducha, nýbrž darem Alláhovým. Navzdory snaze dokázat sám sobě svou morální a materiální nadřazenost pozoruje současný muslim s nevolí, že čehokoli užívá, od aut a mobilních telefonů až po ty kalašnikovy, nic není dílem jeho rukou a mysli, nýbrž převzal od nevěřících.
A co nelze popřít, ani zlehčit, to prostě zakázat..... výraz žárlivosti na nepopiratelný a stále se zvětšující náskok Západu. Nemaje čím svůj deficit vyrovnat, staví kolem sebe islám hradbu vyloučení: cokoliv předislámského či mimoislámského je nejen bezcenné, ale i škodlivé a hodné zničení.... Islámský stát všude v dosahu své moci demoluje nenahraditelné památky vysokých kultur starověku, dokumentuje jeho sestup. Bývaly doby, kdy islám uměl stavět. O něco později napodobovat. Teď už jen bořit. Je to stav, v němž se nachází současný islám.
Nauka výbojná, povýšenecká, přitom sterilní, v raném středověku ustrnulá, neznající tolerance a vzájemnou dohodu uznávající pouze jako protivníkův ústupek, z něhož bude vykročeno na další cestu k porobení všeho světa zákonu Prorokovu.

- - -

Již delší dobu obdivuji kuráž v Irsku narozeného Brita Patricka Condella, kromě jiného i autora víc než stovky výtečných video monologů. O koránu se vyjadřuje jako o „výronu nenávisti“, islám pokládá za „náboženství války“. Od nás se očekává, abychom byli tolerantní a respektovali náboženství, které nezná smysl žádného takového slova. Abychom změnili naše hodnoty, a tím se přizpůsobili k náboženství, jež se v ničem a nikomu nepřizpůsobuje. Islám je vždy jen jednosměrná ulice. Turecký premiér se domáhá, aby islamofobie byla prohlášena za zločin proti lidskosti, aniž by se někde našlo dost síly prohlásit islám za zločin proti lidskosti.

Od projevů takové kuráže už uplynulo několik roků. Přemnohé se změnilo - k daleko horšímu. Nejen Paříž a zabíjení karikaturistů, ale rozmach terorismu s uřezáváním hlav a upalováním zaživa.

Co ještě horšího by se mohlo stát?

Prozatím by jím mohl snad být již existující výskyt oportunistických kolaborantů, kteří takové hrůzy racionalizují, ospravedlňují a obviňují jejich oběti. Že přece Američané si zničení mrakodrapů sami zavinili, zasloužili si svým hanebným počínáním. Ony vraždící a sebevražedné fanatiky bychom měli, ba museli chápat.

Teď už dost pravidelně můžeme sledovat televizní záznamy z Londýna a dalších metropolí, jak údajní islámští studenti pochodují, protestují, mávají plakáty s požadavky typu SMRT DEMOKRACII, SVOBODĚ, UŘIZNOUT HLAVU VŠEM, KDO URAZÍ MOHAMEDA.

I v americkém, zejména univerzitním prostředí se prosazuje takové přetváření toho, čím dřív bývala svoboda slova. Pozvaní řečníci bývají nyní ukřičeni dřív, než mohli promluvit. Zrovna včera jsem se z televizní obrazovky dozvěděl, že svoboda projevu přece záleží na obsahu projeveného. Mohutný to hlas popuzené pokrokové levice.

Dočká se Západ záchranců své civilizace? Náznak takové naděje prozatím zůstává jaksi v nezřetelnu.

KONEC

Neoficiální stránky Oty Ulče