16.4.2024 | Svátek má Irena


USA: Obtižné je zavděčovat se mocným živlům

17.7.2018

Nynější americký prezident, neuznávaný ve své funkci značným množstvím hlasů, aby se potýkal s množství nepřátel na mnohých stranách, v prostředí domácím, jakož i ovšem zahraničním. Donald Trump v pondělí prvního červencového týdne (2018) informoval světovou veřejnost na shromáždění NATO, že nejen mnoho členských států zdaleka je vzdáleno od plnění svých svých závazků 1 až 2 %, ale že situace je v nejednom případě natolik tristní, že USA hradí 90 % všech členských výloh.

Media - nejen domácí, ale i zahraniční - do světa vytrubují nehoráznosti, že znační mluvčí údajných zájmů evropských států již po dekády tvrdí, že tento dočasný rezident Bílého domu ve Washingtonu je ve skutečnosti slouhou moskevského Putina.

Na snídani v Bruselu trávil prezident Trump svůj čas s generálním tajemníkem NATO Jensem Stoltenbergem a při rozhovoru a hodnocení Německa washingtovský návštěvník vyjádřil názor s hodnocením jako being captive to Russia, což při první příležitosti přimělo k reakci oprávněně uraženou kancléřku Angelu Markelovou. Zamlada vyrůstala ve východní části Německa, pečlivě budující socialismus podle sovětského vzoru. Trump se svou reakcí neváhal, prohlásil, že Germany si totally controlled by Russia, zdůraznil německé závazky zásluhou závazků dodávek ruských dodávek oleje a plynu cestou Baltického moře

Není nijak obtížné pozorovat rozdíl počínání evropských členů společenství NATO, existujícího od roku 1949. Nynější počet jeho členů již docílil počtu dvou tuctů, plus minus. Reakce o počínání je zřetelně pozorovatelná podle rozdílné zkušenosti: zda to byl vývoj kapitalistický, či socialistický podle moskevského vzoru. Jinak si počínali členové se západní zkušeností, jinak ti socialističtí, značně již přizpůsobení i do vojenské výstroje.

Po druhé světové válce došlo k válce korejské, od léta roku 1950, se značnými pohyby fronty, až do nikoliv permanentního mírového vyřešení. Oficielně to byl střet Spojených národů zásluhou počínání OSN, kde značnou, převážnou silou byla ta americká a značný byl i podíl turecký.

- - -

Po rozpadu Sovětského svazu a sovětského východního bloku, mnohé se pak pozměňovalo, počínání NATO se začalo dost lišit stát od státu, přibývalo nových členů a rovněž nových bojišť v mohamedánských končinách. Naprostá většina všeho počínání zůstávala na bedrech Washingtonu.

Převážně vše zůstávalo břemenem americkým.- z devadesáti a i více procent. Rozšiřující členství v NATO též znamenalo nutnost vyřešení odpovědnosti v rámci takové komplikující se organizace. Zřetelně největší břemeno zůstává ovšem na Washingtonu, ale každý členský stát se musí ze svých sil odpovídat za pořádek ve svém domácím prostoru. Washington dodá zbraně, ale případný střet na vlastním území bude především odpovědností onoho státu.

Členské povinnosti NATO se však nemohly stát notným finančním břemenem: pouhé jedno až dvě procenta národního rozpočtu hrozily pozřít. Dosavadní výsledek je trapně neuspokující.

NATO z oněch dvou tuctů členstva, podle nejposlednějšího výsledku pouze PĚT členů se obtěžovalo dosahovat tohoto minima. Z bývalých členů Varšavské smlouvy tento závazek plní jen jeden, a to Polsko. Neplníme my Češi, po listopadu 1989 tak nečinili žádní prezidenti - ani Havel, Klaus, Zeman, nikdo z nich. Značně větším břemenem a tudíž proviněním ovšem zůstává počínání Londýna, Paříže a zejména Berlína. Však přece nejmohutnější ekonomickou silou evropského kontinentu je Německo, před sedmdesáti či kolika lety tak důkladně zdevastované.

- - -

Nyní dlužno se soustředit na americký kontinent, na USA. Jedním ze zřetelných zdejších bolehlavů je budoucí existence ICE - federální organizace snažící se zabránit úplnému hraničnímu kontrolnímu rozpadu. Prozatímní hodnocení této prekérní záležitosti dochází k výsledku, že čtvrtina americké veřejnosti dává přednost tuto ICE zrušit a ničím ji nenahradit, kdežto aspoň polovina americké společnosti tento útvar jako zcela nezbytný nadále potřebuje.

Značně jsem se začetl do textu dvou autorů - Brent Bozell a Tim Graham -, jejichž text má název „The Media vs.Brett Kavanaugh“, Townhall, 11. červenec 2018. Jednou z nedávných příčin celoamerického téměř pozdvižení byla dost očekávaná resignace soudce Kennedyho u Nejvyššího soudu v zemi - devět jurisperudentů s celoživotní kariérou, osobnosti nesesaditelné.Tento Kenneddy v této roli zdárně fungoval několik desetiletí a nyní, začátkem toho léta, oznámil rozhodnutí svou významnou justiční kariéru ukončit. Takové významné vakuum se stává příležitostí zahájit pátrání po nástupci a je to významná role a odpovědnost prezidenta státu, v tomto případě tvora nenáviděného podstatným množstvím veřejnosti vesměs značně levicové politické orientace.

Takovou příležitost zmeškala Hillary Clintonová, uniklo jí tolik dychtěné prezidentství, vzdor všelijakému nepoctivému počínání, její spíš křivé přísahy. Bílý dům poskytl informaci o vybraném seznamu 25 kandidátů. Počet kandidátů se zúžil na čtyři nejpravděpodobnější a před pár dny došlo k oznámení vítězného výsledku, jímž byl Brett Kavanaugh, s praxi soudce u odvolacího soudu, před tím s praxí jako pravé ruky nyní právě rezignujícího soudce Kennedyho. V nynější době se tento kandidát věnuje výuce na dvou nejprestižnějších juristických učilištích - Harvardu a Yale.

Z hlediska politické orientace anti-Trumpově zaměřené, žádný v možných kandidátů by nebyl v kruzích Demokratické strany přijatelný. Trumpova prozatímní volba není zárukou, že vybraný kandidát získá většinu hlasů v zákonodárném schvalovacím senátu.

Ultralevice již blyští nejostřejšími zbraněmi - Nancy Pelosi, ex-prezidentka druhé zákonodárné komory, Maxine.Waters a další fanatici usilující Trumpa vystrnadit z prezidentské funkce, v níž si prozatím výtečně počíná. Mezi nimi například vyzařuje senátorka Kamala Harris, která po oznámení Trumpovy volby ve prospěch kandidáta Kavanaugha charaterizovala tuto volbu vyhodnocením, že to je druh nominace, která znamená existenční hrozbu zdraví sta milionů Američanů. (Což by znamenalo s jednoduchým počtářstvím téměř jednu třetinu celičkého amerického národa).

Levicové websites jako například Daily Beast zavrhovaly Trumpův seznam kandidátů jako komplot „katolických fundamentalistů“.

Známá novinářka Nina Totenberg při té příležitoti využila útok na Clarence Thomase, jednoho z devíti členů Nejvyššího soudu, s obviněním ze sexuálních nepřístojností.

Soudkyně Nejvyššího soudu Ruth Ginsburgová přednesla varování, že rezignace soudce Kennedyho znamená „end od the world as we know it“ - konec světa, tak jak ho známe.

KONEC