24.4.2024 | Svátek má Jiří


USA: Obama slaví, Američané smutní

10.8.2011

Ve čtvrtek 4. srpna 2011, když prezident Barack Obama slavil 50. narozeniny, Dow Jonesův index klesl o 500 bodů. Není divu, že prezident je za současné ekonomické situace, špatné i po utracení bilionů dolarů a vytvoření mamutího dluhu, velice nepopulární; podporuje ho jen 45 procent Američanů.

Toho si je politolog Kryštof Kozák vědom („Obamova smutná padesátka“, MF Dnes 30. 6.), příčiny Obamova neúspěchu a nepopularity však identifikuje mylně.

Obamovy těžkosti podle Kozáka pramení z toho, že on je racionální, zatímco jeho političtí oponenti a občané nikoli. Obamův přístup k politice je prý „založen na racionálních argumentech“, zatímco „v řadách republikánských kongresmanů sedí ideologicky zaseklí pravicoví radikálové, kteří nejsou ochotni racionálně diskutovat“.

Což může vést k čemu? „Pokud Obamův styl selže, bude to varovný signál pro budoucnost demokratického politického systému.“

Možná. Ale možná je vše jinak. Barack Obama vstoupil do prezidentského úřadu jako velice nezkušený politik, který v celoamerické politice působil čtyři roky, ani ne své celé jedno senátorské období. Výsledek voleb v roce 2008 mylně interpretoval jako přání voličů posunout Ameriku výrazně doleva, k socialismu evropského typu. Volby 2008 však nebyly ničím takovým, byly jen periodickým střídáním moci od republikánů k demokratům, aniž cokoli změnily na faktu, že Amerika je a zůstává středo-pravou společností (stejně jako Evropa je a zůstává středolevou společností).

To si Obama neuvědomil a na jaře 2010 proti vůli většiny občanů protlačil Kongresem nepopulární zdravotnickou reformu, v důsledku čehož se přičinil o volební porážku kongresmanů své strany v loňských listopadových volbách. Prostě, pokud jde o zdravotnickou reformu, jednal jako „ideologicky zaseklý levicový radikál“.

Jde-li o dlouhodobé zdraví demokratického politického systému, nejoptimističtějším vývojem posledních dvou let je vznik a vzestup hnutí Tea Party. Toto hnutí říká „Ne!“ vyšším daním, požaduje škrty státních výdajů a snižování zadlužení.

Uvědomuje si, že současná míra státních výdajů a zadlužení je neudržitelná a musí nastat změna, reforma, má-li demokratický politický systém přetrvat. Pokud by současný stav vysokých státních výdajů a neustále se zvyšujícího dluhu pokračoval, již splácení úroků z dluhu - aniž dochází ke splácení dluhu samého! - by bylo ochromující a spotřebovalo by až dvacet procent všech daňových výnosů. A vzhledem k tomu, že Amerika nejvíce dluží Číně - a všichni víme, kdo je to „Čína“ - pak splácením úroků z dluhu američtí daňoví poplatníci financují Čínskou lidově-osvobozovací armádu.

Jsou pravicoví republikánští kongresmani „ideologicky zaseklí“ a „radikální“, když vědí, že zvyšování daní, výdajů či dluhu by bylo jen pokračováním současné zhoubné cesty, která nakonec žádné racionální řešení nemá?

Anebo to naopak racionalitu projevují oni, když tento zhoubný trend požadují zastavit a obrátit? A řešením není zvyšování daní či další navýšení dluhu, nýbrž naopak snižování výdajů, neboť dluh způsobily ony (navíc zvýšení daní u skomírající ekonomiky ji může nadobro dorazit).

Selhání Obamova stylu politiky by tak nebylo neblahým pro budoucnost demokratického politického systému - ten nestojí a nepadá s osudem jednoho politika, natož tak nezkušeného a slabého jako Obama.

Bylo by však zastavením cesty k socialismu - a ke stále vyšším a vyšším daním, a/nebo vyšším a vyšším státním výdajům, a/nebo vyššímu a vyššímu dluhu. Čímž by naopak napomohlo zachování demokratického politického systému před permanentní fiskální neodpovědností a nekonečně bobtnajícím státem.

MfD, 8.8.2011

Autor je politolog, ředitel Občanského institutu