Před tisíci svých příznivců v Chicagu pronesl Barack Obama jakousi politickou závěť. Ameriku předává silnější a zdravější. A teklo hodně slz.

Za pár dnů předá Obama prezidentský úřad nově zvolenému prezidentovi. Za těch posledních několik týdnů stačil ale nakupit novému prezidentovi tolik překážek, že to svému nástupci docela pěkně „rozoral“. Veškeré úsilí posledních týdnů vrhl na to, aby dokázal ruskou stopu v amerických prezidentských volbách a z vyšetřování této stopy „náhodou“ uniklo tolik rádoby utajovaných skutečností, že to překonalo jakýkoliv myslitelný únik informací.

Ostatně, zájem ruských zpravodajců o americké volby připouští i Donald Trump, a sice jako v zásadě normální zpravodajskou aktivitu. Poslední „úniky“ z takzvané „britské stopy“ jdou ale nejdále. Tvrdí, že Rusko už Trumpa sleduje několik let, že má na něj kompromitující materiály přímo z Moskvy a že ho tímto způsobem hodlá Rusko „využívat“. Trump tyto spekulace popřel jako „fake news“ a vznesl řečnickou otázku, zda jsou USA stále ještě svobodnou zemí nebo v situaci nacistického Německa. Musím dát v této souvislosti za pravdu českému ministrovi zahraničí Lubomíru Zaorálkovi, který vypouštění těchto informací údajně od zpravodajců CIA a FBI považuje za cílený útok na nového prezidenta.

Obama ve svém projevu vyzdvihl to, že se daří americké ekonomice a že v této záležitosti předává zemi v lepším stavu, než v jakém ji v roce 2009 přebíral. Tehdy začínala naplno finanční a posléze ekonomická krize způsobená pádem finančního sektoru. USA nyní zažívají ekonomický růst. Dolar výrazně posílil vůči euru a nezaměstnanost je nízká. K tomu lze dodat, že cenou za tento stav je vysoká míra zadlužení federální vlády a jevy jako záporné úrokové sazby. Centrální banka USA pak použila metodu masivního tisku peněz (kvantitativní uvolňování) a právě za tuto cenu se současný americký akciový trh opět drží na vysokých hodnotách, o kterých řada ekonomů tvrdí, že jsou příliš vysoké (nadhodnocené), podobně jako před finanční krizí roku 2008/9. Jestliže Obama může svůj mandát hodnotit pozitivně na domácím poli včetně prosazení zdravotního pojištění nově pro celkem 30 milionů Američanů, o zahraniční politice ve svém projevu pomlčel.

Tam už je bilance Obamova působení horší. Svůj mandát zahájil velkolepým projevem na Pražském hradě na počátku roku 2009, těsně po nástupu do funkce. Slíbil, že bude usilovat o další odzbrojení v nukleárních zbraních a nový přístup jeho administrativy na Blízkém i Středním východě. Dobré vztahy s Ruskem označil také za zásadní a v dalším roce 2010 se Obama opět v Praze sešel s tehdejším ruským prezidentem Dmitrijem Medveděvem a opět nastínil svět bez nukleárních zbraní. Na konci roku 2009 obdržel Obama Nobelovu cenu míru za „plán práce“. To již naplno začala jeho nová politika stahování z Iráku a Afghánistánu s tím, že USA pomohou vládám Iráku a Afghánistánu s boji s povstalci. Do toho pak přišlo „arabské jaro“, tj. revolta proti dlouholetým arabským diktátorům a vládcům, která proměnilo politickou mapu arabského světa k nepoznání. Někdejší státy jako Libye a Sýrie, ale na chvíli i Egypt, byly novými poměry naprosto rozvráceny. Libye dodnes a v Sýrii se prosadila vojenská přítomnost ruské armády, která pomohla syrskému režimu přežít jeho klinickou smrt. V Sýrii, Iráku a Libyi se etabloval Islámsky stát a snaha o jeho porážku v Iráku naráží stále na tuhý odpor islamistů.

V Sýrii pak pomohlo Rusko zlikvidovat zejména takzvanou „umírněnou“ opozici podporovanou USA. Celková situace na území Sýrie pak vedla k obrovskému exodu Syřanů za hranice do Turecka a do Jordánska. V roce 2014 a zejména pak v roce 2015 začala migrace do Evropy, jednak pod vlivem zoufalých podmínek Syřanů v uprchlických táborech, jednak díky několik měsíců trvající benevolenci řady států Evropy, které těmto migrantům umožnily průchod do západní Evropy, zejména Německa. Na tuto migraci a možná v některých případech i přímo díky této nekontrolovatelné migrační vlně proběhla řada teroristických útoků, která změnila pohled na tuto migrační krizi především pohledem ohrožení bezpečnosti zemí evropského prostoru v schengenském prostoru. Právě Obamova zahraniční politika se tak přímo promítla do evropské situace.

Ruská anexe Krymu ukázala Obamu jako bezzubého rétora. Vyhlásil sankce vůči Rusku a zejména lidem v okolí prezidenta Putina. K sankcím se připojila i EU a rusko-americké vztahy se dostaly do fáze nové studené války. Obamův mandát končí „stylově“ novými sankcemi proti Rusku, aniž by tato politika cokoli Západu přinesla. Rusko se sankcím posmívá, samotní Rusové nedají na svého prezidenta dopustit.

V této souvislosti je potřeba zmínit skutečnost, že Obama neměl zájem být jasně identifikovatelným vůdcem západního světa. Podnikal nové „netradiční“ experimenty vůči kubánskému režimu, prosadil dohodu s Íránem o ukončení sankcí výměnou za slib, že Írán nebude vyvíjet jaderné zbraně. Na syrské frontě mu mezitím vyrostla aliance ruské armády a letectva podporujícího syrskou armádu, za kterou bojují Íránci a teroristé Hizballáhu - libanonské větve teroristů, jejichž cílem je a bylo vybudovat v Libanonu íránský typ islámského státu. Naproti tomu spojenecké vztahy USA s Izraelem dovedl do nejzávažnějších rozporů.

Obama na závěr svého mandátu cítí, že může být jeho domácí i zahraniční politika podrobena zásadní revizi nové Trumpovy administrativy a že zejména z jeho zdravotní reformy nemusí po několika letech zůstat kámen na kameni. Také v jeho závěrečné řeči zmíněná důvěra ve vědu odkazuje na Obamovu víru v závěry klimatické konference při OSN o zásadním vlivu člověka na klima na Zemi. Právě Obama byl prvním prezidentem USA, který naprosto důvěřoval klimatickému panelu při OSN a slíbil mu plnou podporu.

Za několik dnů začne nový mandát prezidentského úřadu, který v demokratických volbách získal Donald Trump, jenž byl potvrzen zákonnou procedurou. Končí úřad Baracka Obamy, který vzbudil zejména na počátku obrovské naděje řady Američanů na lepší svět, a končí ho člověk Obama se slzami v očích. Nicméně osobně věřím v americkou demokracii a věřím i tomu, že Obama svůj úřad vykonával podle svého nejlepšího svědomí a vědomí. V řadě věcí se ale podle mého názoru hrubě mýlil a přepočítal a bude pravděpodobně hodnocen jako nepříliš úspěšný prezident. Přeji novému prezidentovi více úspěchů, než sklidil jeho předchůdce, a zejména aby pomohl vytvářet svět bezpečnější a předvídatelnější.

www.janbarton.cz
Převzato se svolením autora z JanBarton.blog.idnes.cz