29.3.2024 | Svátek má Taťána


USA: O mohutném tématickém posunu

21.1.2014

Kdyby mě posedlo dychtění stát se v Kongresu ve Washingtonu metařem, uklizečem, musel bych spolu se žádostí dodat všemožnou dokumentaci o svém předchozím životě. Od takových požadavků se ale upustilo v případě zájemce stát se prezidentem, nejmocnějším tvorem na této planetě. Proč asi tak podivné pominutí? Však i opovážlivost vznést takovou otázku čpí zlomyslnou motivací, rasismem, proviněním nejzávažnějším.

Právě jsem měl příležitost si prohlížet věrohodně vypadajíí legitimaci, vydanou Kolumbijskou univerzitou, mou někdejší alma mater, průkaz s číslem 600962011054355, pod ním větší písmena AA 81, s fotografii Baracka Husseina Obamy, s jménem Barry Soetoro a identifikací FOREIGN STUDENT. Cizinec, adoptován svým nevlastním otcem v Indonésii, narozen v keňském přístavu Mombasa, jak tvrdil až do roku 2004, když s pozměněnými ambicemi se dodatečně narodil v Honolulu na havajských ostrovech.

Nikdo si rovněž netroufne projevit podiv, jak syn matky bělošky se může stát stoprocentním černochem. Taktéž tedy student cizinec se může stát prezidentem domorodcem a nikdo, z obavy před nařčením z rasismu, o předmětné diskrepanci ani nepípne.

"A co je nám do toho, máme svých starostí dost," Čech odmávne Ulče, pořád takto otravujícího.

Ulč odpovídá s poukazem na tu zcela nejzákladnější otázku, jíž je či měla by být role, odpovědnost státu: zda to má být onen welfare state - západoevropský model, socio-ekonomický zaopatřovatel, od kolébky až do hrobu, nebo stát, který nechává na jedinci víc odpovědnosti za svůj osud, což až donedávna byla americká preference. A tu se Obama dost úspěšně snaží odbourávat.

Jeho naprosto dominantní prioritou je docílení zdravotního zaopatření, tzv. Obamacare, jež by se vztahovalo na každého bez ohledu na občanství, oprávněnost pobytu na americkém území. Lékařská péče, zdaleka ta nejdražší na světě, s příležitostmi okrádat stát o přemnohé miliony. Nyní tedy úsilí zavést fungující systém pro všechny, s platností od začátku roku 2014. Každá domácnost je teď zavalována návrhy, vábničkami, všemožnými materiály a neznám nikoho, kdo by byl schopen či ochoten je pochopit. Zákonodárci odhlasovali předpisy o mnoha tisíci jim neznámých stranách.

Ministerský úřad HHS (Department of Health and Human Services) předpokládal, že se do konce roku 2013 přihlásí 3,3 milionu zájemců, což se však nestalo.

Zejména zklamal předpoklad účasti mladé generace, jež by pomáhala financovat zdravotní výdaje starších generací. Obrovitý komplikovaný systém internetové komunikace zkolaboval, současně v době, kdy došlo ke zrušení milionů pojistek zdravotního pojištění. Objevily se tuze nevlídné komentáře jako horrific mismanagement, technological incompetence.

Prozatím největším fiaskem ale byl Obamou pravidelně veřejnosti opakovaný slib, že kdokoliv si může ponechat své předchozí zdravotní pojištění včetně práva na péči od svého dosavadního lékaře. To prezident opakovaně zaručoval. Leč zaručit nemohl.

- - -

Politici, jakkoliv zlatoústí, nikdy neprosluli svou přílišnou pravdomluvností. ("Purveyors of terminological inexactitudes," Churchillův to proslulý eufemismus). Obama není výjimkou - tento prezident spíš naopak pořádně lže. (Jeden příklad, v souvislosti se zavražděním velvyslance Christophera Stevense v Benghází, což Obama národu okamžitě vysvětlil jako reakci domorodého rozhořčení z protimuslimského videa, které nikdo neviděl, a nikoliv jako al-Kajdou plánovaný zásah, což Obama věděl, jak byl okamžitě informován Leonem Panettou, svým mínistrem národní obrany.)

Blamáž tedy kolosální - v tomto volebním roce 2014 do obou sněmoven, s jistotou, že Obamova Demokratická strana nezíská většinu hlasů ve Sněmovně reprezentantů, kde Republikáni mají většinu, a je nebezpečí, že Demokraté ztratí svou většinu v Senátu.

Politicky takto ohrožení kandidáti se značnou svou většinou distancují od tématu tolik riskantního, ani Obama se o tomto svém programu zdravotní reformy, dominujícím jeho dosavadní prezidentské úsilí, se přestal zmiňovat. Na pořadu, s notnou mediální podporou, je teď něco zcela jiného - Leitmotiv INEQUALITY, nespravedlnost, neférovost, s důrazem na nutnosti REDISTRIBUTION, s pořádnou porcí populismu, kořeněného intolerancí v nejedné podobě - závist až nenávist, rasismus, antisemitismus, antiintelektualismus.

Obvinění údajně nevyléčitelně rasistické Ameriky neutuchá ani za nynějího stavu, když v Bílém domě sedí míšenec vydávající se za stoprocentního černocha, ministrem spravedlnosti (Attorney General) je autentický černoch a černoši - pouhých 13 procent národa - se podílejí jednou pětinou (20 procent) na všech zaměstnaneckých příležitostech v nepříliš namáhavé federální mašinerii a tyjí z víc než 40 procent požitků (entitlements) z všemožných vládních zdrojů.

Výtečně účinným volebním programem je domáhání se zvýšení zákonného mzdového minima, které ale podle názoru velké většiny ekonomů přispívá k redukci takových pracovních příležitostí. Ubývá nejen možností uplatnění na trhu práce, ale roste i délka průměrné nezaměstnanosti, s čímž ubývá ochota práci vůbec hledat.

V současné době Obamovy administrativy maximální daňová hraniceje téměř 40 procent (39,6 %). Při hledání zdrojů, jimiž uhradit předpokládané zvýšené náklady, velké pozornosti se dostává západoevropskému řešení zavedením daně z přidané hodnoty. Velmi pokroková senátorka Elizabeth Warrenová (ekonomka z Harvardu, s odvoláním na svou údajnou jednu šestnáctinku svého indiánství zásluhoun pradědečka rudokožce, což jako by z ní činilo autentickou kompletní Indiánku s příslušnými přednostními nároky) prosazuje řešení zvýšením penzijních požitků (Social Security), což by ovšem znamenalo zvýšení daňového břemena pro mladou generaci ve prospěch zpravidla bohatších seniorů.

- - -

Prezident Obama pokládá income inequality ("příjmovou nerovnost, nespravedlnost") za nebezpečí dnešní doby. Mně sympatický publicista John Stossel ve svém krátkém textu s názvem "Equality Versus Liberty" o rovnosti a svobodě (Townhall.com., 11.2.2014) nepopírá, že jedno procento nejbohatších Američanů vlastní 35 procent, víc než jednu třetinu všeho bohatství v zemi. Ano, to je pravda. Ovšem tvrzení pokrokových mediálních zdrojů, že tak se mohlo stát jen ke škodě chuďasů, je lež, vzdor tvrzení Hollywoodu - filmy jako "Wall Street", tvůrce Oliver Stone, nebo úplně nejnovější "The Wolf of the Wall Street ", Martin Scorsese - že příčinou všeho zla je tzv. zero-sum game, v níž jeden vítězí, a druhý proto tratí, čím víc jeden má, tak druhý nemá. Což je ovšem nesmysl.

Národní bohatství přece není jeden koláč definitivní velikosti, kdy pak jen záleží, jak koláč rozkrájet.. Když Bill Gates tak znamenitě zbohatl, to přece nebylo k mé škodě, že já bych byl proto katastrofálně zchudl. On přece svým úspěšným odstartováním koncernu Microsoft vytvořil veliké množství koláčů, k prospěchu nás mnohých. Jestliže roste příjmová diferenciace ve společnosti, to přece neznamená, že ti nejméně úspěšní chudnou. Zájemcům doporučuji seznámit se s knihou Samuela Gregga s názvem "Becoming Europe: Economic Decline, Culture, and How America Can Avoid a European Future" (Encounter, 2013): v roce 2013 pouze 57 procent Američanů platilo daně ze svého příjmu. 70 procent všech federálních výdajů se utratí na welfare - sociální požitky, které téměř druhá polovina národa inkasuje v podobě 80 podpůrných programů. Největší podíl, miliardové obnosy pozřou výdaje na stravu (food stamps), podporu na výdaje s bydlením, na všemožné vybavení, o němž se před několika desetiletími nezdálo ani těm nejbohatším. John Stossel: "Devadesát procent Američanů žijících v chudobě (below the poverty line) má moderní telefony, kabelovou televizi a automobily. Sedmdesát procent takto chudých vlastní dva automobily."

(Příklad ze státu Illinois, Obamovy politické báze: víc tamějších obyvatel žije ze státní podpory než těch, kteří jsou regulérně zaměstnaní. V Chicagu učitelé pobírají nejvyšší platy v celé zemi - ročně v průměru 110 000 dolarů. školní výsledky v Chicagu jsou jedny z nejhorších rovněž v celé zemi. Vzdor přísným předpisům o kontrole zbraní se tam, zejména mezi černošskou mládeží, vraždí víc než třeba v Iráku.)

- - -

Stossel se též zabývá fenoménem fairness, že jeden má víc, než má druhý. Co tedy je férové? Narodit se ve zlaté kolébce nebo na hnoji, v Beverly Hills a nikoliv v Bangladeši? Někdo vyroste jako krasavec, jiný jako šereda. Svoboda nic tak náramně férového nezaručuje. Naše talenty, mentalita se liší, buď jsme, nebo nejsme schopnější, chytřejší, šťastnější. Jsme nestejní, tak co? So what? Někdo, ale určitě ne všichni, by dal přednost státem nařízené a vynucované rovnosti pro všechny za všech okolností.

Pew průzkum zjistil, že 58 procentům dětí narozených v nejnižší pětině příjmového žebříčku se podařilo si v životě značně polepšit a 6 procent jich proniklo do té nejvyšší, nejúspěšnější pětiny. Naopak většina (61 %) narozená v té nejvyšší kategorii se během svého života v ní neudrží. a 9 procent jich spadne a uvízne v té pětině úplně nejnižší.

Příležitost aby umožňovala brát na sebe riziko. Jak tedy měřit onu "spravedlnost", co že je férové? Jestliže se spravedlností míní a dokonce vyžaduje rovnost za všech okolností, vzdor naší vzájemné nerovnosti, taková svoboda a spravedlnost pak mají pramálo společného.

- - -

Začátkem toho roku jsme oslavovali (ve smyslu, že aspoň trošku připomněli) padesáté výročí hodně donkichotské války tehdejšího prezidenta L.B. Johnsona proti chudobě. Už stála 20 bilionů dolarů, a každý rok jeden bilion výdajů přibývá. Tím ubývá ochota i schopnost jednotlivců se sami o sebe postarat a raději odpovědnost přenechávat státu, tak vlastního břemena se zbavovat. Své preference volíme podle vlastního politického temperamentu: levice zdůrazňuje odpovědnost státu, pravice odpovědnost jedince, každého z nás. Mému vkusu blízký konzervativec a televizní persona Bill O'Reilly za setrvávající chudobu v Americe zejména neviní existující hospodářský stav, ale nezodpovědné počínání jedinců. Týž názor ve své výpovědi v Kongresu přednesl Robert L. Woodson, prezident Center for Neighborhood Enterprise. Zdůraznil, že reforma sociálního zabezpečení v roce 1996, vyžadující povinnost žadatelů přispět společnosti užitečnou prací, způsobila redukci počtu mnoha milionů žádostí o finanční asistenci.

Kromě práce, ochoty sebou pohnout, primárním předpokladem jak uniknout chudobě stále zůstává existence manželství, fungujícího rodinného svazku.. Statisticky je potvrzeno, že - aspoň v USA - děti narozené mimo manželství mají pětkrát větší pravděpodobnost, že uvíznou v chudobě. Když ono Johnsonovo válečné tažení proti materiálnímu strádání před půl stoletím započalo, jen 8 procent dětí se rodilo mimo manželství. Od té doby procento vzrostlo na víc než 40 % a v případě černošských dětí z 25 na 73 procent, čili naprostou většinu.

New York City si nedávno zvolili nového primátora. Stal se jím hodně pokrokový demokrat Bill de Blasio. Okamžitě začal s prosazováním vyššího zdanění, zejména k prospěchu odborářských unií učitelů na veřejných školách proslulých svou mizernou kvalitou.

A co by vlastně z tohoto povídání mohlo či dokonce mělo českého čtenáře zajímat?

Přece odpověď na otázku o primární odpovědnosti za činy a občasné přečiny nás pozemšťanů. Zda je to stát, který jsme si nevybrali, nebo je to zejména na nás jedincích, prapodivně si občas počínajících s možnostmi, jež nám osud dal k dispozici.

KONEC

Neoficiální stránky Oty Ulče