22.9.2017 | Svátek má Darina


USA: Nynější vylepšování americké historie

7.9.2017

Již jako předpubertální havěť jsme se zdobili čelenkami, na nich péra z dosažitelného ptactva či aspoň domácího kura, a vzdělávali se literaturou z pera Karla Maye, tvůrce Vinnetoua, Old Shatterhanda a dalších výmyslů tvůrce, který na onen vzdálený indiánský kontinent nikdy nevstoupil.

Tam jsem se objevil v dávném roce 1960, když v Bílém domu dosluhoval generál Ike Eisenhower a po něm se krátkodobě objevil atraktivní mladík J.F. Kennedy. Ledacos jsme od té doby zažili a nyní se seznamujeme s podivnou situací, z níž by se mohla vyklubat druhá občanská válka. Nikoliv však zopakování konfliktu z devatenáctého století - tehdejší Konfederace jižních separatistů proti severní, rozsáhlejší a početnější Unii. Výsledek rekordně krvavého utkání je dobře znám.

Časem, a to zejména od poloviny dvacátého století, došlo ke zrovnoprávnění a také i k nadrovnoprávnění černošského etnika. Sice došlo k dosažení více práv (Affirmative Action), ale zdaleka míň harmonie ve vlastních řadách (70 % nemanželských dětí, následná výchova bez otcovské autority). Tu jaksi nahrazuje stát. Kriminalita bují, vyrůstá a přibývá kategorie tzv. profesionálních černochů, politických postav všelijakých organizátorů a stěžovatelů s neutuchajícími požadavky. Domáhat se kompenzací, nikdy jich nemůže být dost.

Ke zrušení otroctví došlo už před víc než jedním stoletím. Nyní začíná docházet

k rozmetávání soch provinilců oné doby. Prvních šest prezidentů vlastnilo otroky. Důslednost aby též vyžadovala přejmenování měst včetně toho hlavního federálního.

Posmrtně překádrovat, potrestat další velikány. Ano, otrokářství byla hanebnost a leckde ve světě nadále přežívá. Zásadně se ale přehlíží skutečnost, že američtí hanebníci nikoho do otroctví nevrhali, ale takto již v okovech ujařmené kupovali od afrických násilníků z jiného či třeba i vlastního kmene, vlastní rodiny. V USA rovněž přibývá afrických přistěhovalců bez jakékoliv takové zkušenosti a nyní si v novém prostředí vděčně libují.

- - -

Dřívější černoši a nynější Afro-Američané jsou v národě třináctiprocentní menšinou s jakoby stoprocentním nárokem na celonárodní důležitost a pozornost. V tom vyniká onen typ „profesionálních černochů“ jako pseudovelebníček Al Sharpton či politička Maxine Waters, mimořádně nevábné zjevení.

Nejvíc viděná a slyšená jsou všemožná skupenství prosazující ty co nejvíc levicové kauzy a jim v blízkém závěsu se zviditelňují Hispánci. Nikde se ale nerozkřikují potomci původních usedlíků tamějšího kontinentu, jimž my říkáme „Indiáni“ - oni proslulí rudokožci, skalpující nás vetřelce, bledé tváře.

Jak se na současném pseudorevolučním jančení podílí původní indiánské obyvatelstvo, pokud nějaké vůbec zbylo? Snad nejproslulejší utkání, které jsme prohráli, se uskutečnilo před víc než sto lety (1871) - Little Big Horn ve východní oblasti nynějšího státu Montana. Tam Indiáni kmenů Lakota, Cheyenne a Arapago pod velením bájného bojovníka Crazy Horse, inspirovaného velikánem Sitting Bull, přemohli federální vojsko, jehož velitelem byl rovněž nepřeživší Lt.Col. George Armstrong Custer.

Všeho všudy mezi vládou ve Washingtonu a náčelníky mnohých kmenů či národů došlo k uzavření více než 500 smluv (1778-1871), z nichž některé se dosud nadále řeší v soudních klání. Mnohé se z treaties přejmenovaly buď na acts of Congress nebo executive orders.

- - -

Census neboli sčítání lidu započalo jako decennial - každý desátý rok, poprvé 1790. Spadá to do kompetence federálního úřadu se zkratkou OMB - U.S.Office of Managament and Budget. Uznává pět rasových kategorií: Běloši, černoši (nyní oficiálně přejmenovaní na Afro-Američany), Američtí Indiáni nebo Aljašští domorodci, Asiaté, Havajští domorodci nebo ostatní pacifičtí ostrované.

Indiáni se dočkali uznání vlastní rasové identifikace v roce 1860 a černoši téhož od roku 1890.

Od roku 2000 dovoleno se identifikovat víc než jednou kategorií. (Případ to mé manželky: otec Číňan, matka Švýcarka.)

Prozatím nejposlednější census se uskutečnil v roce 2010, s napočítanými 308,7 miliony, což od doby předchozího nejposlednějšího národního sčítání 281,4 milionů znamenalo vzrůst o 9,7 %. Z toho je 2,9 milionů amerických Indiánů a domorodců z Aljašky. Dalších pak 2,3 milionů se hlásí k částečnému takovému původu.

Za mnohá leta jsem měl příležitost aspoň nahlédnout do všech padesáti států.

Federální vláda ve Washingtonu uznává existenci 567 kmenů a nejvíc jedinců, hlásících se k takovému původu, je v západních oblastech, směrem k Pacifiku (2,23 mil.), kdežto v našem severovýchodním směru se jich odhaduje na půl. milionu. Nejpočetnější je Kalifornie, po ní Oklahoma, Arizona, Texas, Nové Mexiko a poté překvapivě New York, má adresa. Tito původní obyvatelé kontinentu se počtem vůbec nijak nezmenšují, jak je tomu zásluhou vražedných iniciativ ve vlastních afro-amerických řadách, ale značně se rozmáhají, jak zaznamenáno vzrůstem od 2000 do 2010 o mohutných 39 %.

Nejrozsáhlejším prostorem disponuje Navajo nation, 71.000 km2, v severní oblasti Arizony, pokračující tímž směrem do Nového Mexika, dohromady téměř velikost České republiky (78.864 km2). V blízkém sousedství velenáramného Grand Canyonu a Monument Valley. Takže téměř gigant v porovnání s relativně titěrnými útvary v blízkém sousedství jako Kaibab či Havasupai Indian Reservation.

Nejpočetnější jsou onen národ Navajo a Cherokee, jejichž řeč částečně patří do rodiny Iroquoian jazyků. Méně početní jsou Siouxové západnějším směrem, ještě míň je Apačů a Komančů.

Cherokee jsou zejména k nalezení v obou Karolinách a v státu Tennessee. (Na takto zdůrazňovaném příbuzenství si lze kádrově pořádně polepšit, stejně tak jako v našich neblahých totalitních časech, kdy bylo radno vytasit se s kořeny k nemanželskému Gottwaldovi na Moravě či Zápotockému nad rudou kladenskou září. Americkým příkladem zazářila ambiciozní Elizabeth Warrenová, která to dotáhla na senátorku reprezentující stát Massachusetts ve washingtonském Kongresu, a to tvrzením, že její strýc byl Cherokee Indián. Vyjádřila se poněkud nepřesně: strýc Indiánem nebyl, ale právě jednoho takového zabil.)

Nyní vysvětlení: indiánské reservace. Na té Indián žít může, ale nemusí. Neindián, pokud vím, tam sídlit nesmí. U vjezdu může být nápis, třeba i dvoujazyčně - anglicky a v místní domorodé verzi, s podivnou abecedou. Pár takových jsem zahlédl, ale nikdy nikoho nepotkal, kdo by takto rozprávěl. Navajo národ má svého prezidenta a pod ním další oficiály. Nikdo se jakoukoliv prací nepřetrhne. Výhoda existence na rezervaci: stát se o tamější obyvatele stará. Tam na úřadě jsem postřehl oznámení o státem pořádané osvětové činnosti, jak například nemlátit manželky.

Občas jsem postřehl vlídnost. Mou rasově smíchanou manželku tam pokládali za jednu z vlastních.

Jejich motelům však bylo radno se vyhýbat. Dělaly dojem dost cikánský. Zcela jiný dojem lze získat vstupem do kasina, s příležitostmi se promptně ochudit. Management těchto notně výnosných zdrojů tvoří outsideři, obohacující oficielní indiánské vlastníky. V Connecticutu, sousedním státě našeho New Yorku, vznikl rozsáhlý podnik Mohegan Son. Dočítám se, jeho slot machines, automaty polykající, ale též chrlící mince, jsou ročně zdrojem výdělku 2,5 miliard dolarů.

Mojí dosud trvalou adresou je severnější část New Yorku. Místa jsou tam značně pojmenovaná indiánsky, se začínajícím písmenem O - Owego, Oswego, Oneonta, Oneida, Onondaga, další takové podobné. Řeky Susquehanna a Chenango. Město s dívčím jménem Elmira, kde je pohřben Mark Twain.

Rovněž to jsou jména antického původu, zásluhou britského důstojníka, jenž ztracen tam v samotě, jednou z jeho povinností bylo vymýšlet různá pojmenování dosud neexistujících usedlostí. Poněvadž si potrpěl na dobu řeckou a římskou, vznikala. jména jako Albany, Troy, Utica, Ithaca, Syracuse.

Do Syracuse, mésta svým počtem obyvatel porovnatelným s mou rodnou Plzní, občas jezdím po Interstate 81. Pár kilometrů před cílem lze postřehnout nápis ONONDAGA INDIAN RESERVATION. Leckdo tam sjede zejména ze dvou důvodů - koupit benzin a kuřivo. Indiánský terén nepodléhá federální a státní dani, každý si může nakoupit a ušetřit.

I nějaká kasina tam mají. Ale jinak to na nic moc indiánského nevypadá.

V září a říjnu je tu nejhezčí počasí, příroda se barví do červena. Snad z toho přece jen nevzplanou nějaké příliš rudé politické nesmysly.

KONEC








 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.