Už téměř před půl stoletím americký černošský předák Martin Luther King ve své nyní proslulé řeči zdůraznil svůj sen o barvoslepé společnosti, v níž jeho děti budou posuzovány nikoliv podle barvy své pokožky, ale podle kvality charakteru. Jak naivní to očekávání, měřeno skutečností naší současné reality.

Nejvíc si vážím dvou pilně publikujících vědců - ekonomů, oba černoši: Walter E. Williams (George Mason University, Virginia) a Thomas Sowell (Hoover Institute, Kalifornie). Sowell ve své prozatím nejposlednější knize Intellectuals and Race (Basic Books, s. 192) se zabývá radikálně se lišícími teoriemi počínání a hodnocení různých ras. Zatímco v první polovině dvacátého století převládal důraz na rasové rozličnosti, intelektuálové zdůrazňovali převahu vlastní rasy, v druhé polovině století se přetvořili v obránce až zachránce rasy dřív stigmatizované, a tudíž si zaslouživší všemožné privilegované ohledy a zacházení. Přitom taková zjednodušující dichotomie ignorovala faktory jinačího vysvětlování - geography, demography, culture. Obyvatelé izolovaní v horských enklávách přece nikdy nikde nevynikali ve vědách, v jakýchkoliv triumfech ducha. Čína, po mnohá staletí nejznamenitěji si počínající civilizace, svou následnou izolací od ostatního světa pohrdaných barbarů si pak zavinila úděl být jimi důkladně přetrumfnuta.

Sowell v této knize, recenzentem hodnocené jako honest and complex, odmítá premisu, že by rasismus byl primární příčinou mizerie v černošském ghettu. Příčiny spíš vidí v migraci z jižních států do severních industriálních oblastí ve čtyřicátých a padesátých letech minulého století, spolu s ležérním až pohrdlivých vztahem ke vzdělání a snaze o vylepšení vlastního osudu.

V prezidenských volbách 2008, ve státech jako Iowa či Vermont, převážně bělošské obyvatelstvo dalo svůj hlas míšenci Obamovi, který svou rasovou identitu během volební kampaně nijak nezdůrazňoval, s tím, že již dál jsme pokročili, však on je důkazem o možnostech, jak v tomto státě lze vyniknout. Sowell ale nijak nezastírá své zklamání o "zrazené revoluci", že nepochybný úspěch v potírání rasové diskriminace přilákal oportunisty a z některých idealistů oportunisty udělal. S výsledkem, že nyní po několika generacích, v řadách černošské elity místo hodnotných osobností (noble souls) se v rostoucí míře prosazují nestoudní podvodníci (shameless charlatants).

Mezi nimi bych přednostně jmenoval velebníčky, jako jsou Jesse Jackson a Al Sharpton, jejich neutuchající morální rozhořčení, prokurátorské horlení, okázalé projevy citlivosti, urážlivosti, kterou nelze ukonejšit. Velebný pán Sharpton se například tuze vyznamenal obhajobou černošské dívky Towany Brawleyové, údajně mnohonásobně znásilněné a lejnem násilníků pomazané, což mu bylo dostatečnou záminkou obvinit významné osobnosti New York City z rasistického barbarství. Vše se za velikánské mediální pozornosti vleklo mnohé měsíce - do okamžiku, kdy údajná oběť ubohá se přiznala, že si to všechno vymyslela. Nejinak proběhlo a dopadlo obvinění členů týmu lacrosse na univerzitě Duke, kde k pronásledování obviněných studentů se k Sharptonovi připojilo vysoké procento profesorského sboru. Tentokrát to nebyla lhářka fekáliemi pomazaná, ale osoba zdrogovaná, nikterak ctnostná.

Neustálé zdůrazňování těchto tzv. "černochů z povolání", jak hrozně rasistická je tato země, a proto oni jsou tak potřební, nepostradatelní, přicházet s neutuchajícími stížnostmi, požadavky za odpovědnost státu, historie, za černošské vlastní počínání, ať už je to zločinnost, zejména ve vlastních řadách, mizerné výkony ve škole, většina dětí narozených mimo manželství, vyrůstajících bez otcovské autority.

Vzdor všemožným privilegiím (Affirmative Action - ona "Pozitivní diskriminace", jejíž zásluhou černoští a hispánští uchazeči o přijetí na studia mediciny mají dvakrát až třikrát větší pravděpodobnost úspěchu než běloši a Asiaté), jejich nadprůměrné zastoupení v politických funkcích (13% menšina v národě, ale s převážnou kontrolou v roli starostů v metropolích jako Filadelfie, Detroit, Baltimore, Birmingham, Buffalo, Cleveland, St.Louis), v nejposlednějších průzkumech veřejného mínění téměř třetina černošských respondentů (32 %) pokládá mezirasové vztahy za zhoršující. Rasmussen průzkum (Townhall.com, 10.7.2013): 24 % černochů tvrdí, že většina bělochů jsou rasisté, jenže 31 % černochů tímto větším poměrem hodnotí rasismus ve vlastních řadách.

Obdržel jsem otevřený dopis publicisty, konzervativního politika Patricka Buchanana, adresovaný prezidentu Obamovi. Vznášel ošemetné otázky, například: "Jsou snad běloši odpovědni za sedmkát vyšší kriminalitu černochů, že sedmdesát procent se rodí mimo manželství, že padesát procent jejich mládeže nedokončí povinnou školní docházku? Oběťmi bělošských zločinců jsou jen tři procenta černochů, zatímco oběťmi černošských zločinců je téměř jedna polovina (45 %) bělochů."

Černoši - ona 13% menšina v národě - spáchají většinu (52 %) všech vražd. V Chicagu, Obamově původním politickém působišti, dochází k tuctům vražd v řadách zejména černošské mládeže a někdy i dětí. V první polovině tohoto roku 2013 jich bylo přes 200. Černošští mladíci - 1 % všeho obyvatelstva USA - tvoří 16 % zpravidla kulemi povrtaných mrtvol a 27 % jsou autory tohoto provrtávání. Mediální pozornost k těmto úkazům nepatrná až žádná.

Jinak tomu ale bylo na Floridě v městě Sanford, kde došlo k usmrcení sedmnáctiletého černocha Trayvona Martina, jehož zastřelil nečernoch George Zimmerman, na noční službě jako dobrovolník (neighborhood crime watch captain) se zbraní oprávněně drženou, s oprávněním ji použít. Ačkoliv Zimmerman je jméno dost germánské, jeho nositel nebyl stoprocentní běloch, ale poloviční Hispanic - příslušník početného, Obamu podporujícího etnika. Takže pro potřebu tohoto mediálně pořádně rozdmýchaného případu se musel stát bělochem stoprocentním. The New York Times, někdejší vzor novinářské integrity, přispěchaly s padoušským novotvarem white hispanic - "hispánec bělošský".

Padesátiprocentní, leč stoprocentně se prezentující černoch Obama svolal tiskovou konferenci a tklivě promluvil. Televizní stanice opakovaly záběr s jeho slovy "If I had a son he´d look like Trayvon..."

Očitý svědek, identifikován pouze jménem "John", u policie vypovídal, že dřív, než došlo ke střelbě, na zemí povalený mlácený Zimmerman opakovaně volal o pomoc. Svědek, poté co se neúspěšně snažil dalšímu násilí zabránit, telefonoval na tísňovou linku 911, na ní slova help, help zaznamenána.

Zimmerman, s rozbitým nosem, krví na obličeji a hlavě, s košilí na zádech se stopami trávy, na policii vypovídal, že byl mladíkem napaden, se slovy " já tě zabiju" škrcen, a násilí končilo výstřelem.

Zastřelený násilník byl téměř dvoumetrový hromotluk, ve škole s disciplinou na štíru (drogy, dočasně suspendován), vliv marihuany při pitvě zaznamenán. Podstatně vyšší postavy než údajně rasistický zabiják Zimmerman. Dlouholetý přítel, černoch Joe Oliver, Zimmermana, jakož i jeho ženu označil jako dobrovolníky angažující se ve prospěch menšinové mládeže.

Případ tedy jako mnohé tohoto druhu tímto uzavřen, s odvoláním na oprávněnou obranu (zákon zvaný Stand Your Ground).

Jenže zásluhou politicky korektně přizpůsobené interpretace tak tomu nemělo být.

Na televizní obrazovce se opakovaně objevovala tvář křehkého mrtvého mladíčka, s doprovodem oprávněně rozvášněných protestních davů. Reverend Jesse Jackson, o němž bylo známo, jak kdysi v nestřeženěném okamžiku zcela pravdivě utrousil, jak že zásluhou vlastních soukmenovců se za jeden rok ztratí víc životů než za všechna léta působení Ku-klux-klanu, tento incident přirovnal k typickému rasistickému hororu. Zákonodárkyně Maxine Walters v Kongresu definovala floridské zabití jako "hate crime" čili něco genocidálního, na úrovni někdejšího K-K-K. Její kongresový kolega Hank Johnson tuto smrt definoval jako execution neboli popravu. New Black Panther Party vyhlásila odměnu 10 000 dolarů za únos a likvidaci Zimmermana. Mikhail Muhammad, mluvčí této strany, zpřesnil, že ten pak už nebude mít další možnost vraždit černošské děti. Pokrokově smýšlející hollywoodské hvězdy přispěly značnými obnosy a celebrita Spike Lee přispěl i mylnou informací o Zimmermanově adrese, což způsobilo nemalé útrapy v dotyčném sousedství.

Masově sdělovací prostředky téměř unisono sdělovaly podle politické potřeby takové doby. Spěšně vytvořen prokurátorský tým, který se pustil do práce. Například zatajením fotografií Zimmermanova zranění.

Media rovněž vypomohla. Televize NBC si zeditovala telefonní záznam z tísňové linky v Zimmermanův neprospěch. Tuto ideologicky přizpůsobenou verzi převzala britská tisková agentura Reuters a oprávněně protestovala. Nevím, jak a zda vůbec zareagoval konkurenční kolos ABC poté, co se zjistilo, že ten ve svém vysílání vyretušoval známky zranění na Zimmermanově hlavě. Podle tvrzení lékaře Miltona R. Wolfa (The Washington Times, 9.4.2012), všechna media se provinila manipulací fotografií, udělat z Zimmermana kriminálníka a z mrtvého černocha usměvavého chlapečka, ač to ve skutečnosti byl onen tetovaný hromotluk se zlatým chrupem, s rasistickým vyjadřováním, vychloubáním se svými zálibami v násilnostech, prostituci a drogách.

S notným zpožděním a s předpokládanou mediální pozorností se proces rozjel a svého dokončení se dočkal v druhé půli července 2013, kdy porota šesti žen, označených pouze číslicemi, rozhodla.

K mému příjemnému překvapení až úžasu, porotní systém, mnou zpravidla zatracovaný, v tomto případě se nenechal nijak zastrašit. Pokrokoví příznivci odsuzujícího rozsudku za každou cenu už ale předem naznačovali jakousi svou nejistotu. The New York Times v sobotním vydání 15. července připustily, že "Prokurátoři dělali dojem, že spíš spoléhají na emoce než na důkazy. Často vznášeli víc dotazů než odpovědí. Obhájci se vyjádřili v tom smyslu, že mnoho svědků obžaloby jim vlastně prospělo."

Rozhodně kauze žalobců neprospěla jejich svědkyně Rachel Jeantel, studentka (senior ročník) na Miami Norland Senior High School, se svým dopisem, který údajně napsala matce zabitého syna Trayvona. V závěru procesu ji Zimmermanův advokát vyzval, aby tento svůj dopis přečetla. Leč podivně se vymlouvala, vykrucovala, až se zjistilo, že údajná dotyčná svědkyně je praktický analfabet, nic napsat či číst taková studentka nedovede - důkaz kvality tamějšího vzdělávání.

Tentýž zdroj NYT v pondělním vydání 17.července se na první straně uvedl s kyselým titulkem PRAYER, ANGER AND PROTESTS GREET VERDICT IN FLORIDA CASE. Že "Zákonodárci, členové duchovenstva a demonstranti charakterizovali rozhodnutí neodsoudit George Zimmermana jako důkaz endemic ("nevykořenitelného") rasismu."

Ovšem, samozřejmě, co jiného.

Prozatím s několika výjimkami, jako například v kalifornském Oaklandu, k velikánskému násilí ještě nedochází.

Obamovo příslušné ministerstvo (Attorney General) se již ozvalo s rozhodnutím najít způsob osvobozující rozsudek znicotnit.

- - -

A co společného by tohle všechno mohlo mít s českým světem, tak jak naznačoval název tohoto povídání?

Na takovou očekávanou otázku, prstem zamířím k etnickému společenství Romů a k paralele, mně odtud od opačného břehu Atlantiku dost zřetelné - totiž k mediální sebecenzuře, veleopatrnosti se vyhýbat neprominutelnému hříchu - obvinění z rasismu. Nedostatek kuráže se pádně, specificky vyjádřit: mizerná školní docházka, pramalý zájem o vzdělání, přednost pro parazitní způsob existence, kriminalita. Romové přepadnou, okradou, případně zmrzačí nevinnou oběť a reportér pak váhá, zda si může troufnout, aby identifikoval pachatelův etnický původ.

Obava z ultraháklivých dohlížitelů na takové citlivosti - domácích a o to víc těch bruselských.

Veleopatrnost, až předposranost je ovšem nepřehlédnutelná těmi, vůči nimž je namířena. Bude jim k dispozici v protiútoku, zamávat obviněním z rasismu, báječně účinným kyjem.

KONEC

Neoficiální stránky Oty Ulče