Americký prezident se na rozdíl od drtivé většiny současných politiků nechce každému zalíbit. Vystupuje jako samolibý, pochmurný, náladový a útočný vůdce, který rychle a tvrdě sáhne po tom, co chce. Rád věci utváří a ne udržuje. A jeho styl je úspěšný.

Politika Donalda Trumpa má některé typické vlastnosti. Hloupost a hrubost, pohotově vystřelí každý správný liberál, jenže já myslel něco jiného. Když se na politiku amerického prezidenta díváme nezaujatě, zjistíme, že je účelná a účinná.

Nátlaková politika

Účelná politika má jasný cíl a používá jemu odpovídající prostředky. Účinná je, když vede k zamýšleným výsledkům. Myslím si, že dlouhodobé důsledky Trumpovy politiky budou pro USA převážně příznivé, ale to ukáže teprve budoucnost. Tento esej se však věnuje pouze způsobu, jak prezident dělá politiku. Úvodem pár příkladů.

Jak se zdá, tak 27. dubna podepíší Jižní a Severní Korea mírovou smlouvu. Předcházelo jí šedesát let nepřátelství, provokací a hrozící atomové války. Obě země si teď přejí, aby se jejich poloostrov stal bezatomovou zónou. V červnu dojde k setkání Trumpa s Kim Čong-unem. Tomuto vývoji předcházela nátlaková politika USA.

Další příklad. Před pár dny Donald Trump zareagoval na incident v syrském Dúmá. Nechal Asada vyčistit další baštu muslimských teroristů a pak ho symbolicky potrestal úderem několika desítek raket na předem známé cíle. Americký prezident nasadil minimální síly, podstoupil minimální riziko a dosáhl maximálního zisku. Takhle aspoň Západ neztratí tvář úplně.

Přednedávnem oznámil americký prezident zavedení cel na ocel z Číny, z EU a dalších zemí. Ekonomicky nahlíženo jde o docela rozumné opatření a navíc to umožňuje vyvíjet i politický tlak. A ejhle, německý ministr hospodářství Peter Altmeier nabídl splnit to, co Trump po nástupu do úřadu požadoval. Se svým neodolatelným šarmem tehdy prohlásil, že Amerika nebude dále bránit ty, kteří nevydávají na zbrojení dvě procenta HDP, závazná pro členy NATO. Najednou německá vláda sama navrhla, že když nebudou cla, zaplatí více peněz na obranu.

Zatímco Barack Obama poslušně lobboval za uzavření smlouvy o Transatlantickém obchodním a investičním partnerství, Trump řekl ne. Ukázal tím, že ač sám podnikatel, teď se bude chovat více jako politik i v ekonomických otázkách. Už na začátku své vlády zdůraznil, že hodlá oslabit politickou moc silných ekonomických hráčů. Ne náhodou nedávno vyhlásil válku Amazonu. „Platí málo nebo žádné daně státu i lokální vládě. Používá naši poštu jako svého poslíčka. To vše stojí USA nepředstavitelně mnoho a připravuje tisíce malých prodejců o jejich obchod.“ Trump se netají tím, že chce omezit tržní sílu firmy a hrozí internetovou daní.

Průseky v džungli zákonů

Trumpův předchůdce Obama byl zastáncem dosud převládající představy, že když politik všechno uzákoní, tak také všechno uřídí. Vládnutí chápal jako co nejdetailnější kontrolu nad společností.

Tak vznikl svět, který všichni dobře známe - zaplevelený stohy zbytečných zákonů na všechno, a proto ještě složitější než je sám o sobě.

Ještě v prosinci 2016 podepsal Obama „Stream Protection Rule“, který obsahoval přísná měřítka na čistotu řek, jež fakticky znemožňovala těžbu uhlí. Republikánský poslanec Morgan Griffith však pomocí testů nezávislých institutů prokázal, že evropské stolní vody Evian, San Pellegrino a Perrier tyto předpisy nesplňují, zatímco voda z James River v „uhelném“ státě Virginia ano. Současný prezident poté zrušil tento a dalších 900 Obamových předpisů.

Donald Trump volí jinou politickou metodu než jeho předchůdce. Snaží se přímočaře osvobodit společnost uvázlou v bažině zbytečných zákonů. Nechce řídit všechno, ale pouze to, co je podstatné. Co to znamená, popsal suše a jasně již v 19. století Thomas Carlyle: „Nás hlavní úkol není vidět to, co je ve vágních dálkách, nýbrž udělat to, co je bezprostředně potřeba.“ Drtivá většina současných politiků tuto myšlenku odmítá a rozmělňuje účelná a účinná řešení v kompromisech. Když však vláda něco řeší jenom napůl, tak nežádoucí proces probíhá dál. To je dnes v západních společnostech pravidlem a také proto je nutná změna stylu politiky.

Donaldu Trumpovi se často vyčítá hrubost a nevypočitatelnost. A skutečně mu nelze upřít jistý „syrový šarm“. V jeho repertoáru se nacházejí „alternativní pravdy“, vydírání, hrozby a urážky. Chce tím vyvolat strach a nejistotu, podle vzoru „počítejte u mě se vším“.

Americký prezident se na rozdíl od drtivé většiny současných politiků nehodlá každému zalíbit. Vystupuje jako samolibý, pochmurný, náladový a útočný vůdce, který rychle a tvrdě sáhne po tom, co chce.

Proč nemá problém s použitím moci?

Nejspíše proto, že je zvyklý věci opravdu utvářet a ne jenom udržovat. A proto se nestará o to, že „takhle jsme to přece dělali vždycky“. Vsadil bych se, že podobné pocity měl a možná ještě i má také Andrej Babiš.

Nepředvídatelný Trump

Politika prý musí být stabilní a předvídatelná, předhazují mnozí Donaldu Trumpovi. Opravdu vždycky a proč vlastně? Je vůbec možné jednat v chaotickém světě vždycky předvídatelně? A je to účelné a účinné?

Trumpova nevypočitatelnost má jednu obrovskou mocensko-politickou výhodu. Nutí ostatní hráče uvažovat o dosud nemožném a také o nepohodlných alternativách. Jednou z velkých předností jeho politiky je, že rozhýbává věci. A to by vlastně měli dělat všichni politici.

Ale kritici jeho nepředvídatelnosti ve skutečnosti prosazují politiku udržování a nikoli utváření. Jsou to ti, kteří mluví o stabilitě a hledají omluvy pro svou pohodlnost nebo zbabělost.

Jsou to ti, kteří by nejraději neměnili vůbec nic, protože každá změna ohrožuje jejich vlastní moc. Donald Trump rozhýbává stojaté vody, vynucuje změny, nové přístupy, bourá bariéry „takhle to bylo vždycky“.

Říká: „Uvidíme, co se stane. To, co platí, je konečný výsledek.“ A také v tom se pozitivně odlišuje od ostatních politiků.

Jistě, americkému prezidentovi nevyjde všechno, na co sáhne. Také účelná a účinná řešení mohou vést k neúspěchu. Ale nerozhodnost, tak typická pro současný styl vládnutí v Evropě, vylučuje úspěch.

To je dost podstatný rozdíl. Při troše štěstí budeme svědky toho, že se díky Trumpovi výrazně změní styl vládnutí.

A možná přijde éra politiků, kteří se soustředí na opravdu důležité problémy a použijí k jejich vyřešení účelná a účinná opatření.

Exprezident Barack Obama byl ztělesněním víry v to, že slovo může změnit realitu. Tleskali mu ti, kteří skutečnou změnu vůbec nechtěli. Donald Trump vrací politiku z oblak snů o lepším příštím zpátky na zem. Ukazuje, že změnu přinesou pouze činy.

Autor je politolog, zakladatel strany Realisté

MfD, 24.4.2018