28.6.2016 | Svátek má Lubomír






USA: Někdejší zvykání na jiný svět

13.5.2014

Po úspěšném úprku do náruče imperialistů jsem se musel potýkat s přemnohými novotami. Na některé jsem si se značnými obtížemi zvykal. Nedostatek sympatií pro americký systém práva, počínání soudů a zejména advokátů v roli lačných amorálních supů mě okamžitě odradila od takové kariéry. Pustil jsem se do studia politologie, rovněž se zabývající nijak ctnostným počínáním.

Mezi mými tehdejšími plusy hned od začátku: schopnost tam fungovat s dostatečnou znalostí místního jazyka a tím se vyhnout velikému handicapu, s nímž se musela potýkat většina dostavivších se našinců. Dalším plusem byla nezasloužená pověst Karlovy univerzity, solidního staroslavného učení za středověku, ale stále s takovou přežívající výdrží i za stalinismu. Autentičtější zásluhou ale bylo, že jsem na Západě vlastně dost byl unikát - v té době snad jediný uprchlý soudce, jakkoliv jen z malého rurálního okresu, zabývající se v podstatě nepozoruhodnou občanskoprávní agendou rozhádaných kolchozníků. Žádné tedy hrdelní procesy té neblahé doby, ale svým odpelášením od budování vědeckého komunismu, oné beztřídní nirvány, přece jen neobvyklý úkaz. I Harvard, univerzita nejprestižnější, mi nabídla své přijetí, což já odmítl, snad jediný bloud, který tak kdy učinil. Příčinou mého rozhodnutí nebylo momentální pominutí mysli, ale adresa školy: nebyla v New Yorku, kam jsem měl namířeno. Tam na Kolumbijské univerzitě se k doktorátu proklestil.

Přijat jsem byl, ale stipendium nedostal. Přežíval jsem všelijak, též číšničením v české restauraci Jaroslava Vašaty, někdejšho šéfa Obecního domu u Prašné brány v Praze, posléze na Manhattanu v restauraci skrovné velikosti. Vystudoval jsem zásluhou spropitného.

Kolumbii jsem si neoblíbil, což mělo výhodu, že jsem si pospíšil, co nejdřív to mít za sebou. V té době ony graduate studies - M.A. (Master of Arts), Ph.D. (Doctor of Philosophy) spolu s napsáním a úspěšnou obhajobou disertace - trvaly v průměru sedm roků. Každý kandidát je do značné míry strůjcem svého studijního programu. Mou volbou bylo jednak mezinárodní právo, jednak comparative government - srovnávací vládní systémy, což mě po předchozím životě v totalitní kleci zvlášť lákalo, rozběhnout se po světě a porovnávat.

- - -

Pro mnohé kandidáty se disertace stala překážkou k nezvládnutí. K užitku případného zájemce se podělím o tuto potřebnou zkušenost:

1. Najít mezi profesory sponsora - nikoliv patrona, finančního mecenáše, ale někoho, ochotného dohlížet na tvůrčí počínání takového svěřence. Čím proslulejší vědátor, tím ovšem víc vyhledávaný, což ale mělo tu nevýhodu, že osobnost takového kalibru byla méně dosažitelná - stále v pohybu, na světových konferencích. Mně se jako sponsora podařilo získat proslulého profesora a autora Johna N. Hazarda, jenž překvapivě bez újmy na zdraví přežil rok či snad dva ve třicátých letech v Moskvě, v době vrcholících stalinských hororů a do Ameriky si prý dokonce přivezl ruskou nevěstu. Dalším zásadním kritériem při volbě správného sponsora je nejen jeho ochota, temperament, ale nejbližší akademické plány, aby neodjel na opačný konec světa strávit tam svůj sabbatical. A kvalifikace nejdůležitější - jeho zdravotní stav, aby neumřel. Několik takových kandidátů nešťastníků jsem znal, že v půli svého lopocení takto osiřeli a aby pak začali od začátku s jiným sponsorem a třeba i s jiným tématem.

2. Děkanátu a ochotnému sponsorovi nutno ke schválení předložit vhodný projekt, který by splnil podmínku "contribution to knowlege" - nikoliv tedy další objevování mnohokrát již objevené Ameriky. Jenže s přibývajícím počtem doktorandů ubývá počet a ovšem i použitelnost disertačních témat.. Mně se podařilo uspět s nápadem "Class Struggle and Socialist Legality in Czechoslovakia" a u toho podtitulek "The Impact of the Soviet Pattern". Vzhledem ke své dřívější, jakkoliv krátkodobé kariéře v taláru jsem byl ten nejkvalifikovanější se něčím takovým zabývat.

3. Správná tématická volba rovněž vyžaduje dosažitelnost pramenů. Byl jsem svědkem dvou existenčně bolestivých karambolů - zamýšlené zpracování revolučního hnutí v Peru a v druhém případě něco podobného v souvislosti s dosud tehdy ještě nesvrženým íránským šáhem Páhlavím. Za svými zdroji jsem nemusel spěchat letadlem do Limy či Teheránu, stačilo vlézt do autobusu a odjet na pár týdnů do Washingtonu, tam zamířit do Library of Congress, kde ochotný pracovník, bývalý náměstek předsedy československé předúnorové vlády, mi našel poklidný kout, kde jsem měl k dispozici Sbírku zákonů, Sbírku soudních rozhodnutí, Socialistickou zákonnost, Stát a právo, též měsíčníky, týdeníky, deníky, včetně Rudého práva.

4. Dúležitou podmínkou je kandidátova znalost jazyka zdrojů jím zkoumaných.

Neméně užitečnou bude taková sponsorova neznalost, jakož i ostatních examinátorů, v mém případě jich bylo pět.

- - -

Se svou prací o mamutím rozsahu 417 stran jsem se tedy lopotil a ještě víc práce s ní na 25. poschodí v budově OSN v New Yorku měla tam zaměstnaná dívčina, již jsem nehorázně vykořisťoval. O večerech a víkendech tehdy v době předxeroxové na stroji ťukala opus v pěti kopiích.

Od té doby, což už je půl století, jsem se toho výtvoru dotkl až teď zcela nedávno. Mladý přítel, historik a filmař, totiž přišel s nápadem tenhle výtvor z původní angličtiny přetlumočit do ještě původnější češtiny. Ledabyle jsem přikývl, poté jsem svazek doma otevřel a získal dojem, že se dotýkám relikvie, s níž nemám, nikdy jsem neměl nic společného. S nepochopením, že jsem kdy něco takového mohl zvládnout. Jak takové nehoráznosti mohla páchat má původní rodná zem?

Dočítat se o tehdy bolševicky běsnících profesorech, posléze pak s dočasně zlidštěnou tváří. O jejich tvrzení, že existovat může jen třídní právo a jakékoliv pochyby nutno zatratit. Tehdejší systém spravedlnosti, v níž o osudu provinilce nerozhoduje jeho čin, ale třídní profil. Za nesplnění zemědělských dodávek šel malorolník do vězení, kdežto kulak třeba i na šibenici.

Rozhodnutí Nejvyššího soudu 22. května 1958, Cz 198/57: Matka dítěte zemřela, o dítě se stará jeho teta. Otec se domáhá práva mít výchovu ve vlastní péči. On i jeho rodiče jsou hodnoceni jako loajální občané lidově demokratického zřízení. Krajský soud rozhodl v jeho prospěch, ale Nejvyšší soud rozhodnutí zrušil ve prospěch tety dítěte, ještě víc loajální, poněvadž je funkcionářkou ČSM a její zaměstnavatel ji vybral, aby se jako delegátka zúčastnila v Moskvě šestého světového mládežnického festivalu.

Rozhodnutí Nejvyššího soudu 29. dubna 1958, Cz 71/58: Matka dítěte je nevyléčitelně nemocná. Otec, hodnocen jako politicky zcela spolehlivý občan, dva měsíce v roce má dítě ve své péči. Během té doby dítě získává na váze, kdežto po návratu do péče matky očividně na váze tratí, tak svědky potvrzeno. Soud přiznal otci nárok na výchovu dítěte, Nejvyšší soud rozhodnutí ale zrušil s odůvodněním, že otec nevyléčitelně nemocné matky, a tedy dědeček dítěte, je předsedou JZD a rovněž předsedou místní organizace KSČ. Tolik pokrokové prostředí zaručuje správnou výchovu dítětě, aby se stalo politicky správným členem společnosti.

Přátelé si mne dobírali, jaké že mám štěstí vrtat se v pikantériích. I když tedy s politickou příchutí. V rozvodovém řízení záletná strana žalovaná se pokusila vylepšit své počínání, když svědčila slovy: "Pomiluj mě [jadrněji vyjádřeno] a řekni mi všecko krásný, co si viděl v Sovětskym svazu." Též se stalo, že do mé kanceláře vtrhla rozdurděná kolchoznice, zvedla sukni, stáhla růžové flanelové tzv. bombarďáky a vystrčila na mě zadnici s promodralými stopami usvědčujícími manžela ze surovosti.

Což je sice prima legrace, jenže taky máme třídní boj. Vyslechnout postěžování paničky navrhovatelky, že ji manžel nutil, aby ho za přítomnosti pěti hostů na recepci škádlila v poklopci, je jedna věc. Dozvědět se pak, jak se mi stalo, že masturbační žádostivec byl důležitý odborářský hodnostář (obor kultura), delikátní selanku podstatně narušilo. Neúspěšní účastníci v občanskoprávních sporech se občas pokusili o mstu na údajně nepřátelském soudci.

V trestní agendě, s níž jsem neměl nic společného, docházelo i k dramatičtějším situacím. V roce 1958 policie ve Stříbře vyšetřovala mladíka po udání, že pohlavně obcuje s kravami. Pachatel nebyl primitiv mimo dosah zákonné příčetnosti, ale duše bystrá, s dokončeným vzděláním a slušným zaměstnáním. Nicméně měl tyhle sklony.

Trestního soudce trýznilo dilema: sodomie sice není trestná, ale jednou z hlavních povinností soudu je ochraňovat socialistický majetek, a tedy i socialistický skot. Dopadený zoofil se totiž přiznal k intimitám s kravkami jak v družstevním, tak v soukromém vlastnictví.

Soudce problém vyřešil takto: Obžalovaný je vinen a odsuzuje se podle par.246 tr.zák. pro trestný čin poškozování socialistického majetku z nedbalosti co do krav družstevních, kdežto vlastníci obtěžovaného soukromého zvířectva se odkazují na pořad práva civilního k uplatňování nároku na náhradu škody.

Takto scestně jsem se zapovídal: Harvard, Columbia, disertace, třídní boj, růžové bombarďáky a lapený sodomita.

KONEC

Neoficiální stránky Oty Ulče



Diskuse


H. Faltejsek
14:55
13.5.2014

V. Vaclavik
11:11
13.5.2014

J. Vyhnalík
14:50
13.5.2014

J. Sever
8:25
13.5.2014

počet příspěvků: 4, poslední 13.5.2014 02:55









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.