Na první pohled jistě absurdní otázka. USA jsou našim spojencem v NATO, sehrály jednu z klíčových rolí při porážce hitlerovského Německa, celá léta byly protipólem Sovětského svazu a jeho snah šířit proletářskou revoluci ve světě. I při všech těch přehmatech, které provázely jejich zahraniční politiku v dobách bipolárního světa, se zasloužily, a to především díky prezidentovi Ronaldu Reganovi, o pád sovětského impéria, což umožnilo obnovení demokracie prakticky ve všech zemích východního bloku. Rozpad takového kolosu, jakým Sovětský svaz nesporně byl, ale přinesl i mnohé problémy, zejména v jeho bývalých svazových republikách.

Pro samotné Spojené státy to však bylo vítězství téměř Pyrrhovo. Rusko, jako nástupnický stát SSSR, se potýkalo s dětskými nemocemi, hospodářsky a vojensky bylo na kolenou a i s jadernými zbraněmi nepředstavovalo pro Spojené státy vážné nebezpečí. A ty usnuly na vavřínech a v opojení z vítězství v pozici světového hegemona „zastydly“.

A úplně zapomněly na to, že nejsou na zeměkouli samy. Potenciální konkurenti sice zatím nedosahují takové technologické úrovně zbraňových systémů jako Spojené státy, rozdíly ale již nejsou tak velké. Čína má navíc velkou početní převahu, Rusko zase obrovské lidské odhodlání bránit svou vlast a historická teritoria. Spojené státy naopak trpí totální neschopností chápat jednání druhých, zejména Ruska, v dějinném kontextu. Jedině tím je snad možné vysvětlit, že se naivně domnívaly, že bude Rusko nečinně přihlížet tomu, jak postupně, prostřednictvím rozšiřování NATO, přibližují svůj vojenský potenciál k jeho hranicím. Protiruská rétorika Američanů sílí, iniciují proti Rusku nesmyslné hospodářské sankce. Ale i u nás mnozí lidé, zejména někteří z generace, která již nezažila útrapy protektorátu Čechy a Morava, ale vpád vojsk Varšavské smlouvy v čele se Sovětským svazem ano, obrátili svou nenávist proti Rusku, i když objektivně nesrovnatelně větší zlo u nás napáchali právě Němci. Tolik se bojí Východu, až k nám kvůli tomu zavedou Orient.

Studená válka sice „formálně“ skončila, ale střety mocenských zájmů Spojených států, Ruska, ale i Číny a dalších menších hráčů na scéně světové politiky pokračují snad ještě intenzivněji. Ve Spojených státech, ale i v řadě evropských zemí se postupně radikalizují různé národnostní menšiny a náboženská uskupení, dochází k teroristickým útokům z 11. září, k intervenci USA do Iráku a k jeho nevyhnutelnému rozvratu. Následují atentáty v Madridu a v Londýně, později i v Paříži a v Bruselu. V Lýbii je po spojeneckém bombardování svržen režim plukovníka Kaddáfího, země ale upadá do totálního chaosu. Sýrie se utápí v občanské válce, vedle al Káidy vzniká tzv. Islámský stát. Statisíce migrantů včetně teroristů, s pasy pravými i falešnými nebo bez nich, se dávají do pohybu a za velké podpory spolkové kancléřky se přes nefunkční schengenskou hranici valí do Evropy.

A tak Turecko úspěšně vydírá Evropskou unii a dokonce to vypadá, že by se mu po staletích mohlo podařit „dobýt“ Evropu bez boje. A v době, kdy Německo pod vedením spolkové kancléřky opět směruje Evropu ke katastrofě, prezident Spojených států pronáší neuvěřitelná, až děsivá prohlášení.

Z iDnes.cz z 23. 4. 2016:

„Myslím, že postoj kancléřky Merkelové a mnoha Němců v uprchlické krizi byl odvážný,“ řekl prezident Spojených států v rozhovoru pro deník Bild.

Merkelová podle šéfa Bílého domu představuje srozumitelný hlas a bojovnici za svobodu, rovnost a lidská práva. „Jsem hrdý, že je Angela má přítelkyně.“ ...

Obama vyzdvihl zejména „rozhodující“ německou účast na jednáních o íránském jaderném programu nebo na přípravě loňské pařížské dohody o boji proti klimatickým změnám.

Obama také řekl, že Merkelová dokázala zajistit zachování evropské jednoty během ruské agrese proti Ukrajině. Kancléřku označil za „strážkyni Evropy“. Ve vztahu k migrační krizi ovšem zmínil, že by Německo nemělo zůstat samo.

„Německo by nemělo samo nebo jen s několika dalšími státy nést celé břímě,“ podotkl Obama v souvislosti s krizí, v jejímž rámci přišlo loni do Německa přes milion uprchlíků a ekonomických migrantů z Blízkého východu, Afriky i Balkánu. „Nedávná dohoda mezi Evropskou unií a Tureckem byla krokem ke spravedlivějšímu rozdělení této odpovědnosti,“ doplnil.

Není důvod nevěřit, že si americký prezident nedělá legraci. Na to je současná migrační krize příliš vážné téma. A že by blafoval, aby Evropu oslabil, to sice není možné úplně vyloučit, ale v dané situaci je to prakticky neprokazatelné. Nezbývá tedy než věřit, že to, co Obama říká, myslí vážně. Toto konstatování ale pro nás jako pro evropský a pořád snad ještě svrchovaný národní stát nevěstí nic dobrého.

Nemyslím si, že by nás Spojené státy chtěly vojensky obsadit, i když vměšování jejich velvyslanectví do našich vnitřních záležitostí už je za hranicí všech diplomatických zvyklostí a pravidel.

Ale mám obavy z toho, že Spojené státy, samy nakažené „smrtelnými“ chorobami, jakými jsou zejména multikulturalismus, genderismus a environmentalismus, podobně zasažené Evropě nejen nepomohou, ale ještě ji dorazí.