Senátor Joseph McCarthy svým usilovným stíháním komunistů vytvořil v raných padesátých letech minulého století vládu teroru. Vzhledem k tomu, že v době mccarthismu byl Sovětský svaz ovládán genocidním maniakem [Stalinem], identifikace někoho, kdo byl komunistou, a jeho vyloučení z vlády, mě nepřekvapuje jako nepřiměřené. Nikdo nemohl popřít, co komunismus v sovětské éře skutečně byl – to věděl každý, kdo se jen trochu zajímal. Každý komunista tehdy podporoval čisté zlo. Navíc v době, kdy byly Spojené státy ve studené válce se Sovětským svazem a obě strany vedly špionáž proti sobě, byl strach z komunistických agentů ve vládě Spojených států legitimní.

Problém s McCarthym nebyl jeho hlásaný záměr, ale jeho skutečný záměr. McCarthy našel, pokud vůbec, jen několik komunistických špionů. Použil však obvinění z komunismu jako nástroj k diskreditaci a zničení těch, s nimiž nesouhlasil. Ať už z ideologických nebo oportunistických důvodů, McCarthy použil legitimní opovržení komunismem k útoku na liberály tím, že je označil za komunisty.

Americký senátor Joseph McCarthy drží fotografii, která ukazuje, jak Clement Richard Attlee, britský státník a předseda vlády (1945-1951), učinil komunistický pozdrav během španělské občanské války. John Parnell Thomas a McCarthy podnítili antikomunistickou kampaň lovem na čarodějnice počátkem padesátých let, období známé jako mccarthismus. AFP / AFP / Getty Images

Dělal to nejprve tak, že označil za komunistu někoho, koho chtěl zničit. Pak vyšetřoval jeho předešlé vazby na komunisty. Tyto vazby nemusely nutně zahrnovat členství v komunistické straně. Spíše tvrdil, že určitá skupina je buď komunistická, nebo že jsou v ní komunisté. Například sdružení občanských svobod mohlo být prohlášeno za komunistickou frontu, protože někteří jeho členové byli v minulosti komunisty. Cílový jednotlivec mohl být členem sdružení nebo v mnoha případech jednoduše ve spojení s jejími členy.

Taková vazba byla používána k onálepkování člověka komunistou nebo komunistickým sympatizantem, zbavení jeho bezpečnostní prověrky a vyhození ze zaměstnání. Jeho kariéra by byla zničena. Jednalo se o třístupňový proces: (1) prohlásit nějaké sdružení za komunistické na základě minimálního nebo žádného důkazu; (2) najít členy této skupiny s nějakou vazbou na komunistickou stranu; a (3) prohlásit, že to dokazuje, že cílový jedinec byl komunista. Motivem mohlo být zničit někoho z levice z politických důvodů nebo někdy jednoduše použít případ k prokázání toho, že Harry S. Truman a demokraté byli měkcí vůči komunismu, aby umožnili jedincům s možnými komunistickými vazbami pracovat pro vládu nebo být osvobozeni.

Mccarthismus zničil sám sebe v důsledku nehorázných a neopodstatněných obvinění McCarthym, a životům, které zruinoval. Dnes je velmi nepravděpodobné, aby bylo na někoho útočeno proto, že je komunistou. Na jeho místě vyvstala obvinění z fašismu. Dnes jsou obvinění z fašismu metána se stejnou lehkostí, jako kdysi obvinění z komunismu. A mají podobný účel: zničit ty, s nimiž někteří lidé nesouhlasí, a ukázat, že prezident Donald Trump je na fašismus krátký.

Zde nejde o podporu nebo oponování Trumpovi. Ani to není obrana fašismu. Spíše je to o tom, že obvinění z fašismu bezohledně použijete proti lidem, s nimiž nesouhlasíte. Pro některé je kdokoli napravo fašistický. Pro ostatní se tvrzení zakládá na chabých důkazech pečlivě zarámovaných, aby ospravedlnily obvinění.

Fašismus je politická ideologie, která tvrdí, že ztělesnění vůle národa je obsažena v jediném člověku. Takový člověk není subjektem opětovného zvolení. Jeho slovo je zákon, proto nevyžaduje žádnou ratifikaci voleným zákonodárcem. Fašismus umlčí všechny nesouhlasné názory prostřednictvím zatčení nebo dokonce popravy. Některé fašistické systémy tvrdí, že národ musí být čisté krve (Hitler tomu věřil, Mussolini nikoli) a že národ musí být očištěn od nečistoty masovými vraždami, je-li to nutné. Fašismus je také přesvědčen, že stát nepotřebuje vlastnit výrobní prostředky, ale může ovládat chování ekonomiky tak, jak to považuje za vhodné. Má další vlastnosti, ale skutečností je, že fašismus je velmi specifický historický fenomén s určitými průraznými charakteristikami.

Komunisté a fašisté dnes v americké vládě neexistují, jestliže použijete skutečné vymezení každé z těchto ideologií. Přesto, stejně jako McCarthymu nezáleželo na tom, co je komunismus, tak těm, kteří dnes některé obviňují z fašismu, nezáleží na tom, co znamená být fašista. Záměrem je zničit politické nepřátele jejich zobrazením jako příšery.

McCarthy měl ohledně toho všeho jistý cit, a tak použil termín „komunistický sympatizant“, aby popsal kohokoli, na koho se chtěl zaměřit. Když neměl žádné důkazy o přímých komunistických vazbách, nalezl něco, co kdysi tento člověk řekl, aby ho na tom uškvařil. Například během druhé světové války byly Spojené státy a Sovětský svaz spojenci. Když někdo v projevu pochválil sověty za jejich hrdinství ve válce, což mnozí lidé udělali, McCarthy mohl použít toto prohlášení, aby se ukázalo, že tento člověk je komunistický sympatizant.

Ti, kteří označují své nepřátele za fašisty, používají podobný manévr. Pokud zjistíte, že někdo vyslovil rasovou nebo antisemitskou pomluvu, pak to nedokazuje, že je rasista nebo antisemita, ale že je fašista – což je něco jiného. Jindy, když nelze nalézt pomluvu, lidé používají další mccarthyovskou taktiku. Zaútočí, že nějaké seskupení s dlouhou historií je antisemitské a pronacistické a že jistý člověk má nějaký vztah k tomuto seskupení, tak jej označí za nacistu nebo antisemitu.

Sebastian Gorka [Američan maďarského původu] je dnes takový případ. Je jedním z personálních Trumpových poradců, s nímž jsem se velmi neformálně dvakrát setkal. Nyní je pod mediálním útokem, že je údajným antisemitou a možná i nacistou. Obvinění je založeno na tom, že nosí na klopě Vitézi Rend, odznak maďarské společnosti založené v roce 1920 na počest vojákům. Podle žalobců to bylo během druhé světové války pronacistické sdružení. Nicméně podle „The Jerusalem Post“ a „Tablet“ (obě jsou židovská periodika) to nebyla pronacistická organizace, ačkoli někteří její členové pravděpodobně zastávali tento názor. Gorka nebyl jejím členem, ale nosí odznak na počest své rodiny. Jeho nepřátelé však požadují jeho rezignaci.

Takže, ve čtyřicátých létech minulého století to mohla nebo nemusela být pronacistická organizace. Kdyby byla, bylo to před více než 70 lety, v době, kdy evropské šílenství zachvátilo všechny. Otázka stojí – co to má společného s tímto člověkem o 70 let později?. Podstatou strategie McCarthyho bylo najít skupinu s dlouhou historií, která prošla mnoha fázemi, objevit nějakou souvislost mezi jednotlivcem a skupinou o mnoho let později (to by mohlo zahrnovat členství nebo něco neformálnějšího) a obvinit ho, že věří myšlenkám, které toto seskupení mohlo nebo nemuselo podporovat před 70 lety.

Samozřejmě, že nejde o to, zda je Gorka nebo někdo jiný skutečně antisemita nebo fašista. Jde o nesouhlas s Trumpovou vládou a o pokus zničit lidi, kteří jsou s ní spojeni. Tak jako McCarthy ničil liberály obviněním z komunismu, tak se nyní používá obvinění z fašismu nebo jeho příbuzného – antisemitismu.

Jako Žid musím říci, že bezohledná obvinění z antisemitismu jsou pro Židy nebezpečná. Jejich široké využití pro politické cíle s mlhavými důkazy příliš často umrtvuje citlivost posluchače. Prostě, vlci pláčou. Pro mne jako Američana je důležité říci, že obviňování lidí, které nemáte rádi, z fašismu je stejně bezohledné, jako byl bezohledný McCarthy.

Nechme případ Gorky stranou, protože je pro mě jen příkladem, nikoli příčinou. Nebezpečí dalšího lovu na čarodějnice je skutečné ve všech směrech. Když hovoříme o ztrátě slušné komunikace, obvinění z rasismu, antisemitismu nebo fašismu jsou součástí tohoto problému. Charakterizace Gorkyho a ostatních musí stát na tom, co řekli a udělali. Neměli by být vinni údajnými styky.

Přeložil Pavel Steiger

Originál článku zde.

George Friedman (*1949 Budapešť, Maďarsko) je zakladatelem a šéfem přední americké soukromé konzultační zpravodajské agentury „Stratfore (Strategic Forecasting)“, a online publikace „Geopolitical Futures“. Vydal sám nebo se spoluautory několik knih, které se staly bestsellery.