19.3.2024 | Svátek má Josef


USA: Kýbl špíny na Kavanaugha

22.9.2018

Demokratičtí senátoři se o zničení reputace republikánského kandidáta pokusili už třikrát

Brett Kavanaugh je federální soudce, jehož prezident Trump počátkem léta nominoval na soudce Nejvyššího soudu. Mělo se za to, že v Senátu s republikánskou většinou bude lehce schválen. Demokratická senátorka Dianne Feinsteinová však oznámila, že má dopis ženy, která tvrdí, že se ji kdysi Kavanaugh pokusil znásilnit. O víkendu ona žena – profesorka psychologie Christine Balsey Fordová – svou identitu odtajnila a řekla, že v roce 1982 nebo 1983 (nepamatuje si přesně), kdy jí bylo patnáct nebo šestnáct a jemu sedmnáct nebo osmnáct let, se ji na studentské párty v domě (nepamatuje si přesně kterém) namol opilý Kavanaugh pokusil brutálním způsobem znásilnit, k čemuž nedošlo jen proto, že na oba skočil jeho stejně opilý spolužák (jméno uvedla).

Profesorka Fordová se poprvé o incidentu zmínila před šesti lety své terapeutce, ale tehdy jméno provinilce neuvedla. Kavanaugha poprvé jmenovala až letos.

Kavanaugh kategoricky odmítá, že by se kdy něčeho takového dopustil vůči ní nebo jakékoli jiné ženě. Klasické tvrzení proti tvrzení – a nyní už není v lidských silách zjistit pravdu stoprocentně.

Hodit vidle do schvalování

Dosavadní Kavanaughův život ničemu takovému nenapovídá a lidé, kteří ho znají, muži i ženy, si myslí, že je to nemožné (což však s jistotou nevylučuje možnost, že jednou v opilosti to udělal). Dokonce i ten jeho spolužák, který měl být tehdy v onom pokoji, celou věc popírá a říká, že Brett nic takového neudělal.

Pokud Kavanaugh říká pravdu, nemusí to znamenat, že Fordová lže, tj. říká nepravdu, záměrně. Paměť člověka není dokonalá a lidé si v paměti uloží věci v jiné podobě, než v jaké se skutečně odehrály. Nevíme, kolik tehdy vypila ona, a i když ta otřesná příhoda se jí mohla stát, mohla si splést identitu kluka a až časem se utvrdit v názoru, že to byl Kavanaugh. Takže nevynášejme soudy o tom, kdo lže, příliš rychle.

Oba budou příští týden vypovídat v Senátu pod přísahou a další věci mohou vyjít najevo. Pokud Kavanaugh říká pravdu a Fordová lže, je to nechutná snaha pošpinit nevinného člověka a kvalifikovaného soudce jen proto, že má jiné politické přesvědčení než opozice. Pokud ale i nějaká jiná žena bude tvrdit, že se Kavanaugh vůči ní kdysi choval tak, jak to tvrdí Fordová, Kavanaugh bude mít velký problém. A pokud se najde svědek, který potvrdí výpověď Fordové, Kavanaugh skončil – nejen jako příští soudce Nejvyššího soudu, ale i jako soudce stávající.

Vzhledem k tomu, co se ví o jeho dosavadním životě, je to málo pravděpodobné. Pokud zůstane jen tvrzení Fordové bez důkazů, Kavanaugh to ustojí a stane se soudcem Nejvyššího soudu USA; byť pro některé na něm špína ulpí navždy.

To nás přivádí k otázce „proč právě teď?“. Proč profesorka Fordová nevznesla obvinění vůči Kavanaughovi dřív, ale až teď, když se má stát soudcem Nejvyššího soudu? Proč senátorka Feinsteinová nezveřejnila dopis už v červenci, když ho měla, ale až teď, tj. týden předtím, než měl Senát hlasovat o jeho schválení? Proto, aby na poslední chvíli hodila do schvalovacího procesu vidle. Což je z hlediska opoziční strany zdržovací taktika legitimní, ale v případě, že obvinění jsou nepravdivá, vůči Kavanaughovi, který má manželku a dvě za pár let dospěvší dcery, neuvěřitelné svinstvo.

Ale položme si tu nejožehavější otázku: pokud Fordová říká pravdu a Kavanaugh to udělal: má být jeden špatný skutek sedmnáctiletého opilého mladíka definitivní diskvalifikací následných pětatřiceti let bezúhonného dospělého života? Jeden špatný skutek v mládí – a reputace člověka pak navždy zničena? Chcete, aby to z vaší puberty, za co se stydíte nejvíce, po pětatřiceti letech někdo vytáhl proti vám? Ať si každý odpoví sám. (A to vše za předpokladu, že to udělal, což on odmítá.)

Kdo je hlavní padouch

Mně zatím nevycházejí jako hlavní padouch ani Kavanaugh, ani Fordová, nýbrž demokraté – nikoli za obstrukci, nýbrž za její podobu. A argument, že republikáni by na jejich místě udělali totéž? I případ impeachmentu Billa Clintona (pro mnohé malicherný) přesně před dvaceti lety byl jiný: republikáni ho chtěli sesadit nikoli za poměr s Monikou Lewinskou, nýbrž za to, že o něm lhal (tj. vědomě říkal nepravdu) pod přísahou.

Republikánští senátoři se nesnažili zničit reputaci soudců, které na Nejvyšší soud navrhli demokraté Clinton či Obama. Nejhorší, co udělali, bylo to, že v roce 2016 odmítli o Obamově kandidátovi soudci Merricku Garlandovi vůbec hlasovat, aniž by jeho reputaci zpochybňovali. Demokratičtí senátoři se však o zničení reputace republikánského kandidáta na Nejvyšší soud pokusili už třikrát. V roce 1987 úspěšně, Robert Bork byl Senátem odmítnut. V roce 1991 ne úspěšně, Clarence Thomas byl sice Anitou Hillovou obviněn ze sexuálního obtěžování, ale Senát jej schválil. A třetím případem je soudce Brett Kavanaugh nyní.

Příští týden on i profesorka Fordová budou v Senátu vypovídat pod přísahou, což znamená, že se buď dozvíme víc, anebo taky nic nového.

LN, 20.9.2018

Autor je ředitel Občanského institutu