Nominační sjezdy hlavních politických stran jsou ritualizovanou divadelní inscenací. Vše se malinko přehání: předstíraná jednota, výčet vlastních zásluh a chyb soupeře – vše je dramaturgickým prostředkem k mobilizaci voličstva.

Všichni pozorovatelé se shodují na tom, že ještě nikdy konfrontace republikánů a demokratů nebyla tak sveřepá jak tentokrát. Sotva se dají nahmatat body, v nichž mezi programy stran panuje shoda.

Je to totální ideologická válka poznamenaná silnými osobnostními antipatiemi kandidátů vůči sobě. Stranické platformy jsou zrcadlově opačné. Donald Trump oroduje za právní řád, nízké daně, uvolnění státních regulací, za právo rodičů na vlastní volbu školy pro své děti a právo veteránů na výběr nemocnice, kde se chtějí léčit. Hillary Clintonová vyznává jiné priority: sympatizuje s těmi, kdo obviňují policii z rasismu, chce zvýšit daně pro majetné, posílit státní regulaci především vůči podnikům, které používají tradiční energetické zdroje, vychází vstříc přáním školských a nemocničních odborů, které jsou proti právu na vlastní výběr zařízení. Co z toho chtějí Američané, se dozvíme, v listopadu.

Každá strana podepřela svou pozici vystoupeními na sjezdech. Demokraté přivezli do Philadelphie matky tří Afroameričanů, kteří zahynuli rukou strážců zákona, i když v každém ze tří případů soud shledal policisty nevinnými. Trump přivezl do Clevelandu matky zavražděných policistů. Demokraté mají za to, že multikulturalismus a svoboda přistěhovalectví jsou důležitější než vízový režim, proto na sjezdu dalis slovo nelegálním přistěhovalcům, jimž se politicky korektně říká „pracovní migranti bez dokumentů“.

Trump zase vyjmenovával ve svém projevu lidi, kteří byli zavražděni nelegály, zatímco soudy kvůli Obamovu výnosu nemohly rozhodnout o jejich deportaci. Trump v žertu vyjádřil názor, že demokraté vyznávají zásadu, podle níž je lepší, když práci dostávají nelegální přistěhovalci místo Američanů, jinak by přece mohli pozvat na svůj sjezd nezaměstnané, oběti zločinu nebo policisty.

Stejné rozpory panují v oblasti zahraniční politiky. Na tomto hřišti výchozí pozice demokratů je ztížena tím, že Hillary Clintonové jsou přisuzovány četné chyby, jichž se dopustila jako ministryně zahraničí. Navíc levicové křídlo strany silně poznamenané názory senátora Bernieho Sanderse prosazuje postoje ještě více izolacionistické než ty Trumpovy. Na oplátku demokraté obviňují republikány z toho, že hodlají v podstatě provádět politiku ruského prezidenta Vladimíra Putina. Jejich heslem je: Protivníkem Clintonové v prezidentských volbách bude Vladimír Putin. Analytička Manhattanského institutu Diana Furchtgott-Rothová pochybuje o účinnosti tohoto sloganu:

„Jejich postoj nevyvrací Trumpova obvinění na adresu Obamy a Clintonové v tom, že prováděli neúspěšnou politiku v Libyi, Sýrii a Egyptě, neospravedlňuje rozpad Iráku a destabilizaci Afghánistánu, které se odehrály v době jejich vlády. Trump je odpůrcem vyvážení demokracie do zemí Třetího světa, avšak vojenské zasahování neschvaloval ani Obama. Na druhé straně takticky mlčí o Trumpových záměrech radikálně navýšit vojenský rozpočet, což určitě nepotěší Putina. Obama svého času naopak výdaje na obranu důsledně ořezával.“

Nezbývá než počkat do voleb, abychom zjistili, čí argumenty zní Američanům přesvědčivěji. Zatím jsou síly vyrovnané.

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus