Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996USA: Jak si malé město připomnělo 9/11
Město Meriden, kde už dlouho zůstávám, se v Americe považuje za typické malé město (má asi tolik obyvatel, co Opava).
10. září tu několik soukromých spolků dalo dohromady veřejné shromáždění na paměť 9/11, kterého jsme se se ženou zúčastnili.
Hlavním bodem bylo veřejné přečtení každého jména na seznamu ztracených životů z budov World Trade Center, čtyř letadel a budovy Pentagon - jmen mužů, žen a dětí, které zavraždili fanatikové z Al-Kajda, a jmen záchranářů, kteří zemřeli při výkonu služby.
O celé věci se dozvěděla moje žena asi týden předem. Známý ji požádal o pomoc s hledáním dobrovolníků ochotných věnovat pár hodin na přípravy nebo být jedním z předčítajících. Rozhodla se předčítat.
Hlavní organizátoři byli dva lidé - jeden z nich člen veteránského spolku American Legion, druhý náčelník městských hasičů. Veteráni nabídli pro shromáždění svůj pozemek s klubovnou a zahradním pavilónem a čestnou stráž, hasiči dodali mužstvo a domluvili příchod dalších dobrovolníků od místních záchranek a policie.
Za obec se přihlásil starosta a asi polovina konšelů a dva poslanci za Meriden do sněmovny státu Connecticut. Duchovní byli tři - katolický za farnost sv. Josefa, jeden protestant a jeden zástupce z islámského centra pro Meriden a okolí.
Každý z těchto pozvaných dostal jednu minutu na projev.
Zemřelé zastupovala dcera jednoho z hasičů města New York City, kterou pozval někdo místní, co jí znal.
Formát memoriálu byl jednoduchý - dobrovolníci začali číst jména zemřelých v abecedním pořádku přesně v moment nárazu prvního letadla na World Trade Center. Během čtení pak oznámili v příslušný moment další útoky.
Jméno Donnie Regan, hasič, přečetla jeho dcera. Řekla nám, že její otec byl fajn chlap, kterého ona a její sestry zbožňovaly.
Co se týče svého povolání, "řekl rodině, že kdyby se jednou nevrátil, ať za něj odříkají pár Zdrávas, žádné scény a pak ať každý dostane napít a hamburger."
Po přečtení tří tisíců jmen došlo na minutové projevy zástupců obce, církví a lidí, kteří memoriál dali dohromady.
Čestná stráž (několika veteránům muselo být hodně přes osmdesát) přinesla a vztyčila americkou vlajku, již pak velící důstojník od námořní pěchoty stáhl na půl žerdi.
Při stažení zatroubil veterán "Taps" - melodii, kterou znají skauti coby "Zapad den".
Po této ceremonii pozval náčelník hasičů přítomné k návštěvě baseballového hřiště, které k pozemkům spolku patří. On a pár dobrovolníků tam napíchali na trávník tři tisíce amerických vlaječek do obrysu dvou budov World Trade Center. Přilepili na ně i jmenovky.
(Praporky věnoval místní obchodní dům Wal-Mart.)
Posledním bodem bylo jídlo a pití, jež věnoval spolek American Legion všem, kteří přišli. Servírovalo se to v altánu pod stromy. Hudbu dodala kapela ve složení zpěvačka/kytaristka, kytara sólová, kytara basová a bubeník.
Když byla zábava drobet rozjetá, vzal si mikrofon veterán s odznakem polního kuráta ("chaplain") a předvedl ďábelsky dobrou verzi klasického Roadhouse Blues od Doors - včetně vynikající foukací harmoniky.
Na rozloučenou nám náčelník hasičů vzkázal, že kdo chce, může si od pondělí přijít na hřiště a jeden praporek se jménem si odnést.
Kdo si myslí že Amerika je kulturně, finančně, spirituálně a mocensky na dně, se podle mne raduje předčasně...