21.11.2017 | Svátek má Albert


USA: Jak lze s méně hlasy volby vyhrát

19.1.2017

Ano, tak tomu je už od prvopočátku vzniku této americké federace v osmnáctém století. Proti takovým praktikám dřív skoro nikdo neprotestoval, ale tentokrát se hodně hlučně ozval pokrokově si počínající Hollywood. Před právě absolvovanými prezidentskými volbami se o vítězství Hillary, peněz a moci lačné, s oprávněnou pověstí, že lže, i když nemusí, nikdo přece nepochyboval. Několik tuctů celebrit vydalo své ujištění, že v naprosto nepravděpodobném případě, že by vyhrál reakcionářský šašek Trump, tato pokroková umělecká elita opustí slunnou Kalifornii a emigrovat bude do Kanady, klimaticky méně příznivého severu. Tam ale v čele vlády vyniká syn bývalého premiéra Trudeauova, blízkého přítele revolucionáře Fidéla Castra, nyní tedy již nebožtíka.

Pak americké volby dopadly, jak dopadly, a dosud ani jeden hollywoodský idol svůj závazek nedodržel, směrem k arktickým pláním se neodstěhoval. Všichni tito multimilionářští revolucionáři zůstávají na svých původních luxusních adresách a chopili se jiné zbraně - historické nespravedlnosti. Nyní protestují, že Hillary získala víc hlasů než Trump, a přesto prohrála.

Příčínou takové nespravedlnosti, ba nehoráznosti, je existence tzv. Electoral College, která při předchozích čtyřiceti čtyřech předchozích prezidentských volbách nijak příliš nevadila. Tentokrát se ale mnoho pokrokových hlasů ozvalo. I redakční rada kdysi solidních The New York Times se ozvala s požadavkem zrušit onu Electoral College, náhle přirovnávanou k otroctví. Hollywoodští radikálové vytvořili video, v němž si přizpůsobili názory zakladatelů americké federace, zejména noblesního Alexandra Hamiltona, nemanželského rodáka na jednom z karibských ostrovů. Někdejší reformátoři, v pozdějších generacích pokládáni za oportunisty, nihilisty, ba i rasisty, najednou prošli přeměnou v nejznamenitější patrioty. Spíš aristokratický Hamilton přetvořen v hrdinu pokrokové levice. John Adams, jeden z významných Founding Fathers republiky, prezident po Washingtonovi, v roce 1801 odmítl se zúčastnit slavnostního ceremoniálu, když prezidentství převzal velikán Thomas Jefferson, a stejným gestem pohrdání se projevil syn John Quincy Adams, když po něm přejímal vládní žezlo Andrew Jackson. Nebude bez zajímavosti, kdo se teď v lednu 2017 procedury k Trumpově uvedení do Bílého domu nezúčastní.

- - -

Rozhlížel jsem se po zdroji, který by jednoduše stravitelně vysvětlill tento americký systém, který by zájemce přesvědčil, že vskutku míň může znamenat víc. Snad jsem takový důkaz nalezl: Autor Jeffrey H. Anderson, pracovník v ústavu Hudson Institute, jeho esej s názvem Electoral Masterpiece (“Volební dílo, veledílo“), s podtitulem The Founders knew what they were doing - že zakladatelé u ústavního sjezdu nejenže věděli, co dělají, ale že se jim vlastně povedlo něco lepšího nad jejich očekávání.(The Weekly Standard, 2. ledna 2007).

Úvod k oné na první pohled zřetelné, samozřejmé nerovnosti: tuto americkou republiku vytvořilo třináct původních britských ex-kolonií. Nyní je to států padesát. Podstatně se liší svou velikostí, bohatstvím či chudobou, počtem obyvatelstva, klimatickými podmínkami atd. Vytvořen byl Kongres s dvěma komorami. Ve Sněmovně reprezentantů každý stát má počet kongresmanů podle množství svého obyvatelstva. Takže nejpočetnější je delegace kalifornská a newyorská a nejmenší je ze státečku Rhode Island.

Zcela jinak ale vypadá druhá komora. Tou je senát, v němž každý stát má jen dva senátory, takže dohromady jich je přesný počet 100 - taková rovnost s pominutím jejich naprosté nerovnosti - mrňous stát Delaware versus obrovitá Aljaška. Velikánský kovbojský stát Wyoming s necelým jedním milionem tamějších usedlíků v porovnání s nejedním mnohamilionovým gigantem.

Kdyby jediným kritériem byl počet obyvatel, bez ohledu na jejich hustotu osídlení, kandidátce Hillary či kterékoli jiné kandidátce či spíš kandidátovi by stačilo jen něco málo oblastí s rekordní hustotou obyvatelstva - Kalifornie u jednoho mořského břehu, New York u břehu opačného, něco málo okolního terénu k tomu a kýženého vítězství by tak bylo.dosaženo. K tomu by postačily hlasy pěti a půl nejvíc osídlených států. Amerika by se dala přejet of Atlantiku až k Pacifiku, aniž by se zavadilo o jediný okres toho druhého kandidáta. Občan svým hlasem nepřispívá k celonárodní závěrečné cifře, ale k výsledku dosaženému ve svém státu, takže jsem věděl, že v New Yorku určitě vyhraje mnou tuze neoblíbená Hillary, což se ovšem stalo.

- - -

Počet oněch „electorů“, přidělených každému státu, je stanoven, není problém s jejich kontrolním přepočítáváním. To se ale ve volbách občas stává. První americké volby jsem zažil nikoliv jako volič, ale pouhý divák, tuze fandící Kennedymu proti Nixonovi. Dojít tehdy k přepočítání hlasů ve státě Illinois, stačila by pouze Cook county v Chicagu, kde výsledek ve prospěch Kennedyho zřejmě rozhodly hlasy registrovaných nebožtíků. Nikdo se nemohl dozvědět, kdo vlastně hlasoval a pak hlasy přepočítával, ovšem toť přece Chicago s ověřenou pověstí Al Capona či Caponeho tehdy a Obamy dnes.

Dočetl jsem se, že v oněch volbách roku 1960 Nixon si byl vědom pravděpodobnosti svého úspěchu v případě poctivého přepočítávání hlasů. Nicméně k této iniciaitivě nedal popud, prý s vysvětlením, že tolik po prezidentství nebaží za cenu pořádného otřesu dosud převládajícího, jakkoliv kulhajícího systému.

V řadě států, zejména těch jižních, se nevyžaduje předložení důkazu totožnosti, takže k páchání podvodů příležitost se poskytuje značná. Nejeden stát, včetně nejvíc osídlené Kalifornie, takové podvodné příležitosti ještě zmnožuje vystavováním řidičských průkazů ilegálním vetřelcům. A tento jejich legálně vystavený dokument opravňuje jeho držitele k výkonu volebního práva, na něž jako ilegál ovšem právo nemá.

Krátce řečeno: Amerika je víc než jeden národ, je to především konglomerát padesáti států, z nichž každý si poněkud odlišně počíná.

Došlo-li by ke zrušení systému této Electoral College, následovat by tedy mělo zrušení senátu v jeho nynější podobě. Menší státy by rozhodně nesouhlasily se změnami, po nichž dychtí mnohé hlasy se zárukou dosud nedostatečně předvídaných nepříjemností.

KONEC

Neoficiální stránky Oty Ulče



Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

Diskuse


Š. Osif
18:05
19.1.2017

L. Němec
17:51
19.1.2017

A. Alda
14:26
19.1.2017

R. Morava
12:55
19.1.2017

J. Mrázek
9:36
19.1.2017

J. Tachovský
11:15
19.1.2017

J. Mrázek
13:38
20.1.2017

K. Drobková
14:44
19.1.2017

I. Mertl
15:07
19.1.2017

J. Schwarz
8:24
19.1.2017

J. Tachovský
11:21
19.1.2017

A. Alda
14:28
19.1.2017

V. Braun
7:02
19.1.2017

J. Anděl
9:06
19.1.2017

F. Houžňák
17:28
19.1.2017

J. Vintr
17:23
19.1.2017

M. Zikmund
6:18
19.1.2017

K. Pavlik
3:17
19.1.2017

P. Švejnoch
7:13
19.1.2017

J. Schwarz
8:28
19.1.2017

P. Švejnoch
8:59
19.1.2017

T. Kohout
1:01
19.1.2017

J. Vozábalová
1:59
19.1.2017

T. Pansky
2:16
19.1.2017

V. Novák
8:21
19.1.2017

počet příspěvků: 32, poslední 20.1.2017 01:38









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.