25.3.2017 | Svátek má Marián






USA: Jak lze s méně hlasy volby vyhrát

19.1.2017

Ano, tak tomu je už od prvopočátku vzniku této americké federace v osmnáctém století. Proti takovým praktikám dřív skoro nikdo neprotestoval, ale tentokrát se hodně hlučně ozval pokrokově si počínající Hollywood. Před právě absolvovanými prezidentskými volbami se o vítězství Hillary, peněz a moci lačné, s oprávněnou pověstí, že lže, i když nemusí, nikdo přece nepochyboval. Několik tuctů celebrit vydalo své ujištění, že v naprosto nepravděpodobném případě, že by vyhrál reakcionářský šašek Trump, tato pokroková umělecká elita opustí slunnou Kalifornii a emigrovat bude do Kanady, klimaticky méně příznivého severu. Tam ale v čele vlády vyniká syn bývalého premiéra Trudeauova, blízkého přítele revolucionáře Fidéla Castra, nyní tedy již nebožtíka.

Pak americké volby dopadly, jak dopadly, a dosud ani jeden hollywoodský idol svůj závazek nedodržel, směrem k arktickým pláním se neodstěhoval. Všichni tito multimilionářští revolucionáři zůstávají na svých původních luxusních adresách a chopili se jiné zbraně - historické nespravedlnosti. Nyní protestují, že Hillary získala víc hlasů než Trump, a přesto prohrála.

Příčínou takové nespravedlnosti, ba nehoráznosti, je existence tzv. Electoral College, která při předchozích čtyřiceti čtyřech předchozích prezidentských volbách nijak příliš nevadila. Tentokrát se ale mnoho pokrokových hlasů ozvalo. I redakční rada kdysi solidních The New York Times se ozvala s požadavkem zrušit onu Electoral College, náhle přirovnávanou k otroctví. Hollywoodští radikálové vytvořili video, v němž si přizpůsobili názory zakladatelů americké federace, zejména noblesního Alexandra Hamiltona, nemanželského rodáka na jednom z karibských ostrovů. Někdejší reformátoři, v pozdějších generacích pokládáni za oportunisty, nihilisty, ba i rasisty, najednou prošli přeměnou v nejznamenitější patrioty. Spíš aristokratický Hamilton přetvořen v hrdinu pokrokové levice. John Adams, jeden z významných Founding Fathers republiky, prezident po Washingtonovi, v roce 1801 odmítl se zúčastnit slavnostního ceremoniálu, když prezidentství převzal velikán Thomas Jefferson, a stejným gestem pohrdání se projevil syn John Quincy Adams, když po něm přejímal vládní žezlo Andrew Jackson. Nebude bez zajímavosti, kdo se teď v lednu 2017 procedury k Trumpově uvedení do Bílého domu nezúčastní.

- - -

Rozhlížel jsem se po zdroji, který by jednoduše stravitelně vysvětlill tento americký systém, který by zájemce přesvědčil, že vskutku míň může znamenat víc. Snad jsem takový důkaz nalezl: Autor Jeffrey H. Anderson, pracovník v ústavu Hudson Institute, jeho esej s názvem Electoral Masterpiece (“Volební dílo, veledílo“), s podtitulem The Founders knew what they were doing - že zakladatelé u ústavního sjezdu nejenže věděli, co dělají, ale že se jim vlastně povedlo něco lepšího nad jejich očekávání.(The Weekly Standard, 2. ledna 2007).

Úvod k oné na první pohled zřetelné, samozřejmé nerovnosti: tuto americkou republiku vytvořilo třináct původních britských ex-kolonií. Nyní je to států padesát. Podstatně se liší svou velikostí, bohatstvím či chudobou, počtem obyvatelstva, klimatickými podmínkami atd. Vytvořen byl Kongres s dvěma komorami. Ve Sněmovně reprezentantů každý stát má počet kongresmanů podle množství svého obyvatelstva. Takže nejpočetnější je delegace kalifornská a newyorská a nejmenší je ze státečku Rhode Island.

Zcela jinak ale vypadá druhá komora. Tou je senát, v němž každý stát má jen dva senátory, takže dohromady jich je přesný počet 100 - taková rovnost s pominutím jejich naprosté nerovnosti - mrňous stát Delaware versus obrovitá Aljaška. Velikánský kovbojský stát Wyoming s necelým jedním milionem tamějších usedlíků v porovnání s nejedním mnohamilionovým gigantem.

Kdyby jediným kritériem byl počet obyvatel, bez ohledu na jejich hustotu osídlení, kandidátce Hillary či kterékoli jiné kandidátce či spíš kandidátovi by stačilo jen něco málo oblastí s rekordní hustotou obyvatelstva - Kalifornie u jednoho mořského břehu, New York u břehu opačného, něco málo okolního terénu k tomu a kýženého vítězství by tak bylo.dosaženo. K tomu by postačily hlasy pěti a půl nejvíc osídlených států. Amerika by se dala přejet of Atlantiku až k Pacifiku, aniž by se zavadilo o jediný okres toho druhého kandidáta. Občan svým hlasem nepřispívá k celonárodní závěrečné cifře, ale k výsledku dosaženému ve svém státu, takže jsem věděl, že v New Yorku určitě vyhraje mnou tuze neoblíbená Hillary, což se ovšem stalo.

- - -

Počet oněch „electorů“, přidělených každému státu, je stanoven, není problém s jejich kontrolním přepočítáváním. To se ale ve volbách občas stává. První americké volby jsem zažil nikoliv jako volič, ale pouhý divák, tuze fandící Kennedymu proti Nixonovi. Dojít tehdy k přepočítání hlasů ve státě Illinois, stačila by pouze Cook county v Chicagu, kde výsledek ve prospěch Kennedyho zřejmě rozhodly hlasy registrovaných nebožtíků. Nikdo se nemohl dozvědět, kdo vlastně hlasoval a pak hlasy přepočítával, ovšem toť přece Chicago s ověřenou pověstí Al Capona či Caponeho tehdy a Obamy dnes.

Dočetl jsem se, že v oněch volbách roku 1960 Nixon si byl vědom pravděpodobnosti svého úspěchu v případě poctivého přepočítávání hlasů. Nicméně k této iniciaitivě nedal popud, prý s vysvětlením, že tolik po prezidentství nebaží za cenu pořádného otřesu dosud převládajícího, jakkoliv kulhajícího systému.

V řadě států, zejména těch jižních, se nevyžaduje předložení důkazu totožnosti, takže k páchání podvodů příležitost se poskytuje značná. Nejeden stát, včetně nejvíc osídlené Kalifornie, takové podvodné příležitosti ještě zmnožuje vystavováním řidičských průkazů ilegálním vetřelcům. A tento jejich legálně vystavený dokument opravňuje jeho držitele k výkonu volebního práva, na něž jako ilegál ovšem právo nemá.

Krátce řečeno: Amerika je víc než jeden národ, je to především konglomerát padesáti států, z nichž každý si poněkud odlišně počíná.

Došlo-li by ke zrušení systému této Electoral College, následovat by tedy mělo zrušení senátu v jeho nynější podobě. Menší státy by rozhodně nesouhlasily se změnami, po nichž dychtí mnohé hlasy se zárukou dosud nedostatečně předvídaných nepříjemností.

KONEC

Neoficiální stránky Oty Ulče



Diskuse


Š. Osif
18:05
19.1.2017

L. Němec
17:51
19.1.2017

A. Alda
14:26
19.1.2017

R. Morava
12:55
19.1.2017

J. Mrázek
9:36
19.1.2017

J. Tachovský
11:15
19.1.2017

J. Mrázek
13:38
20.1.2017

K. Drobková
14:44
19.1.2017

I. Mertl
15:07
19.1.2017

J. Schwarz
8:24
19.1.2017

J. Tachovský
11:21
19.1.2017

A. Alda
14:28
19.1.2017

V. Braun
7:02
19.1.2017

J. Anděl
9:06
19.1.2017

F. Houžňák
17:28
19.1.2017

J. Vintr
17:23
19.1.2017

M. Zikmund
6:18
19.1.2017

K. Pavlik
3:17
19.1.2017

P. Švejnoch
7:13
19.1.2017

J. Schwarz
8:28
19.1.2017

P. Švejnoch
8:59
19.1.2017

T. Kohout
1:01
19.1.2017

J. Vozábalová
1:59
19.1.2017

T. Pansky
2:16
19.1.2017

V. Novák
8:21
19.1.2017

počet příspěvků: 32, poslední 20.1.2017 01:38









 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.