Není důležité, co generál Sanchez řekl, ale co si z toho novináři vybrali a český tisk publikoval.

Generál Sanchez byl z funkce velitele koaličních jednotek v Iráku odvolán po provalení skandálu ve věznici Abu Ghreib v roce 2004 a když se mu nedostalo, podle zvyku zaslouženého, povýšení na čtyřhvězdičkového generála, odešel v roce 2006 do penze. Dnes je konzultantem "think-tanku" Joint Warfighting Center pro Pentagon a školí aktivní generály v oblasti taktiky. Páteční vystoupení na sjezdu Asociace válečných reportérů nebylo jeho první veřejnou kritikou americké strategie v Iráku. Už v červnu v interview pro francouzskou tiskovou agenturu AFP prohlásil, že "největším úspěchem pro Američany bude patová situace".

Snad všechny světové agentury ocitovaly jeho obviňující věty: "Po více než čtyřletém válčení pokračuje Amerika v zoufalém zápase v Iráku bez soustředěného úsilí navrhnout strategii, která by zaručila vítězství v této válkou zničené zemi a v širším záběru s terorismem." Obviňuje Bushovu administrativu - zejména "Národní bezpečnostní radu" - z nekompetence a současnou strategickou aktivitu generála Petrause označuje za "zoufalý pokus bez výhledu na úspěch". Sanchez je nejvyšším velitelem z celé řady důstojníků, kteří kritizují průběh irácké operace. Doposud se většinou soustřeďovali na kritiku Donalda Rumsfelda, Sanchez - nad nímž Rumsfeld dlouho držel ruku - to bere z jedné vody načisto. Washington Post, který rozhodně není příznivcem Bushovy administrativy, se ale ptá, nakolik je to upřímná kritika a nakolik snaha odvrátit pozornost od vlastních chyb, které vedly k jeho odvolání za zneužívání vězňů v Abu Ghreib. Ačkoliv byl vojenským soudem zproštěn všech obvinění z přímé odpovědnosti za skandál, stal se s administrátorem Paulem Bremerem symbolem neschopného vedení v začátcích okupace. Spekulace, že s Bremmerem "téměř nekomunikoval", sám vyvrátil: "Mluvili jsme spolu každý den."

Bílý dům reagoval na Sanchezovu kritiku velmi mírně dvěma poloprázdnými větami. "Oceňujeme jeho službu vlasti," reagoval mluvčí Bílého domu a dodal "generál Petraeus a vyslanec Crocker řekli, že je třeba udělat daleko víc, ale pokrok je znatelný a na to se musíme teď soustředit."

Na otázku, proč s kritikou čekal tak dlouho - tři roky po odvolání - odpověděl, že mu nepříslušelo, jako aktivnímu veliteli, kritizovat rozkazy nadřízených civilních autorit. Sanchez byl už tehdy často kritizován současnými i vysloužilými vysokými důstojníky, že včas neodhalil a nezastavil rostoucí odboj a na jeho šíření neadekvátně reagoval, takže podstatně ztížil roli svému nástupci generálu Caseyemu. Sanchez opatrně přiznal chyby vlastní a svých velitelů, že "netrvali" na lepším plánu poinvazní stabilizace. O Petraeusově nynější koncepci řekl, že může Američanům pouze získat čas, nikoliv zaručit trvalý úspěch. Když však byl otázán, jaký postup by on preferoval, citoval stejné kroky jaké podniká dnes Petraeus - smiřování místních kmenových stařešinů, výcvik iráckých vojenských a policejních jednotek.

Přítomní novináři nepřijali Sanchezovo vystoupení jednoznačně. M. O'Hanlon z Brookings Institutu poznamenal, že když Bushova administrativa odmítla v roce 2003 požadavky Kongresu na vyslání dodatečných jednotek do Iráku, Sanchez se - jako vrchní velitel - neozval a tím vlastně s Rumsfeldovou vizí omezeného nasazení souhlasil.

Osobní faktor hraje podle mne v Sanchezově kritice podstatnou roli - z nekompetence obvinil kdekoho - ministerstvo zahraničí, Národní bezpečnostní radu (prezidentův poradní sbor tvořený klíčovými ministry a šéfy rozvědek) a Kongres z chybných odhadů, neefektivních kroků a hlavně z nedostaku detailní strategie, tedy z toho, co bylo podle mne jeho hlavním úkolem. S jednou kritikou všam musím souhlasit bez výjimky - obvinil média z neobjektivního zpravodajství, z přehánění, z osobních útoků, kdy byl oznámkován jako "mučitel z Abu Ghreib", z neochoty korigovat mylné informace a z celkové ztráty etiky.

"Mediální prostředí dělá národu medvědí službu", řekl Sanchez. To platí i pro český tisk..