Kdokoliv – pojištěný nebo nepojištěný, americký občan či ilegální vetřelec - má právo dojít na pohotovost, Emergency, a tam být ošetřen. Účet zaplatí stát, daňoví poplatníci. O miliony málo majetných se postará tzv. Medicaid, výlohy rovněž hradí stát, daňoví poplatníci. Přemnoho příležitostí k využívání, zneužívání.

K tématu se ozval mladý lékař dr. Starner Jones otevřeným dopisem adresovaným prezidentu Obamovi – jen pár krátkých odstavců se zřetelným zdůrazněním, že tato údajná krize zdravotní péče je především CULTURAL CRISIS.

Dopis započal zmínkou o zkušenosti z předešlé noční služby na pohotovosti, kde ošetřoval pacietku s blyštícím se chrupem plným zlata, s bohatým tetováním, na nohou tenisky luxusní značky. Dlouze si povídala na mobilu neméně přepychového typu. Svěřila se, že denně kouří drahý balíček cigaret a ještě jí něco zbývá na alkohol.

Načež si povšiml, že její výlohy bude hradit právě tento Medicaid.

Lékařova slova: „A Vy a náš Kongres ode mě očekáváte, abych já platil za zdravotní péči této ženy? Já tvrdím, že naše národní zdravotnická krize není důsledkem nedostatku kvalitních nemocnic, lékařů či ošetřovatelek. Je to ale výsledek „krize kultury“, jež pokládá za naprosto normální rozmařile utrácet na luxus a zbytečnosti, ale odmítá se sama o sebe postarat, obtěžovat se s pořízením zdravotního pojištění. Je to druh kultury postavené na nezodpovědném principu „Můžu si dělat, co chci, poněvadž on se vždycky někdo o mě postará.“ Jakmile vyřešíte tuto „kulturní krizi“, jež odměňuje nezodpovědnost a závislost, pak užasnete, jak rychle potíže s naší národní zdravotní péčí zmizí. Respectfully...“

Jenže ony nezmizí. Den poté se v ranním televizním vysílání („Morning with Joe,“ MSNBC-TV, 8.4.2010) v debatě, zda zákonodárci onen veledůležitý zákon vůbec četli nebo nečetli, jeden z debatérů se pochlubil svou pílí, jak že v těch víc než dvou tisících stranách textu vyšťoural odstavec o povinnosti nepojištěnců si pojištění opatřit a ti, kdo tak neučiní, potrestáni budou, pokutu dostanou. Načež tuto rozumnou novotu zdevalvovalo, zcela znicotnilo následné zpřesnění, že pokutu nebude možno vymáhat trestním, ba ani občansko-právním postihem.

- - -

V roce 2008 Barack Hussein Obama byl zvolen prezidentem USA s největším počtem získaných hlasů – 69,498.516 – v historii země (Time, 29.11.2010).

Operacemi kandidáta John McCaina, postiženého rakovinou kůže, se média podrobně zabývala, jakož i bohatstvím jeho manželky Cindy, a není známo, že dotyční by nebyli vyhověli. Taková povinnost transparency („průhlednost, upřímnost“)ale značně kontrastuje s reakcí Obamy, jenž odmítl odtajnit podrobnosti o svém zdravotním stavu, nedal k dispozici doklady týkající se jeho vzdělání – z Harvardovy univerzity, Kolumbijské univerzity, z Occidental College v Los Angeles, ba ani z tzv. prep school Punahou na Havaji. Tam žádost o přijetí, obsahující údaje o jeho narození, záhadně zmizela. Nedosažitelná byla též dokumentace z Occidental College, na níž Obama byl veden jako zahraniční indonéský student s jménem Barry Soetoro.

Teprve teď se objevují hlasy vyjadřující podiv, že na povinnou proceduru onoho vetting se v případě Obamy jaksi zapomnělo.

Zdaleka nejdůležitějším dokumentem byl Obamův rodný list a zjištění místa jeho narození. Ústava by ho diskvalifikovala od oprávnění stát se prezidentem v případě jeho narození mimo USA.

O předložení rodného listu u soudu usiloval právník Gary Kreep, čemuž Obamovi advokáti úspěšně zabránili. Během prezidentské kampaně 2008 Obamův tým zveřejnil tzv. Certificate of Live Birth. Ten ale tři odborníci (authentification experts) odmítli jako vyložený podvod (obvious phony). Nicméně Obama nadále odmítal předložit autentický Long Form Birth Certificate obsahující informace o příslušné porodnici a totožnosti přítomného lékaře.

Opakovaná otázka: Proč neukázat rodný list a tím se zbavit otravných šťouralů a rovněž si ušetřit další miliony zbytečně vyhozených peněz pro drahé advokáty?

Zmínku si zaslouží role medií, sdělovacích prostředků. Sdělují totiž prahanebně. Z tiskovin jedinou výjimkou, jež se mi dostala do ruky, byl supermarketový tabloid GLOBE. Vydání z 12.7.2010 s palcovými titulky OBAMA WAS NOT BORN IN U.S. obsahuje podrobné svědectví Timothy Adamse, bývalého úředníka pracujícího s dokumentací rodných listů na Havaji, jenž potvrdil, že Obamův předložený, tam otištěný dokument, je nepochybný podvod. Vydání z 23.8.2010, rovněž s palcovými titulky OBAMA’S SECRET LIFE EXPOSED, obsahuje podrobnosti o jeho rodinných konexích v Keni, jakož i jeho podvodnou manipulaci (SSN - Social Security Number), prokázanou, potvrzenou jinými zdroji.

Došlo již k desítkám iniciativ soudní cestou se domáhat zjištění, zda Obama je oprávněn zastávat úřad prezidenta. Prozatím všechny soudy, včetně Nejvyššího soudu ve Washingtonu, odmítly se tak ošemetnou záležitostí zabývat („to be denied a full hearing“). Toť v zemi světově proslulé soudním projednáváním i těch nejbizárnějších pitomostí. O příčinách takové univerzální neochoty si lze ovšem ledacos myslet.

Hodně zájemců, včetně válečných veteránů, přišlo k zasedání u federálního soudu v Santa Ana, kde se Obamovi advokáti tuze domáhali odmítnutí žalobního požadavku, aby jejich klient musel předložit originál svého rodného listu k inspekci, verifikaci, a tím by jednou provždy všechny pochyby zmizely. Advokáti se domáhali odmítnutí požadavku – inciativy prý frivolní (frivolous) - a rovněž tvrdili, že toto je nesprávný soud, aby rozhodoval – aniž však specifikovali, jak by správný soud mohl vypadat. Snaha takových obhájců se nedařila a po hodinu a půl trvajícím úsilí, viditelně zfrustrováni, od soudu odešli.

Federální soudce (U.S.District Judge) David Carter několikrát zdůraznil závažnost této kauzy a nařídil stání na den 26. ledna 2010. Ovšem dosavadní zkušenost nabádá ke skeptické opatrnosti – třeba se zas něco zvrtne, soudce rezignuje, onemocní, třeba umřen bude.

Jedna dřívější žaloba amerického důstojníka, který podmínil své nasazení v Afghánistánu svým právem seznámit se s rodným listem prezidenta – svého nejvyššího velitele –, se vyřešila zrušením rozkazu na převelení do válečné zony, čímž i pominul jeho žalobní nárok seznámit se s nedosažitelným rodným listem.

Z nedělního vydání (21.11.2010) washingtonského The Examiner z pera Diany Westové se dozvídám o prakticky totožném případu podplukovníka Terrence Lakina, vojenského lékaře, odmítnuvšího své převelení do Afghánistánu bez možnosti se seznámit s Obamovým rodným listem. Dekorovanému důstojníkovi s osmnácti lety služby hrozí vojenský soud (court martial), který se má konat 14. prosince na bázi Fort Meade ve státě Marylandu.

- - -

Na Obamovo prapodivné tvrzení „I know, too, that Islam has always been a part of America’s story” – jak že intimní je vztah a vliv islámu s dějinami, osudem Ameriky, obyčejný občan té Ameriky reagoval takto – obdržel jsem e-mailem 9/16/2010:

Vážený pane Obamo:
Kde byli oni muslimové v Americe v době přistání prvních poutníků? Myslel jsem, že tam byli domorodí Indiáni.
Mohl byste mi ukázat aspoň jeden podpis mohamedána na ústavě Spojených států? Na Prohlášení nezávislosti?
Bojovali muslimové za docílení svobody od Anglie? NIKOLIV.
Bojovali muslimové za občanské války za osvobození otroků v Americe? NE.
Naopak muslimové byli ti největší otrokáři v dějinách. Váš nevlastní bratr, zbožný muslim, dodnes se otroctví zastává.
Kde byli muslimové v době úsilí za lidská práva? NEPŘÍTOMNI.
Kde byli muslimové v dob úsilí na zrovnoprávnění žen? NEPŘÍTOMNI.
Naopak pobožní muslimové trvají na podřízenosti žen mužům v islámské kultuře.
Kde byli muslimové za druhé světové války? Byli spojenci Adolfa Hitlera. Muslimský grand mufti byl přijat Hitlerem, zúčastnil se vojenské přehlídky, přijal nacistickou podporu v zabíjení židů.
Nakonec, pane Obamo, kde byli muslimové 11. září 2001? Pokud zrovna neřídili letadla namířená na mrakodrapy WTC, na Pentagon, na pole v Pennsylvánii, se zabitím téměř tří tisíc lidí, muslimové na Středním východě se radovali, oslavovali, jak bohatě dokumentováno v televizních mediích. Je tedy s podivem, že těmto velice „umírněným“ muslimům jste se tolik klaněl, zadek jim líbal v Káhiře.
To je tedy, pane Obamo, ono „bohaté dědictví“ muslimů zde v Americe.
Omlouvám se, málem jsem zapomněl zmínit se o oněch Barbary pirátech ze začátku 19.století. To přece také byli muslimové.
A nyní můžeme též dodat den 9. listopadu 2009, vraždění amerických vojáků na bázi Fort Hood muslimským majorem, lékařem, psychiatrem.
TAK TOHLE, PANE OBAMO, JE „MUSLIMSKÉ DĚDICTVÍ“ V AMERICE.

- - -

Víc než na takového prezidenta jsem nakvašen na tu většinu veřejnosti, jeho mesiášstvím posedlou, byť konečně už chřadnoucí.

Před sebou mám dlouhé sdělení s názvem „The Fundamental Transformation of America“, autorem je občan Terrence S. Thom, bytem v Licayune, Mississipi 39466.

Do vlastních amerických řad se strefuje s vyčítavými otázkami, že přece měly národ včas trknout,a ne aby je znicotnil pohodlným it didn’t matter – „na tom přece nezáleží.“

Takových otázek v textu jsem napočítal padesát dva. Zmíním se jen o několika:

Dvacet let naslouchal kazateli, osobnímu rádci, jeho neutuchající nenávisti vůči všemu americkému.
Mezi svými přáteli měl radikály teroristy jako Bill Ayers a Bernadine Dohrn.
Těšil se podpoře demokratů jako Louis Farrakhan, Muhammar Kadaffi, Hugo Chavez.
Na rozdíl od ostatních prezidentských kandidátů odmítl zveřejnit zdroje svých financí.
Odmítl zveřejnit svůj rodný list.
Po studiích odjel do Pákistánu, aniž by se dalo zjistit, s jakým že cestovním pasem.
Při hraní národní hymny, na rozdíl od ostatních, s rukou položenou na srdce, on je ležérně nechá viset v sousedství poklopce.

Což by mi vadilo nejmíň.

BUDE POKRAČOVÁNO

Neoficiální stránky Oty Ulče